BROUSIL Antonín Martin 25.5.1907-23.6.1986: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 23.6.1986
 
| datum úmrtí = 23.6.1986
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 60- Teoretik kultury nebo kulturní politiky
+
| povolání = 60- Teoretik kultury nebo kulturní politiky<br />61- Pedagog<br />85- Filmař nebo filmový podnikatel<br />68- Redaktor nebo žurnalista<br />
61- Pedagog
+
85- Filmař nebo filmový podnikatel
+
68- Redaktor nebo žurnalista
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 203
 
}}
 
}}
  

Aktuální verze z 7. 10. 2019, 16:19

Antonín Martin BROUSIL
Narození 25.5.1907
Místo narození Dolní Ostrovec u Písku
Úmrtí 23.6.1986
Místo úmrtí Praha
Povolání 60- Teoretik kultury nebo kulturní politiky
61- Pedagog
85- Filmař nebo filmový podnikatel
68- Redaktor nebo žurnalista
Citace Biografický slovník českých zemí 7, Praha 2007, s. 203

BROUSIL, Antonín Martin, * 25. 5. 1907 Dolní Ostrovec u Písku, † 23. 6. 1986 Praha, divadelní a filmový kritik, historik, publicista

Vystudoval 1927–32 dějiny literatury na Filozofické fakultě UK v Praze, kde k jeho učitelům patřili V. Tille, F. X. Šalda a M. Hýsek. Od poloviny 30. let až do prvních poválečných let přispíval kritickými a teoretickými statěmi do novin a časopisů (např. Venkov, Brázda, Zemědělské noviny). Během války se jeho články setkaly s útoky ze strany českých fašistických tiskovin, především ho ostře napadla Vlajka. Proti jejím výpadům se B. pokusil bránit soudní cestou. Po osvobození 1945 se aktivně podílel na založení Akademie múzických umění, jejímž dlouholetým rektorem se pak stal (1949–70). Spoluzakládal Filmovou a televizní fakultu, na níž přednášel jako profesor, a karlovarský Mezinárodní filmový festival. Celé poválečné období byl oficiálním reprezentantem československé kinematografie v zahraničí na kongresech, festivalech a přehlídkách. Patřil k propagátorům a znalcům sovětského filmu a k osobním přátelům filmových tvůrců z tehdejších socialistických zemí. V šedesátých letech, kdy začal pod vlivem nové vlny českého filmu slábnout socialistický realismus a B. postavení bylo zpochybněno, podporoval kinematografii rozvojových zemí. Jako filmový historik však věnoval pozornost také italskému neorealismu a kinematografii francouzské a španělské. 1977 se v Paříži stal čestným předsedou CIDALC (Mezinárodní výbor pro šíření umění a literatury filmem) a zasedal v Mezinárodním výboru filmových a televizních škol CILECT. Mnoho let vedl teoretický časopis Film a doba, předsedal Klubu Československých filmových novinářů, přispíval do Rudého práva i dalších periodik. Často zasedal ve festivalových porotách v zahraničí a v Karlových Varech býval opakovaně předsedou poroty a členem přípravného výboru. Stal se nositelem četných dobových ocenění a vyznamenání (Státní cena, Řád práce aj.). Kromě monografií je autorem řady studií, encyklopedických statí, novinových článků a kritik.

D: výběr: Film a národnost, 1940; Hudba v našem filmu, 1942; Listy ochotníkům, 1942; Problematika námětu ve filmu, 1942; Literatura a film, 1947.

L: HS 1, s. 138; Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 103; DČD 4, rejstřík; ČBS, s. 68; M. Churaň a kol., Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století 1, 1998, s. 68; Tomeš 1, s. 143; Knapík, s. 58; L. Kašpar, Český hraný film a filmaři za protektorátu. Propaganda, kolaborace, rezistence, 2007.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marie Makariusová