BROD Max 27.5.1884-20.12.1968: Porovnání verzí

Aktuální verze z 7. 10. 2019, 16:56

Max BROD
Narození	27.5.1884
Místo narození	Praha
Úmrtí	20.12.1968
Místo úmrtí	Tel Aviv (Izrael)
Povolání	63- Spisovatel
Citace	Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 185-186
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42036

BROD, Max, * 27. 5. 1884 Praha, † 20. 12. 1968 Tel Aviv (Izrael), hudebník, literární kritik, představitel sionistických snah a hnutí, překladatel, spisovatel

Pocházel ze staré pražské židovské rodiny bankovního úředníka, později ředitele České banky Union. Byl bratrem spisovatele Otty B. (1888–1944). Po absolvování německého gymnázia ve Štěpánské ulici v Praze studoval 1902–07 práva na pražské univerzitě a soukromě hudbu u Adolfa Schreibera. Již tehdy příležitostně komponoval. Byl členem Leseund Redehalle der deutschen Studenten in Prag a spolku Bar Kochba. Přátelil se s pražskými spisovateli židovského původu Franzem Kafkou, jehož dílo vydal, a Franzem Werfelem. 1906 otiskl své první literární texty. Psal referáty z oblasti hudby a divadla do denního tisku (Prager Tagblatt, Prager Abendblatt, Prager Presse, od 1920 do hudebního měsíčníku Auftakt) a do časopisů, zpočátku hlavně zahraničních (Die Schaubühne). 1907–24 pracoval jako praktikant u zemského soudu, úředník v pojišťovně a na ředitelství pošt, kde se později stal sekčním šéfem. 1913 se oženil s Elsou Taussigovou, dcerou velkoobchodníka. 1924–39 působil jako kritik v pražském německém liberálním deníku Prager Tagblatt a referent v tiskovém odboru předsednictva československé vlády. Spolupracoval také s literární redakcí Radiožurnalu.

Před první světovou válkou se stal uvědomělým sionistou. Za zdroje této nové politicko-ideologické profilace považoval přednášky Martina Bubera ve spolku Bar Kochba, představení východožidovských herců mluvících jidiš, kteří hostovali v Praze 1911, a kritiku svého románu Ein tschechisches Dienstmädchen, který vyšel 1909. Reprezentace sionistického hnutí považovala jeho dílo za „ideologickou základnu sionismu“, B. pak za „pravého pionýra moderního židovství“. V srpnu 1914 navštívil s F. Werfelem a psychologem M. Wertheimerem T. G. Masaryka, aby jej získali pro B. pacifistickou aktivitu. 1918 se podílel na založení Židovské národní rady a jako její viceprezident se znovu setkal s Masarykem 31. 12. 1918, aby ho informoval o židovském tisku, školství a o demokratizaci židovských náboženských obcí. Poslední problém projednával s Masarykem ještě 22. 3. následujícího roku. Na jaře 1919 vystoupil B. na Židovském národním sjezdu v Praze, kde kritizoval názor o mrtvém nebo smrtelně nemocném židovském národu. Jako člen a funkcionář Židovské Matice školské v Čechách (založena 1907) se zasloužil o zřízení židovské školy v Praze (1920).

1916–28 se intenzivně stýkal s Leošem Janáčkem, překládal jeho opery a další díla a popularizoval je v zahraničí. 1918 uvedl operu Její pastorkyňa (Jenufa) do Vídně. 1922 se v jeho překladu hrála v Kolíně nad Rýnem opera Káťa Kabanová, 1927 v Mohuči Příběhy lišky Bystroušky, 1929 ve Frankfurtu nad Mohanem Věc Makropulos, 1930 v Mannheimu Z mrtvého domu. Přeložil také cyklus písní Zápisník zmizelého a sbory, operu J. B. Foerstera Srdce, Zvíkovského Raráška V. Nováka a proslavenou operu Švanda dudák (Schwanda, der Dudelsackpfeiffer) od J. Weinbergra. Z B. pera vznikla první Janáčkova biografie Leoš Janáček (česky vyšla 1924, německy 1925). O vzájemné spolupráci s Janáčkem psal B. v autobiografii Streitbares Leben (Život plný bojů, 1966 a 1994). Přeložil i písňové texty dalších českých skladatelů (mj. O. Jeremiáše, J. Křičky, V. Nováka, O. Ostrčila). 1932 zavedl termín „distanční láska“, vyjadřující vztah k němectví a k výchozí německé kultuře. 1933, po nástupu Adolfa Hitlera k moci viděl v sionismu záchranu židovstva. 14. 3. 1939 emigroval přes Moravskou Ostravu do Palestiny, kde se stal dramaturgem hebrejského divadla Habima.

Psal především historické romány, často vázané na pražské prostředí. Před první světovou válkou se kolem něj seskupil kruh pražských německých spisovatelů. B. tvorba v Čechách bývá členěna do tří období: do 1906, 1906–13 (Tod den Toten, 1906; Židovství a láska, 1912), kdy jeho díla různých žánrů odrážela nerozhodnou a bezstarostnou mentalitu mládeže, a po 1914, poznamenané válečným zážitkem (Tycho Brahes Weg zu Gott, 1916; Heidentums, Christentum und Judentum, 1921; Die Frau, die nicht enttäuscht, 1933 a divadelní hry Klarissas halbes Herz, 1923 a Die Opunzie, 1927, česky Zázračný kaktus v překladu Jana Grmely, 1934). Za román Reubeni, Fürst der Juden (1925), který do češtiny přeložil opět J. Grmela (Reubeni, kníže židovské, 1929), obdržel B. 1930 československou státní cenu. V Palestině vzpomínal na rodnou Prahu, sepsal své memoáry, román věnovaný redakci Prager Tagblattu Rebellische Herzen (1957) a biografický román o Karlu Sabinovi Die verkaufte Braut (1962). Jeho hlavní význam však spočíval ve schopnosti odhalit cizí talenty. Napsal články a studie o B. Smetanovi, A. Dvořákovi, E. Vojanovi, J. Sukovi, V. Novákovi, A. Jiráskovi, J. Haškovi, na jehož Dobrého vojáka Švejka upozornil v knize Prager Sternenhimmel (1923) Později ho pomohl uvést na německá jeviště s H. Reimanem (1928). B. byl označován jako tlumočník české kultury v židovském a německém prostředí. Po 1948 vycházely B. překlady do češtiny jen sporadicky (Život plný bojů, 1966; Franz Kafka: životopis, 1966; Pražské hvězdné nebe, 1969). „Kafkovské konference“ uspořádané v Liblicích 1963, na níž došlo k ideologickému boji o spisovatelovo dílo, se nezúčastnil. Prahu navštívil až o rok později a 23. 6. otevřel českým proslovem výstavu o životě a díle Franze Kafky v Památníku národního písemnictví.

B. byl pohřben na starém hřbitově v Tel Avivu.

D: soupis díla in: M. Pazi, M. B. Werk und Persönlichkeit, Bonn 1970; W. Kayser – H. Gronemeyer, M. B., Hamburg 1972; skladatelská činnost in: Y. Cohen, Das musikalische Oeuvre von M. B., in: M. B. – Ein Gedenkbuch, 1884–1968, Tel Aviv 1969, s. 284n.; soupis překladů libret a hudebních textů in: J. Ludvová, Hudební texty v překladech M. B., in: Die Verwandlung, Věstník Společnosti Fraze Kafky, 1995, č. 1, s. 22n.; výběr z díla: Ein tschechisches Dienstmädchen, 1909 (Česká služka, přeložil J. Osten, 1909); Tycho Brahes Weg zu Gott, 1916 (Tychona Brahe cesta k Bohu, v překladu A. Weniga, 1917), Heidentum, Christentum, Judentum, 1915 (Pohanství, křesťanství, židovství, překlad 1921); Židovský nacionalismus, in: Židovské zprávy 1918, 1, č. 3 z 25. 4. 1918, s. 1; Reubeni, Fürst der Juden, 1925 (Reubeni, kníže židovské, přeložil J. Grmela, 1929); Galilei in Gefangenschaft, 1948; Franz Kafka, 1937 (překlad od J. Čermáka a V. Kafky, 1966); Rebellische Herzen, 1957; Streitbares Leben, 1960 (Život plný bojů v překladu B. Fučíka, 1966); Die verkaufte Braut, 1962; Der Prager Kreis, 1966; Prager Sternenhimmel, 1923 (Pražské hvězdné nebe, překlad B. Fučík, 1969); Pražský kruh, česky s předmluvou E. Goldstückera, 1993.

L: OSND 1/2, s. 755; HS 1, s. 135; BL 1, s. 147n.; MČE 1, s. 574; ČBS, s. 67; SDLČ, s. 574; Tomeš 1, s. 140; Winninger 1, s. 463; LDM 1, s. 205n.; Korespondence L. Janáčka s M. B., ed. A. Rektorys, 1953; Weltfreunde, Konferenz über die Prager deutsche Literatur, 1967, passim; Th e Jews of Czechoslovakia 1, Philadelphia – New York, 1968, s. 159n.; Ch. Süsskind, Janáček a B. (Foreword by Sir Charles Mackerras), New Haven – London, 1985; G. Veselá, Židé v pražské německé literatuře, in: C. Rybár (ed.), Židovská Praha, 1991, s. 232n.; M. Yegar, Československo, sionismus, Izrael, 1996, s. 20n.; A. Zempliner, Encyklopedie významných osobností ve víru židovského osudu, 2000, s. 249; J. Serke, Böhmische Dörfer. Putování opuštěnou literární krajinou, 2001, passim; Encyclopaedia Judaica, Volume 4, B, Jerusalem 1971, s. 1387n.; F. Kautman, M. B., Čechy a F. X. Šalda, in: Roš Chodeš 12/60, 1998, s. 10n.; J. Mühlberger, Geschichte der deutschen Literatur in Böhmen 1900–1939, München – Wien 1981, passim; T. Pěkný, Historie Židů v Čechách a na Moravě, 2001, s. 552n.; P. Doležal, Tomáš G. Masaryk, M. B. und das Prager Tagblatt (1918–1938). Deutsch tschechische Annäherung als publizistische Aufgabe, Frankfurt a. M., 2004; M. B. vyznamenán státní cenou, in: Židovské zprávy, 13, 1930, č. 45, 7. 11. 1930; O. Arje, Žena, která nezklame, in: tamtéž, 17, 1934, č. 13, 30. 3. 1930, s. 2; Z. Landes, M. B. a české umění, in: tamtéž, 1934, 17, č. 21 z 25. 5. 1934, s. 1n., BHDE 2, s. 156n.

P: Archiv hl. m. Prahy, PP 786 (XXII/761), Židovský národní fond; Archiv hl. m. Prahy, PP 362 (II/252), Židovská Matice školská v Čechách.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Blanka Soukupová

• 

  Max Brod se svou sekretářkou Esther Hoffe

• 

  Max Brod v roce 1965