BRUNA Eduard 27.7.1822-24.6.1899: Porovnání verzí
Řádka 6: | Řádka 6: | ||
| datum úmrtí = 24.6.1899 | | datum úmrtí = 24.6.1899 | ||
| místo úmrtí = Kyselka u Karlových Varů | | místo úmrtí = Kyselka u Karlových Varů | ||
− | | povolání = 53- Historik | + | | povolání = 53- Historik<br />48- Politický publicista<br />68- Redaktor nebo žurnalista<br /> |
− | 48- Politický publicista | + | |
− | 68- Redaktor nebo žurnalista | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
+ | | citace = Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 225 | ||
}} | }} | ||
Aktuální verze z 9. 10. 2019, 15:39
Eduard BRUNA | |
Narození | 27.7.1822 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 24.6.1899 |
Místo úmrtí | Kyselka u Karlových Varů |
Povolání |
53- Historik 48- Politický publicista 68- Redaktor nebo žurnalista |
Citace | Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 225 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42931 |
BRUNA, Eduard, * 27. 7. 1822 Praha, † 24. 6. 1899 Kyselka u Karlových Varů, historik, novinář, geograf
Byl synem dělostřeleckého důstojníka. Od 1840 studoval na pražské univerzitě, 1845 dosáhl doktorátu (PhDr.). 1845 žádal o možnost vyučovat fyzickou geografii (jako vůbec první, byť nehabilitovaný, docent tohoto oboru na pražské univerzitě), získal ji 1847; 1848 se stal soukromým docentem fyzické geografie a českých dějin. V přednáškách popularizoval mj. dílo F. Palackého. Jako jeden z prvních přednášejících využil práva svobodné výuky na univerzitě. V revolučních letech 1848–49 patřil k akademickým radikálům. Stal se členem Národního výboru a v květnu 1848 se účastnil deputace do Innsbrucku, kam v důsledku revolučních událostí dočasně přesídlil rakouský dvůr. V červnu 1848 velel v Klementinu oddílu studentů filozofie. Perzekuci však unikl, trestní stíhání vedené proti němu bylo v srpnu 1848 zastaveno. Zatčen byl však 1849 v souvislosti s účastí na připravovaném májovém spiknutí. Při výsleších údajně přitížil řadě svých druhů, nejvíce Karlu Sladkovskému. K odsouzení B. opět nedošlo pro nedostatek důkazů.
Ve svém jediném díle Geschichte Böhmens převzal filozofii dějin Augustina Smetany. Rozvinul v něm základní myšlenku o tom, že Slované mají uskutečnit ideu sociální spravedlnosti v dějinách. V následujících letech se B. vzdal další politické činnosti a vstoupil do státních služeb. 1852–89 působil jako šéfredaktor listu Prager Zeitung, 1867 založil jeho večerník Prager Abendblatt. Univerzitní kariéru ukončil, pouze 1859/60 a 1867/68 byl děkanem doktorského kolegia filozofické fakulty pražské univerzity.
D: Geschichte Böhmens, 1849.
L: BL 1, s. 155; EBL 1, s. 91 (kde chybně místo narození Kyselka); ISN 3, s. 178; KSN 2, s. 152n.; V. Häufler, Dějiny geografie na Univerzitě Karlově 1348–1967, 1968, s. 54, 61, 390 (s místem úmrtí Praha); Kutnar, s. 243; DUK 3, s. 93, 99, 353; SČF, s. 59; K. Kazbunda, Stolice dějin na pražské univerzitě 2, 1965, s. 16, 20n.
Roman Vondra, Jiří Martínek