BRYNYCH Zbyněk 13.6.1927-24.10.1995: Porovnání verzí

Z Personal
(BRYNYCH_Zbyněk_13.6.1927-24.10.1995)
 
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
−
}}<br/><br/>Zbyněk BRYNYCH
+
}}
  
−
== Literatura ==
+
'''BRYNYCH, Zbyněk,''' ''* 13. 6. 1927 Karlovy Vary, † 24. 10. 1995 Praha, filmový režisér a scenárista''
 +
 
 +
Po maturitě uspěl 1946 v soutěži o filmový scénář a nastoupil
 +
do studia krátkého filmu v Praze a ve Zlíně, kde do 1949
 +
vedl výrobu a spolupracoval jako asistent s režisérem J. Weissem.
 +
V 50. letech se stal pomocným režisérem M. Cikána,
 +
M. Hubáčka a V. Čecha. 1958 natočil svůj první samostatný
 +
film ''Žižkovská romance'' a 1959 povídkový film ''Pět z milionu''
 +
(podle námětu V. Kaliny), oba věnované historkám ze
 +
života drobných lidí – k těmto tématům se pak během života
 +
vracel. Dalším významným okruhem jeho zájmu se stal
 +
dobrodružný a detektivní žánr, na přelomu 50. a 60. let zaměřený
 +
aktuálně politicky. 1960 natočil špionážní film ''Smyk''
 +
a 1966 ''Transport Carlsbad''. Poté se nepříliš úspěšně pokusil
 +
také o českou crazy komedii ''Každá koruna dobrá'' (1961).
 +
V 60. letech vytvořil řadu filmů kolísající kvality. K vrcholům
 +
jeho tvorby patřily filmy s tematikou druhé světové války.
 +
1962 vznikl na námět povídek A. Lustiga (''Noc a naděje'') film
 +
''Transport z ráje'' o osudech Židů z terezínského ghetta. Následovala
 +
adaptace povídky H. Bělohradské ''…a pátý jezdec je''
 +
''strach'' (1964), expresivní příběh inspirovaný novozákonním
 +
podobenstvím Apokalypsy a jejích čtyř jezdců nesoucích lidstvu
 +
mor, hlad, válku a smrt. Zrůdnost fašismu na příběhu
 +
obyčejných lidí vylíčil rovněž ve filmovém ztvárnění románu M. Hanuše ''Já, spravedlnost'' (1967), fikci o Hitlerově smrti,
 +
která nastolila hypotetickou otázku, kde končí právo člověka
 +
na spravedlivou odplatu. Tato tři díla přinesla B. řadu ocenění
 +
na mezinárodních festivalech a prokázala jeho vysoké
 +
umělecké kvality.
 +
 
 +
Po 1968 dostal nabídku pracovat v Západním Německu. Během
 +
tří let tam natočil tři celovečerní filmy ''Oh, Happy Day''
 +
(1969), ''Engel, die ihre Flügel verbrennen'' (Andělé se spálenými
 +
křídly, 1970) a ''Weibchen'' (Ženušky, 1970). Pro televizi
 +
vytvořil šest filmů, např. ''Amerika oder der Verschollene'' (Amerika,
 +
podle předlohy F. Kafky), ''Die Nacht von Lissabon'' (Noc
 +
v Lisabonu, podle E. M. Remarqua) a čtyři díly krimiseriálu
 +
''Kommissar'' (Komisař).
 +
 
 +
V sedmdesátých letech se vrátil do Československa a realizoval
 +
řadu celovečerních filmů různých žánrů a rozdílné
 +
kvality. ''Oáza'' (1972), dobrodružné drama z druhé světové
 +
války; milostný příběh ''Jakou barvu má láska'' (1973); politické
 +
drama podle I. Gariše ''Noc oranžových ohňů'' (1974)
 +
a ''Hněv'' (1977). Detektivní žánr reprezentovala díla ''Stíhán''
 +
''a podezřelý'', ''Kdo přichází před půlnocí'' (1978) a ''Mravenci nesou''
 +
''smrt'' (1985). Jako svůj bilanční film natočil v témže roce
 +
''Poločas štěstí''. V závěru své kariéry pracoval opět pro televizi
 +
v Německu. Podílel se na režii epizod z kriminálních seriálů
 +
''Derrick'' (1992–94) a ''Tatort'' (Místo činu, od 1993). B. tvorbu
 +
charakterizuje široký tematický a žánrový záběr a rozkolísanost
 +
umělecké kvality. Uměl vyhledávat mladé talenty a dával
 +
hereckou příležitost začínajícím hercům, kterým nabídl
 +
náročné role a kultivoval jejich herecký projev.
 +
 
 +
'''L:''' J. Žalman, Já, B., in: Film a doba 14, 1968, č. 7, s. 366n.; MČE 1, s. 150;
 +
FP, s. 58n. (s filmografií a literaturou); Českoslovenští filmoví režiséři sedmdesátých
 +
let, 1983, s. 16n.; ČBS, s. 71; Tomeš 1, s. 148n.; Panorama českého
 +
filmu, 2000, s. 110n., 168, 234; www.imdb.com (filmografie); Český hraný
 +
film 3, 1945–60, 2001, s. 420; 4, 1961–70, 2004, s. 608 (filmografie).
 +
 
 +
Marie Makariusová
 
    
 
    
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:C]]
 
[[Kategorie:85- Filmař nebo filmový podnikatel]]
 
[[Kategorie:85- Filmař nebo filmový podnikatel]]
−
 
 
[[Kategorie:1927]]
 
[[Kategorie:1927]]
−
[[Kategorie:Karlovy_Vary]]
+
[[Kategorie:Karlovy Vary]]
 
[[Kategorie:1995]]
 
[[Kategorie:1995]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]

Verze z 16. 1. 2017, 16:16

Zbyněk BRYNYCH
Narození 13.6.1927
Místo narození Karlovy Vary
Úmrtí 24.10.1995
Místo úmrtí Praha
Povolání 85- Filmař nebo filmový podnikatel
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42989

BRYNYCH, Zbyněk, * 13. 6. 1927 Karlovy Vary, † 24. 10. 1995 Praha, filmový režisér a scenárista

Po maturitě uspěl 1946 v soutěži o filmový scénář a nastoupil do studia krátkého filmu v Praze a ve Zlíně, kde do 1949 vedl výrobu a spolupracoval jako asistent s režisérem J. Weissem. V 50. letech se stal pomocným režisérem M. Cikána, M. Hubáčka a V. Čecha. 1958 natočil svůj první samostatný film Žižkovská romance a 1959 povídkový film Pět z milionu (podle námětu V. Kaliny), oba věnované historkám ze života drobných lidí – k těmto tématům se pak během života vracel. Dalším významným okruhem jeho zájmu se stal dobrodružný a detektivní žánr, na přelomu 50. a 60. let zaměřený aktuálně politicky. 1960 natočil špionážní film Smyk a 1966 Transport Carlsbad. Poté se nepříliš úspěšně pokusil také o českou crazy komedii Každá koruna dobrá (1961). V 60. letech vytvořil řadu filmů kolísající kvality. K vrcholům jeho tvorby patřily filmy s tematikou druhé světové války. 1962 vznikl na námět povídek A. Lustiga (Noc a naděje) film Transport z ráje o osudech Židů z terezínského ghetta. Následovala adaptace povídky H. Bělohradské …a pátý jezdec je strach (1964), expresivní příběh inspirovaný novozákonním podobenstvím Apokalypsy a jejích čtyř jezdců nesoucích lidstvu mor, hlad, válku a smrt. Zrůdnost fašismu na příběhu obyčejných lidí vylíčil rovněž ve filmovém ztvárnění románu M. Hanuše Já, spravedlnost (1967), fikci o Hitlerově smrti, která nastolila hypotetickou otázku, kde končí právo člověka na spravedlivou odplatu. Tato tři díla přinesla B. řadu ocenění na mezinárodních festivalech a prokázala jeho vysoké umělecké kvality.

Po 1968 dostal nabídku pracovat v Západním Německu. Během tří let tam natočil tři celovečerní filmy Oh, Happy Day (1969), Engel, die ihre Flügel verbrennen (Andělé se spálenými křídly, 1970) a Weibchen (Ženušky, 1970). Pro televizi vytvořil šest filmů, např. Amerika oder der Verschollene (Amerika, podle předlohy F. Kafky), Die Nacht von Lissabon (Noc v Lisabonu, podle E. M. Remarqua) a čtyři díly krimiseriálu Kommissar (Komisař).

V sedmdesátých letech se vrátil do Československa a realizoval řadu celovečerních filmů různých žánrů a rozdílné kvality. Oáza (1972), dobrodružné drama z druhé světové války; milostný příběh Jakou barvu má láska (1973); politické drama podle I. Gariše Noc oranžových ohňů (1974) a Hněv (1977). Detektivní žánr reprezentovala díla Stíhán a podezřelý, Kdo přichází před půlnocí (1978) a Mravenci nesou smrt (1985). Jako svůj bilanční film natočil v témže roce Poločas štěstí. V závěru své kariéry pracoval opět pro televizi v Německu. Podílel se na režii epizod z kriminálních seriálů Derrick (1992–94) a Tatort (Místo činu, od 1993). B. tvorbu charakterizuje široký tematický a žánrový záběr a rozkolísanost umělecké kvality. Uměl vyhledávat mladé talenty a dával hereckou příležitost začínajícím hercům, kterým nabídl náročné role a kultivoval jejich herecký projev.

L: J. Žalman, Já, B., in: Film a doba 14, 1968, č. 7, s. 366n.; MČE 1, s. 150; FP, s. 58n. (s filmografií a literaturou); Českoslovenští filmoví režiséři sedmdesátých let, 1983, s. 16n.; ČBS, s. 71; Tomeš 1, s. 148n.; Panorama českého filmu, 2000, s. 110n., 168, 234; www.imdb.com (filmografie); Český hraný film 3, 1945–60, 2001, s. 420; 4, 1961–70, 2004, s. 608 (filmografie).

Marie Makariusová

Citováno z „http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?title=BRYNYCH_Zbyněk_13.6.1927-24.10.1995&oldid=97348“