Verze z 7. 10. 2019, 16:09, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

BRONEC František Václav Karel 12.7.1914-5.12.1987

Z Personal
František Václav Karel BRONEC
Narození 12.7.1914
Místo narození Malé Žernoseky u Litoměřic
Úmrtí 5.12.1987
Místo úmrtí Olomouc
Povolání 17- Veterinář
62- Osvětový nebo veřejný činitel
Citace Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 197
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=77620

BRONEC, František Václav Karel, * 12. 7. 1914 Malé Žernoseky u Litoměřic, † 5. 12. 1987 Olomouc, zvěrolékař, propagátor veterinární osvěty, pedagog

Pocházel z rodiny šafáře zaměstnaného na schwarzenberském velkostatku. Vystudoval Státní československé reformní reálné gymnázium v Ústí nad Labem, kde maturoval 12. 6. 1933. Po studiích Vysoké školy zvěrolékařské v Brně (1933–38) obhájil diplomovou práci s názvem Kvalitativní vyšetření moče koní a psů Diurocitem, 26. 4. 1938 složil rigorózní zkoušky a byl promován doktorem veterinárního lékařství (MVDr.). Do 1941 působil na interní klinice školy jako asistent prof. Františka Krále. V Přerově se 15. 11. 1941 oženil s Věrou Kleinovou. S manželkou vychoval tři dcery, z nichž dvě se v dospělosti odstěhovaly do zahraničí. Nastoupil na místo obvodního veterinárního lékaře v Dubu nad Moravou, kde působil 1941–52. Tam vybudoval prosperující praxi a dopracoval se uznání chovatelů hospodářských a domácích zvířat na Hané. Osvětově působil mezi chovateli a zdůrazňoval preventivní přístupy v léčbě. Po zestátnění veterinární služby byl 1952 jmenován okresním veterinárním lékařem a vedoucím veterinární ošetřovny v Zábřehu na Moravě. Po územní reorganizaci byl 1960 přeložen do Olomouce, kde se ujal vedení Krajské veterinární nemocnice. 1967 převzal funkci zástupce ředitele Okresního veterinárního zařízení a okresního veterinárního dietetika.

B. byl znám jako horlivý propagátor osvětové veterinární činnosti v celém tehdejším Československu. Podílel se na založení Ústavu veterinární osvěty v Pardubicích, s nímž také úzce spolupracoval. Napsal několik metodických pomůcek a skript, aby tak šířil chovatelské poznatky. Osvětové příspěvky uveřejňoval zejména ve Stráži lidu (mj. pravidelná rubrika Chvilka s veterinářem – 1971) a v Zemědělských novinách, navíc se postaral o uspořádání několika výstav a o vydání plakátů a letáků. Kladl důraz i na vedení kronik a sbíral podklady pro poznání historie veterinární činnosti především na Hané. Byl i vášnivým myslivcem a pracoval v Mysliveckém sdružení Křelov.

D: Základy veterinární osvěty, 1962.

P: Městský úřad Lovosice, matrika narozených Malé Žernoseky, sv. XIV, fol. 40, pořadové č. 6; Archiv Veterinární a farmaceutické univerzity Brno, fond Biografie, Z. B.

Jiří Šindlář