BRUNO Giordano ?1548-17.2.1600: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 17.2.1600
 
| datum úmrtí = 17.2.1600
 
| místo úmrtí = Řím (Itálie)
 
| místo úmrtí = Řím (Itálie)
| povolání = 2- Fyzik
+
| povolání = 2- Fyzik<br />9- Astronom nebo astrolog<br />56- Filozof<br />
9- Astronom nebo astrolog
+
56- Filozof
+
 
+
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 231-232
 
}}
 
}}
  

Aktuální verze z 9. 10. 2019, 15:49

Giordano BRUNO
Narození ?1548
Místo narození Nola u Neapole (Itálie)
Úmrtí 17.2.1600
Místo úmrtí Řím (Itálie)
Povolání 2- Fyzik
9- Astronom nebo astrolog
56- Filozof
Citace Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 231-232
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=70758

BRUNO, Giordano, * ? 1548 Nola u Neapole (Itálie), † 17. 2. 1600 Řím (Itálie), kněz, astronom, filozof

Narodil se jako syn vojáka. Vzdělání získal v Neapoli, kde také vstoupil (1565) do řádu dominikánů; rodné jméno Filippo tehdy zaměnil za řádové Giordano. 1572 byl vysvěcen na kněze. Již jako mnich pokračoval ve studiích filozofie a teologie, byl ovlivněn mj. Mikulášem Kusánským, ale zejména Koperníkem. 1576 byl v Neapoli obviněn z kacířství a musel uprchnout (do Říma, později do Ženevy). I dále kvůli svým názorům měnil často místa pobytu, žil např. v Lyonu, Toulouse, Paříži (1581–82), Londýně (1583–85), Wittenbergu či v Praze. Svůj nejvýznamnější spis La Cena de le Ceneri (Večeře na Popeleční středu) vydal 1584 v Londýně. Na pozvání Giovanniho Moceniga odešel 1591 do Benátek, kde však byl udán, zatčen (22. 5. 1592) a posléze vyšetřován inkvizicí, která jej 1593 vydala do Říma. Tam byl vězněn, pravděpodobně mučen, odsouzen k smrti („pro odchylné náboženské názory“) a nakonec na Campo dei Fiori upálen (na místě, kde stála hranice, je dnes B. pomník, vztyčený 1889).

B. je znám hlavně jako jeden z propagátorů Koperníkovy heliocentrické teorie a vůbec jako astronom (mj. dospěl ke správnému názoru, že hvězdy jsou vzdálená slunce), jeho filozofické dílo bylo ovšem mnohem rozsáhlejší a složitější, svůj systém založil na kombinaci aristotelovské filozofie a středověké scholastiky. B. názory jsou považovány za jeden z vrcholů renesančního myšlení. Vedle prací vědeckých psal i básně a komedie.

S českými zeměmi byl B. spjat zejména svým pobytem v roce 1588; tehdy byl od anglického vyslance lorda Sidneyho doporučen císaři Rudolfovi II., jemuž o Velikonocích dedikoval jedno ze svých děl (Jordani Bruni Nolani articuli centum et sexaginta adversus huius tempestatis mathematicos atque philosophos, 1588), za což mu císař věnoval 300 stříbrných tolarů. Bližší údaje o jeho pobytu ale nejsou známy, jen to, že kromě zmíněné knihy tu u Jiřího Černého-Nigrina vydal také jeden ze spisů Raymonda Lulla. K zamýšlené veřejné disputaci, v níž chtěl B. dokázat pravdivost svých názorů, v Praze nedošlo, neúspěšný byl i B. pokus zakotvit na pražské univerzitě. Osobnost B. u nás dnes připomíná malá plaketa na pražském planetáriu.

D: česky: Dialogy, 1956 (Večeře na Popeleční středu, O příčině, principu a jednom, O nekonečnu, universu a světech), s předmluvou J. Popelové-Otáhalové; soupis díla in: To divine Rudolphus II., (ed. B. Mouchová), 2001.

L: OSN 4, s. 800n.; Dějiny exaktních věd v českých zemích, 1961, rejstřík; V. Häufler, Dějiny geografie na Univerzitě Karlově 1348–1967, 1968, s. 18; M. Hroch – A. Skýbová, Králové, kacíři, inkvizitoři, 1987, s. 244n.; I. Štoll (ed.), G. B. Božskému Rudolfu II., 2001; J. Kalivoda, G. B. v rudolfínské Praze, in: Auriga (Zprávy jednoty klasických filologů), 44, 2002, s. 64n. (s edicí překladu B. předmluvy, věnované Rudolfu II.); T. Nejeschleba (ed.), Philosophy of G. B., 2003; Ottova encyklopedie ČR 5, 2006, s. 55.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jiří Martínek