Biografický slovník
BRTNÍK Václav 3.4.1895-14.2.1955: Porovnání verzí
(BRTNÍK_Václav_3.4.1895-14.2.1955) |
|||
| Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 3.4.1895 | | datum narození = 3.4.1895 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Karlín (Praha) |
| datum úmrtí = 14.2.1955 | | datum úmrtí = 14.2.1955 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 65- Literární historik, kritik nebo teoretik | | povolání = 65- Literární historik, kritik nebo teoretik | ||
63- Spisovatel | 63- Spisovatel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''BRTNÍK, Václav,''' ''* 3. 4. 1895 Karlín (Praha), † 14. 2. 1955 Praha, knihovník, muzejní správce, literární historik, básník'' | ||
| + | |||
| + | Otec Antonín B. pocházel ze selské rodiny z Blevic. Začínal | ||
| + | jako úředník, který se vypracoval na vrchního ředitele občanské | ||
| + | záložny v Praze-Karlíně. Matka byla v domácnosti. | ||
| + | Obě jejich děti, prvorozený Václav B. i dcera Anna B., provdaná | ||
| + | Petříková (1896–1980), měly literární nadání. B. studoval | ||
| + | nejprve na gymnáziu v Truhlářské, posléze v Křemencově | ||
| + | ulici, kde 1913 maturoval. Univerzitní studia slavistiky, | ||
| + | germanistiky a filozofie zakončil 1917 doktorátem filozofie | ||
| + | a prací ''O české trilogii Jaroslava Vrchlického''. Poté narukoval | ||
| + | a krátce sloužil v Salcburku, již 1917 byl ale superarbitrován. | ||
| + | Jako středoškolský profesor působil 1917/18 v Praze | ||
| + | na Českoslovanské obchodní akademii. 1919 byl jmenován | ||
| + | úředníkem, posléze knihovníkem Univerzitní knihovny | ||
| + | (Veřejné a univerzitní knihovny) v Praze, kde pracoval | ||
| + | až do smrti. Hojně cestoval, zejména po Německu, Itálii, | ||
| + | Jugoslávii. Středem jeho životního i pracovního úsilí se stala | ||
| + | postava J. Vrchlického. Byl správcem knihovny J. Vrchlického | ||
| + | a správcem muzea S. Čecha, působil jako jednatel | ||
| + | Společnosti J. Vrchlického, od 1915 vedl vydávání ''Sborníku'' | ||
| + | ''Společnosti J. Vrchlického'' (do 1942), o J. Vrchlickém psal studie | ||
| + | (''Jaroslav Vrchlický'', b. d., 1922), s J. Boreckým sborníky | ||
| + | ''O knihovně a muzeu'' ''J. Vrchlického'' (1923), byl editorem | ||
| + | devítisvazkového ''Souboru dramatických spisů J. Vrchlického'' | ||
| + | (1931–35) i korespondence (''Dopisy J. Vrchlického se Sofií'' | ||
| + | ''Podlipskou z let 1875–1876'', 1917; ''Dopisy J. Vrchlického'' | ||
| + | ''s P. J. Blokšou'', 1940). S J. Boreckým a B. Knoeslem uspořádal | ||
| + | a vydal ''Soubor literárních prací a studií vztahujících se k dílu'' | ||
| + | ''a osobě J. Vrchlického'' (1942). Vrchlický se stal i B. literárním | ||
| + | vzorem. Pod jeho zejména motivickým vlivem 1914 debutoval | ||
| + | sbírkou drobných veršů ''Písecké písničky'' a formoval své | ||
| + | další básně (''Za padlým kamarádem'', 1914; ''Noci'', 1915) prodchnuté | ||
| + | krajinnými reminiscencemi, melancholií a tesknotou, | ||
| + | především ale snahou o formální pečlivost a jazykovou | ||
| + | vytříbenost. Tísnivou notu vystřídaly postupně v dalších | ||
| + | B. sbírkách vydaných ve dvacátých a třicátých letech tóny | ||
| + | optimismu, náladové a přírodní lyriky, radosti ze života, | ||
| + | ozvěny erotických a milostných prožitků ''(Křemenem o křemen'', | ||
| + | 1922; ''Pod hostinným přístřeším'', 1930; ''V červáncích'', | ||
| + | 1931). Vlastenecká poezie zazněla v básních sbírky ''V tříšti'' | ||
| + | ''světel'' (1932). Pesimistickými vizemi, vloženými do posledních | ||
| + | dvou knih veršů ''Zde mohlo bydlet štěstí'' (1933) a ''Cestou'' | ||
| + | ''z hor'' (1934), definitivně svou dráhu básníka uzavřel. B. | ||
| + | byl také plodným literárním kritikem, především ve ''Zvonu'' | ||
| + | (1915–41) a ''Venkově'', recenzentem a referentem řady literárních | ||
| + | deníků a časopisů (''Novina'', ''Časopis pro moderní filologii'', | ||
| + | ''Český svět'', ''Ženské listy'', ''Kmen'', ''Zlatá Praha'', ''Topičův sborník'', | ||
| + | ''Literární listy'' a dalších). Přispíval do nich od 1915 pod | ||
| + | pseudonymy Fin-fin, Tram a šiframi Bk, btk, -btk-, Btk., | ||
| + | drb., vb. Redaktorsky působil zejména 1926–28 v ''Literárních'' | ||
| + | ''rozhledech''. Jako literární historik kladl obecně důraz | ||
| + | na pozitivisticky pojímaný biografický a bibliografický detail | ||
| + | a na silnou afinitu mezi dílem a životem autora. Intenzivně | ||
| + | se věnoval také editorské práci. Vedle výše uvedených prací | ||
| + | J. Vrchlického 1916 vydal a poznámkami a úvodem opatřil | ||
| + | almanach ''Básně v řeči vázané'' Václava Tháma, 1918–22 deset | ||
| + | svazků ''Sebraných spisů J. Liera'', 1924 redigoval knižnici ''Ignát'' | ||
| + | ''Herrmann''. Napsal několik informativních brožur ''Česká literatura'' | ||
| + | ''za války a po válce'' (1930), stručný průvodce po muzeu | ||
| + | ''Návštěvou u J. Vrchlického a Sv. Čecha'' (1929), ''Masaryk'' | ||
| + | ''a krásné písemnictví'' (1930). Již před polovinou čtyřicátých | ||
| + | let se pro vleklou nemoc, na niž posléze zemřel, odmlčel. | ||
| + | Pohřben byl v Praze na Smíchově. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' výběr: V májové besídce, 1933; Včera i dnes, 1933; Stovka, 1932; In | ||
| + | memoriam, 1933; Jirka, kocour Felix a Kašpárek, 1933. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' ČMM 42–43, 1919–1920, s. 414; Album representantů, s. 906; Literární | ||
| + | rozhledy 14, 1930, s. 211; K. Tauš, Slovník cizích slov, zkratek, novinářských | ||
| + | šifer…, 1947; s. 90, 657; J. Kunc, Kdy zemřeli? Přehled českých spisovatelů | ||
| + | a publicistů zemřelých od 1. 1. 1937–31. 12. 1962, 1962, s. 27; J. Vopravil, | ||
| + | Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 432; LČL 1, | ||
| + | s. 308n. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' Biografický archiv ÚČL, Praha (kde i foto); LA PNP Praha. | ||
| + | |||
| + | Marcella Husová | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:65- Literární historik, kritik nebo teoretik]] | [[Kategorie:65- Literární historik, kritik nebo teoretik]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1895]] | [[Kategorie:1895]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1955]] | [[Kategorie:1955]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
Verze z 31. 12. 2016, 10:56
| Václav BRTNÍK | |
 | |
| Narození | 3.4.1895 |
|---|---|
| Místo narození | Karlín (Praha) |
| Úmrtí | 14.2.1955 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
65- Literární historik, kritik nebo teoretik 63- Spisovatel |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42132 |
BRTNÍK, Václav, * 3. 4. 1895 Karlín (Praha), † 14. 2. 1955 Praha, knihovník, muzejní správce, literární historik, básník
Otec Antonín B. pocházel ze selské rodiny z Blevic. Začínal jako úředník, který se vypracoval na vrchního ředitele občanské záložny v Praze-Karlíně. Matka byla v domácnosti. Obě jejich děti, prvorozený Václav B. i dcera Anna B., provdaná Petříková (1896–1980), měly literární nadání. B. studoval nejprve na gymnáziu v Truhlářské, posléze v Křemencově ulici, kde 1913 maturoval. Univerzitní studia slavistiky, germanistiky a filozofie zakončil 1917 doktorátem filozofie a prací O české trilogii Jaroslava Vrchlického. Poté narukoval a krátce sloužil v Salcburku, již 1917 byl ale superarbitrován. Jako středoškolský profesor působil 1917/18 v Praze na Českoslovanské obchodní akademii. 1919 byl jmenován úředníkem, posléze knihovníkem Univerzitní knihovny (Veřejné a univerzitní knihovny) v Praze, kde pracoval až do smrti. Hojně cestoval, zejména po Německu, Itálii, Jugoslávii. Středem jeho životního i pracovního úsilí se stala postava J. Vrchlického. Byl správcem knihovny J. Vrchlického a správcem muzea S. Čecha, působil jako jednatel Společnosti J. Vrchlického, od 1915 vedl vydávání Sborníku Společnosti J. Vrchlického (do 1942), o J. Vrchlickém psal studie (Jaroslav Vrchlický, b. d., 1922), s J. Boreckým sborníky O knihovně a muzeu J. Vrchlického (1923), byl editorem devítisvazkového Souboru dramatických spisů J. Vrchlického (1931–35) i korespondence (Dopisy J. Vrchlického se Sofií Podlipskou z let 1875–1876, 1917; Dopisy J. Vrchlického s P. J. Blokšou, 1940). S J. Boreckým a B. Knoeslem uspořádal a vydal Soubor literárních prací a studií vztahujících se k dílu a osobě J. Vrchlického (1942). Vrchlický se stal i B. literárním vzorem. Pod jeho zejména motivickým vlivem 1914 debutoval sbírkou drobných veršů Písecké písničky a formoval své další básně (Za padlým kamarádem, 1914; Noci, 1915) prodchnuté krajinnými reminiscencemi, melancholií a tesknotou, především ale snahou o formální pečlivost a jazykovou vytříbenost. Tísnivou notu vystřídaly postupně v dalších B. sbírkách vydaných ve dvacátých a třicátých letech tóny optimismu, náladové a přírodní lyriky, radosti ze života, ozvěny erotických a milostných prožitků (Křemenem o křemen, 1922; Pod hostinným přístřeším, 1930; V červáncích, 1931). Vlastenecká poezie zazněla v básních sbírky V tříšti světel (1932). Pesimistickými vizemi, vloženými do posledních dvou knih veršů Zde mohlo bydlet štěstí (1933) a Cestou z hor (1934), definitivně svou dráhu básníka uzavřel. B. byl také plodným literárním kritikem, především ve Zvonu (1915–41) a Venkově, recenzentem a referentem řady literárních deníků a časopisů (Novina, Časopis pro moderní filologii, Český svět, Ženské listy, Kmen, Zlatá Praha, Topičův sborník, Literární listy a dalších). Přispíval do nich od 1915 pod pseudonymy Fin-fin, Tram a šiframi Bk, btk, -btk-, Btk., drb., vb. Redaktorsky působil zejména 1926–28 v Literárních rozhledech. Jako literární historik kladl obecně důraz na pozitivisticky pojímaný biografický a bibliografický detail a na silnou afinitu mezi dílem a životem autora. Intenzivně se věnoval také editorské práci. Vedle výše uvedených prací J. Vrchlického 1916 vydal a poznámkami a úvodem opatřil almanach Básně v řeči vázané Václava Tháma, 1918–22 deset svazků Sebraných spisů J. Liera, 1924 redigoval knižnici Ignát Herrmann. Napsal několik informativních brožur Česká literatura za války a po válce (1930), stručný průvodce po muzeu Návštěvou u J. Vrchlického a Sv. Čecha (1929), Masaryk a krásné písemnictví (1930). Již před polovinou čtyřicátých let se pro vleklou nemoc, na niž posléze zemřel, odmlčel. Pohřben byl v Praze na Smíchově.
D: výběr: V májové besídce, 1933; Včera i dnes, 1933; Stovka, 1932; In memoriam, 1933; Jirka, kocour Felix a Kašpárek, 1933.
L: ČMM 42–43, 1919–1920, s. 414; Album representantů, s. 906; Literární rozhledy 14, 1930, s. 211; K. Tauš, Slovník cizích slov, zkratek, novinářských šifer…, 1947; s. 90, 657; J. Kunc, Kdy zemřeli? Přehled českých spisovatelů a publicistů zemřelých od 1. 1. 1937–31. 12. 1962, 1962, s. 27; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 432; LČL 1, s. 308n.
P: Biografický archiv ÚČL, Praha (kde i foto); LA PNP Praha.
Marcella Husová
