BRYKS Josef 18.3.1916-11.8.1957: Porovnání verzí

Verze z 8. 1. 2017, 16:28

Josef BRYKS
Narození	18.3.1916
Místo narození	Lašťany u Šternberka
Úmrtí	11.8.1957
Místo úmrtí	Ostrov nad Ohří
Povolání	45- Voják nebo partyzán
Trvalý odkaz	http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=136830

BRYKS, Josef, * 18. 3. 1916 Lašťany u Šternberka, † 11. 8. 1957 Ostrov nad Ohří, stíhací pilot, účastník 2. odboje

Narodil se v rodině rolníka Františka B. a Anny, roz. Nasvetrové. Měl sedm sourozenců. Maturoval 1935 na obchodní akademii v Olomouci. V říjnu téhož roku nastoupil vojenskou prezenční službu u Dragounského pluku 5 v Košicích, do července 1936 absolvoval Školu na důstojníky jezdectva v záloze v Pardubicích. Rozhodl se pro dráhu vojáka z povolání a od října 1936 do srpna 1937 navštěvoval Vojenskou akademii v Hranicích. Získal hodnost poručíka letectva s kvalifikací leteckého pozorovatele. Byl zařazen k pozorovací letce 5 Leteckého pluku 2 Dr. Edvarda Beneše v Olomouci, kde působil do října 1937. Potom absolvoval roční pilotní výcvik v Prostějově. V době mnichovské krize, 30. 9. 1938, nastoupil k polní jednotce, 33. stíhací letce, kde sbíral zkušenosti až do okupace českých zemí 15. 3. 1939. Poté se zapojil do organizování ilegálních odchodů letců do Polska. Po rozpuštění československé armády krátce pracoval jako řeznický pomocník u Štěpána Černého, s jehož dcerou Marií (1920–1945) se 18. 4. 1939 oženil. V prosinci 1939 byl převeden na protektorátní ministerstvo vnitra k okresnímu úřadu ve Velkém Meziříčí, odkud po třech týdnech na vlastní žádost odešel. 20. 1. 1940 se poprvé pokusil o odchod přes Slovensko a Maďarsko do zahraničí, kde se chtěl začlenit do protinacistického odboje. Teprve napodruhé se dostal do Bělehradu, odkud prostřednictvím francouzského konzulátu odejel přes Řecko, Turecko a Sýrii do jižní Francie. 10. 5. 1940 přišel k náhradní jednotce československého letectva v Agde, ta však po kapitulaci Francie musela zemi opustit. B. odcestoval 27. 6. 1940 na jedné z evakuačních lodí do Velké Británie. Byl přijat k RAF a 4. 8. 1940 nastoupil k 310. československé stíhací peruti v Duxfordu. Potom prošel celkovým výcvikem a 1. 1. 1941 byl přemístěn jako zkušební pilot k servisní jednotce v Brize Nortonu. Pro B. výbornou znalost angličtiny jej britské velení 23. 4. 1941 zařadilo k britské bojové jednotce – 242. stíhací peruti umístěné na letišti Stapleford Tawney. Tam prodělal aplikační kurs nočního létání a létání podle přístrojů na strojích Hawker Hurrican Mk.IIB. Peruť byla brzy přemístěna na základnu North Weald a podnikala i denní akce. B. tam působil v hodnosti Flying Officer (nadporučík). Během vzdušné bitvy při náletu na elektrárnu Choques v departmentu Pas-de-Calais byl 17. 6. 1941 jeho stroj zasažen. B. se zachránil padákem, ale při pokusu o útěk byl zajat a po výslechu odvezen do zajateckého tábora ve Warburgu. Pokoušel se uprchnout, ale neúspěšně. Po třetím nezdařeném útěku (17. 8. 1942) byl umístěn do tábora v Schubinu (dnes polský Szubin). Poté byl ještě zavřen ve Varšavě ve věznici Pawiak, kde byl mučen a utrpěl vážná vnitřní zranění s trvalými následky, a v zajateckých táborech v Saganu (Żagań/Zaháň, Polsko) a v Lamsdorfu. B. se dlouhou dobu dařilo utajit svou identitu československého zahraničního letce. Jeho totožnost byla odhalena koncem března 1944, když do tábora přišel z Velké Británie doklad o jeho povýšení do hodnosti Flight Lieutenant (kapitán) s pravým jménem a národností. V srpnu byl převezen na pražské gestapo, obviněn z velezrady a vězněn na Pankráci a v Loretě. Pod hrozbou odvetných opatření britské vlády byl poslán zpět do zajateckého tábora v Barthu, a poté v Colditzu. Tam jej 16. 4. 1945 osvobodila americká armáda, B. se vrátil do Velké Británie, kde byl v československém leteckém depu v Cosfordu dvakrát operován. Během rekonvalescence se seznámil se svou druhou ženou, Angličankou Gertrudou Roseovou (* 1920), s níž se (po smrti své první ženy) 18. 7. 1945 oženil. Měli spolu dceru Soniu. Do ČSR se B. vrátil 6. 10. 1945. Sloužil stále u letectva, i když k aktivní činnosti se vrátit nemohl. V září 1945 byl povýšen do hodnosti kapitána, v prosinci na štábního kapitána a v květnu 1946 na majora letectva. 15. 10. 1945 začal pracovat v Leteckém učilišti v Olomouci jako učitel teorie létání a angličtiny. Od června 1946 byl členem národně socialistické strany, zastával funkci předsedy olomoucké odbočky Britsko-československé společnosti, působil ve Svazu zahraničních vojáků a Svazu politických vězňů. Po únorovém převratu neskrýval svůj nesouhlas s politickým vývojem v zemi. Byl proto již 9. 3. 1948 poslán na nucenou dovolenou a 1. 9. téhož roku přeložen do zálohy. Tehdy se B. už nacházel ve vězení. Byl zatčen 3. 5. v Olomouci v souvislosti s pokusem o útěk divizního generála Karla Janouška do zahraničí. Soud jej poslal 9. 2. 1949 na 10 let do vězení v Plzni na Borech, po nezdařeném útěku dostal dalších 20 let těžkého žaláře. Prošel věznicemi na Pankráci, v Mladé Boleslavi, Opavě, Leopoldově a nakonec byl poslán na důl Rovnost. V Ostrově nad Ohří podlehl srdečnímu infarktu. Jeho ostatky nebyly rodině vydány, teprve v devadesátých letech jej manželka (od jara 1948 žila s dcerou v zahraničí, kam je B. předvídavě poslal) symbolicky pohřbila do rodinné hrobky v Lašťanech.

B. byl oceněn řadou vyznamenání: Československým válečným křížem 1939, Československou medailí Za chrabrost před nepřítelem, Československou medailí Za zásluhy 1. stupně, Československou vojenskou pamětní medailí se štítky Francie a Velké Británie, Member of the Order of the British Empire (9. 8. 1946), The 1939–1945 Star, Air Crew Europe Star, War Medal. 29. 5. 1991 byl mimořádně povýšen do hodnosti plukovníka in memoriam. Na sídlišti v Praze-Černém Mostě II byla po něm pojmenována ulice a u rodného domu v Lašťanech mu byla 4. 6. 1994 odhalena pamětní deska.

L: J. Rajlich, Na nebi hrdého Albionu 5 (1944), 2003, s. 425n.; týž, Plukovník letectva in memoriam J. B., in: Historie a vojenství 52, 2003, č. 2, s. 436 n.; Vojenské osobnosti československého odboje, 2005, s. 36n.

Jana Brabencová