BRODY Heinrich 21.5.1868-6.5.1942: Porovnání verzí

Aktuální verze z 7. 10. 2019, 16:59

Heinrich BRODY
Narození	21.5.1868
Místo narození	Užhorod (Ukrajina)
Úmrtí	6.5.1942
Místo úmrtí	Jeruzalém (Izrael)
Povolání	49- Náboženský nebo církevní činitel 61- Pedagog
Citace	Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 188
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=82371

BRODY, Heinrich (též Chajim, Jindřich), * 21. 5. 1868 Užhorod (Ukrajina), † 6. 5. 1942 Jeruzalém (Izrael), rabín

Byl synem B. Solomona Zalmana, vnukem B. Solomona Ganzfrieda a zetěm vrchního zemského rabína. Studoval ješivu v Prešpurku (Bratislava) a rabínský seminář v Berlíně. Do 1899 působil v Uhrách v tradičním náboženském prostředí. 1894 publikoval první část edice básní Jehudy Haleviho. V edici opatřené komentáři pokračoval až do 1930, ale nikdy ji nedokončil. Paralelně připravoval edice dalších středověkých hebrejských básníků (Anthologia hebraica, 1922; Šaar ha-šir, 1905). 1907 předložil Svazu náboženských obcí v Čechách česky a německy psané Memorandum, v němž požadoval zřízení Vyučovacího ústavu pro israelitské kultové úředníky, proseminář pro budoucí kandidáty rabinátu a internát pro žáky prosemináře. Svou činnost zdůvodňoval snahou čelit úpadku religiozity v Čechách. 1914 vznikl z jeho iniciativy Sinai, Verein zur Foerderung der Interessen des konservativen Judentums (Spolek k podpoře zájmů konzervativního židovstva); jako vrchní rabín v Praze (od 1913) a ředitel Talmud-Thora-Schule přednášel na jeho půdě o Vystoupení a výchově mládeže (1920) a o rok později o Uskutečnění židovské nauky a zachování židovského národa. 1921 pomáhal s Maxem Brodem a dalšími organizovat sbírku pro 80 000 židovských sirotků na Ukrajině, dětí, jejichž rodiče byli zavražděni během pogromu. V témže roce se snažil urovnat rozpor mezi sionisty (sionistou se stal během svého působení v Náchodě) a krajně ortodoxními Židy, kteří zakazovali členství v dívčích a ženských organizacích náboženského sionistického hnutí Mizrachi, jehož byl B. předsedou. Z titulu této funkce zaslal ortodoxním Židům v Československu otevřený dopis, aby svůj postoj přehodnotili. Jeho vyvinuté sociální cítění ho přivedlo i k založení spolku Židovská ústředna pro sociální péči v Československu (1921–43), jejímž čestným předsedou se stal. 1930 rezignoval na funkci vrchního rabína, aby mohl pracovat jako vedoucí ústavu pro hebrejskou poezii v Berlíně založeném S. Schockenem. 1933 s tímto institutem přesídlil do Jeruzaléma, kde editoval Studie institutu (1933–48). Publikoval hebrejsky, německy a maďarsky.

L: BJB, s. 28n.; Winninger 1, s. 446; Encyclopaedia Judaica 4, B, Jerusalem 1971, s. 1399n. (kde odkazy na další literaturu); The Jews of Czechoslovakia 1, Philadelphia – New York 1968, s. 93, 293, 338; M. Yegar, Československo, sionismus, Izrael, 1996, s. 31; Kdo byl kdo. Čeští a slovenští orientalisté, afrikanisté a iberoamerikanisté, 1999, s. 90; T. Pěkný, Historie Židů v Čechách a na Moravě, 2001, s. 357, 476.

P: Archiv hl. m. Prahy, 48 (I/48), Sinai; Archiv hl. m. Prahy, 786 (XXII/761), Židovský národní fond.

Blanka Soukupová