BRYNYCH Zbyněk 13.6.1927-24.10.1995: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 239-240
 
}}
 
}}
  

Aktuální verze z 9. 10. 2019, 14:59

Zbyněk BRYNYCH
Narození 13.6.1927
Místo narození Karlovy Vary
Úmrtí 24.10.1995
Místo úmrtí Praha
Povolání 85- Filmař nebo filmový podnikatel
Citace Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 239-240

BRYNYCH, Zbyněk, * 13. 6. 1927 Karlovy Vary, † 24. 10. 1995 Praha, filmový režisér a scenárista

Po maturitě uspěl 1946 v soutěži o filmový scénář a nastoupil do studia krátkého filmu v Praze a ve Zlíně, kde do 1949 vedl výrobu a spolupracoval jako asistent s režisérem J. Weissem. V 50. letech se stal pomocným režisérem M. Cikána, M. Hubáčka a V. Čecha. 1958 natočil svůj první samostatný film Žižkovská romance a 1959 povídkový film Pět z milionu (podle námětu V. Kaliny), oba věnované historkám ze života drobných lidí – k těmto tématům se pak během života vracel. Dalším významným okruhem jeho zájmu se stal dobrodružný a detektivní žánr, na přelomu 50. a 60. let zaměřený aktuálně politicky. 1960 natočil špionážní film Smyk a 1966 Transport Carlsbad. Poté se nepříliš úspěšně pokusil také o českou crazy komedii Každá koruna dobrá (1961). V 60. letech vytvořil řadu filmů kolísající kvality. K vrcholům jeho tvorby patřily filmy s tematikou druhé světové války. 1962 vznikl na námět povídek A. Lustiga (Noc a naděje) film Transport z ráje o osudech Židů z terezínského ghetta. Následovala adaptace povídky H. Bělohradské …a pátý jezdec je strach (1964), expresivní příběh inspirovaný novozákonním podobenstvím Apokalypsy a jejích čtyř jezdců nesoucích lidstvu mor, hlad, válku a smrt. Zrůdnost fašismu na příběhu obyčejných lidí vylíčil rovněž ve filmovém ztvárnění románu M. Hanuše Já, spravedlnost (1967), fikci o Hitlerově smrti, která nastolila hypotetickou otázku, kde končí právo člověka na spravedlivou odplatu. Tato tři díla přinesla B. řadu ocenění na mezinárodních festivalech a prokázala jeho vysoké umělecké kvality.

Po 1968 dostal nabídku pracovat v Západním Německu. Během tří let tam natočil tři celovečerní filmy Oh, Happy Day (1969), Engel, die ihre Flügel verbrennen (Andělé se spálenými křídly, 1970) a Weibchen (Ženušky, 1970). Pro televizi vytvořil šest filmů, např. Amerika oder der Verschollene (Amerika, podle předlohy F. Kafky), Die Nacht von Lissabon (Noc v Lisabonu, podle E. M. Remarqua) a čtyři díly krimiseriálu Kommissar (Komisař).

V sedmdesátých letech se vrátil do Československa a realizoval řadu celovečerních filmů různých žánrů a rozdílné kvality. Oáza (1972), dobrodružné drama z druhé světové války; milostný příběh Jakou barvu má láska (1973); politické drama podle I. Gariše Noc oranžových ohňů (1974) a Hněv (1977). Detektivní žánr reprezentovala díla Stíhán a podezřelý, Kdo přichází před půlnocí (1978) a Mravenci nesou smrt (1985). Jako svůj bilanční film natočil v témže roce Poločas štěstí. V závěru své kariéry pracoval opět pro televizi v Německu. Podílel se na režii epizod z kriminálních seriálů Derrick (1992–94) a Tatort (Místo činu, od 1993). B. tvorbu charakterizuje široký tematický a žánrový záběr a rozkolísanost umělecké kvality. Uměl vyhledávat mladé talenty a dával hereckou příležitost začínajícím hercům, kterým nabídl náročné role a kultivoval jejich herecký projev.

L: J. Žalman, Já, B., in: Film a doba 14, 1968, č. 7, s. 366n.; MČE 1, s. 150; FP, s. 58n. (s filmografií a literaturou); Českoslovenští filmoví režiséři sedmdesátých let, 1983, s. 16n.; ČBS, s. 71; Tomeš 1, s. 148n.; Panorama českého filmu, 2000, s. 110n., 168, 234; www.imdb.com (filmografie); Český hraný film 3, 1945–60, 2001, s. 420; 4, 1961–70, 2004, s. 608 (filmografie).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Marie Makariusová