Verze z 7. 10. 2019, 16:05, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

BROKOF Jan 23.6.1652-28.12.1718

Z Personal
Jan BROKOF
Narození 23.6.1652
Místo narození Spišská Sobota (Slovensko)
Úmrtí 28.12.1718
Místo úmrtí Praha
Povolání 75- Sochař nebo medailér
Citace Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 193-194

BROKOF, Jan, * 23. 6. 1652 Spišská Sobota (Slovensko), † 28. 12. 1718 Praha, sochař

Narodil se v rodině německého kolonisty. O jeho vzdělávání prameny uvádějí pouze, že 1675 odešel z domova, aby se vyučil „počestnému řemeslu“. Prahu, kde se usadil, opustil 1680 kvůli morové epidemii. Do Řezna, kde chtěl působit, nedošel. Zůstal dva roky v Poběžovicích a pracoval tam pro M. J. Wunschwitze. Ten mu svěřil provedení velké dřevěné sochy sv. Jana Nepomuckého. Model z terakoty pro ni zhotovil vídeňský Mathias Rauchmiller, který se pravděpodobně inspiroval sochou z Karlova mostu, kde stála nejpozději od 1648. Řezba B. byla odlita v Norimberku v bronzu a na Karlův most osazena 1683. Během práce na soše B., původně luterán, konvertoval ke katolické víře. Socha se stala vzorem pro zobrazení světce po celé následující století. Sám B. byl autorem (později pracoval se svými syny) dalších soch tohoto světce pro Poběžovice (kámen 1682), Nymburk (1696), ve dřevě pro oltář kostela františkánů v Tachově (1700) a Boru u Tachova (kolem 1700), Netolice pod Hradištěm (po 1700), pro Planou u Mariánských Lázní (1712), Radíč (1713), Skramlíky (1715). Z Poběžovic odešel do Manětína na panství K. M. Lažanského, kde 1683–85 řezal sochy pro hřbitovní kostel. Pak 1685–87 provedl pro zámecký park M. O. Thuna v Klášterci nad Ohří alegorie ročních dob, světadílů, Samsona, Tritona a tři poprsí, na vstupu do pivovaru Turky. 1687–88 jej zaměstnal F. M. Hrzán z Harasova na Červeném Hrádku u Jirkova. Pro něj vytvořil sochy Odyssea a Polyféma, 1689–91 působil v Jirkově jako svobodný sochař (Pieta) a pro zámek v Libochovicích realizoval krb v Saturnově sále. Do 1692 vyřezal sochy českých patronů pro kostel v Tachově. 1692 se s rodinou přestěhoval do Prahy a stal se staroměstským měšťanem. O rok později vytesal sérii antických bohů na atiku Toskánského paláce na Hradčanech a 1696 Pietu pro Karlův most. Do 1700 provedl výzdobu parků u zámku v Lysé nad Labem (sv. Antonín Poustevník), v Častolovicích (mouřeníni), v Nových Zámcích u Hostinného (alegorie) a v Loučeni (Únosy). Do 1705 tesal dekoraci Pražské brány na Svaté Hoře, 1705–06 řezal hlavní oltář klášterního kostela v Broumově a pro město vytesal mariánský sloup. Stejný námět ztvárnil pak 1707 i pro Polici nad Metují. Dále vytvořil boční oltář kostela v Sedlčanech (1706), vypracoval návrh pro hlavní oltář kostela v Chýnově (1706) a později (1718) pro něj navrhl kazatelnu. V tomto období provedl svá poslední díla pro pražský Karlův most – Křest Kristův (1706) a Sv. Josef (1706–07) – na obou sochách byla už patrná práce jeho synů. Ve Voticích vytvořil sochy na hlavním oltáři (do 1716) a mariánský sloup (do 1715), na kterém je výrazně vidět podíl syna Michala.

B. je hodnocen jako sochař spíše průměrný. Jeho sochy mají statický výraz, v pojetí jsou suché a neživotné. Byl patrně ovlivněn pozdní sochařskou tvorbou luteránského Saska. Z jeho synů vynikli starší Michal Jan Josef (1686–1721) a zejména Ferdinand Maxmilián (1688–1731).

L: V. Nejedlá, Příspěvek k dílu J. B., in: Umění 12, 1964, s. 1n.; O. J. Blažíček, Ferdinand Brokof, 1986, s. 31n.; OSN 4, s. 745; MSN 1, s. 641; Toman 1, s. 99; MČE 1, s. 576; EČVU, s. 71; BL 1, s. 149; SBS 1, s. 327.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Ivo Kořán