BRYNYCH Zbyněk 13.6.1927-24.10.1995: Porovnání verzí
(BRYNYCH_Zbyněk_13.6.1927-24.10.1995) |
|||
Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
− | + | '''BRYNYCH, Zbyněk,''' ''* 13. 6. 1927 Karlovy Vary, † 24. 10. 1995 Praha, filmový režisér a scenárista'' | |
+ | |||
+ | Po maturitě uspěl 1946 v soutěži o filmový scénář a nastoupil | ||
+ | do studia krátkého filmu v Praze a ve Zlíně, kde do 1949 | ||
+ | vedl výrobu a spolupracoval jako asistent s režisérem J. Weissem. | ||
+ | V 50. letech se stal pomocným režisérem M. Cikána, | ||
+ | M. Hubáčka a V. Čecha. 1958 natočil svůj první samostatný | ||
+ | film ''Žižkovská romance'' a 1959 povídkový film ''Pět z milionu'' | ||
+ | (podle námětu V. Kaliny), oba věnované historkám ze | ||
+ | života drobných lidí – k těmto tématům se pak během života | ||
+ | vracel. Dalším významným okruhem jeho zájmu se stal | ||
+ | dobrodružný a detektivní žánr, na přelomu 50. a 60. let zaměřený | ||
+ | aktuálně politicky. 1960 natočil špionážní film ''Smyk'' | ||
+ | a 1966 ''Transport Carlsbad''. Poté se nepříliš úspěšně pokusil | ||
+ | také o českou crazy komedii ''Každá koruna dobrá'' (1961). | ||
+ | V 60. letech vytvořil řadu filmů kolísající kvality. K vrcholům | ||
+ | jeho tvorby patřily filmy s tematikou druhé světové války. | ||
+ | 1962 vznikl na námět povídek A. Lustiga (''Noc a naděje'') film | ||
+ | ''Transport z ráje'' o osudech Židů z terezínského ghetta. Následovala | ||
+ | adaptace povídky H. Bělohradské ''…a pátý jezdec je'' | ||
+ | ''strach'' (1964), expresivní příběh inspirovaný novozákonním | ||
+ | podobenstvím Apokalypsy a jejích čtyř jezdců nesoucích lidstvu | ||
+ | mor, hlad, válku a smrt. Zrůdnost fašismu na příběhu | ||
+ | obyčejných lidí vylíčil rovněž ve filmovém ztvárnění románu M. Hanuše ''Já, spravedlnost'' (1967), fikci o Hitlerově smrti, | ||
+ | která nastolila hypotetickou otázku, kde končí právo člověka | ||
+ | na spravedlivou odplatu. Tato tři díla přinesla B. řadu ocenění | ||
+ | na mezinárodních festivalech a prokázala jeho vysoké | ||
+ | umělecké kvality. | ||
+ | |||
+ | Po 1968 dostal nabídku pracovat v Západním Německu. Během | ||
+ | tří let tam natočil tři celovečerní filmy ''Oh, Happy Day'' | ||
+ | (1969), ''Engel, die ihre Flügel verbrennen'' (Andělé se spálenými | ||
+ | křídly, 1970) a ''Weibchen'' (Ženušky, 1970). Pro televizi | ||
+ | vytvořil šest filmů, např. ''Amerika oder der Verschollene'' (Amerika, | ||
+ | podle předlohy F. Kafky), ''Die Nacht von Lissabon'' (Noc | ||
+ | v Lisabonu, podle E. M. Remarqua) a čtyři díly krimiseriálu | ||
+ | ''Kommissar'' (Komisař). | ||
+ | |||
+ | V sedmdesátých letech se vrátil do Československa a realizoval | ||
+ | řadu celovečerních filmů různých žánrů a rozdílné | ||
+ | kvality. ''Oáza'' (1972), dobrodružné drama z druhé světové | ||
+ | války; milostný příběh ''Jakou barvu má láska'' (1973); politické | ||
+ | drama podle I. Gariše ''Noc oranžových ohňů'' (1974) | ||
+ | a ''Hněv'' (1977). Detektivní žánr reprezentovala díla ''Stíhán'' | ||
+ | ''a podezřelý'', ''Kdo přichází před půlnocí'' (1978) a ''Mravenci nesou'' | ||
+ | ''smrt'' (1985). Jako svůj bilanční film natočil v témže roce | ||
+ | ''Poločas štěstí''. V závěru své kariéry pracoval opět pro televizi | ||
+ | v Německu. Podílel se na režii epizod z kriminálních seriálů | ||
+ | ''Derrick'' (1992–94) a ''Tatort'' (Místo činu, od 1993). B. tvorbu | ||
+ | charakterizuje široký tematický a žánrový záběr a rozkolísanost | ||
+ | umělecké kvality. Uměl vyhledávat mladé talenty a dával | ||
+ | hereckou příležitost začínajícím hercům, kterým nabídl | ||
+ | náročné role a kultivoval jejich herecký projev. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' J. Žalman, Já, B., in: Film a doba 14, 1968, č. 7, s. 366n.; MČE 1, s. 150; | ||
+ | FP, s. 58n. (s filmografií a literaturou); Českoslovenští filmoví režiséři sedmdesátých | ||
+ | let, 1983, s. 16n.; ČBS, s. 71; Tomeš 1, s. 148n.; Panorama českého | ||
+ | filmu, 2000, s. 110n., 168, 234; www.imdb.com (filmografie); Český hraný | ||
+ | film 3, 1945–60, 2001, s. 420; 4, 1961–70, 2004, s. 608 (filmografie). | ||
+ | |||
+ | Marie Makariusová | ||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:85- Filmař nebo filmový podnikatel]] | [[Kategorie:85- Filmař nebo filmový podnikatel]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1927]] | [[Kategorie:1927]] | ||
− | [[Kategorie: | + | [[Kategorie:Karlovy Vary]] |
[[Kategorie:1995]] | [[Kategorie:1995]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] |
Verze z 16. 1. 2017, 16:16
Zbyněk BRYNYCH | |
Narození | 13.6.1927 |
---|---|
Místo narození | Karlovy Vary |
Úmrtí | 24.10.1995 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 85- Filmař nebo filmový podnikatel |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=42989 |
BRYNYCH, Zbyněk, * 13. 6. 1927 Karlovy Vary, † 24. 10. 1995 Praha, filmový režisér a scenárista
Po maturitě uspěl 1946 v soutěži o filmový scénář a nastoupil do studia krátkého filmu v Praze a ve Zlíně, kde do 1949 vedl výrobu a spolupracoval jako asistent s režisérem J. Weissem. V 50. letech se stal pomocným režisérem M. Cikána, M. Hubáčka a V. Čecha. 1958 natočil svůj první samostatný film Žižkovská romance a 1959 povídkový film Pět z milionu (podle námětu V. Kaliny), oba věnované historkám ze života drobných lidí – k těmto tématům se pak během života vracel. Dalším významným okruhem jeho zájmu se stal dobrodružný a detektivní žánr, na přelomu 50. a 60. let zaměřený aktuálně politicky. 1960 natočil špionážní film Smyk a 1966 Transport Carlsbad. Poté se nepříliš úspěšně pokusil také o českou crazy komedii Každá koruna dobrá (1961). V 60. letech vytvořil řadu filmů kolísající kvality. K vrcholům jeho tvorby patřily filmy s tematikou druhé světové války. 1962 vznikl na námět povídek A. Lustiga (Noc a naděje) film Transport z ráje o osudech Židů z terezínského ghetta. Následovala adaptace povídky H. Bělohradské …a pátý jezdec je strach (1964), expresivní příběh inspirovaný novozákonním podobenstvím Apokalypsy a jejích čtyř jezdců nesoucích lidstvu mor, hlad, válku a smrt. Zrůdnost fašismu na příběhu obyčejných lidí vylíčil rovněž ve filmovém ztvárnění románu M. Hanuše Já, spravedlnost (1967), fikci o Hitlerově smrti, která nastolila hypotetickou otázku, kde končí právo člověka na spravedlivou odplatu. Tato tři díla přinesla B. řadu ocenění na mezinárodních festivalech a prokázala jeho vysoké umělecké kvality.
Po 1968 dostal nabídku pracovat v Západním Německu. Během tří let tam natočil tři celovečerní filmy Oh, Happy Day (1969), Engel, die ihre Flügel verbrennen (Andělé se spálenými křídly, 1970) a Weibchen (Ženušky, 1970). Pro televizi vytvořil šest filmů, např. Amerika oder der Verschollene (Amerika, podle předlohy F. Kafky), Die Nacht von Lissabon (Noc v Lisabonu, podle E. M. Remarqua) a čtyři díly krimiseriálu Kommissar (Komisař).
V sedmdesátých letech se vrátil do Československa a realizoval řadu celovečerních filmů různých žánrů a rozdílné kvality. Oáza (1972), dobrodružné drama z druhé světové války; milostný příběh Jakou barvu má láska (1973); politické drama podle I. Gariše Noc oranžových ohňů (1974) a Hněv (1977). Detektivní žánr reprezentovala díla Stíhán a podezřelý, Kdo přichází před půlnocí (1978) a Mravenci nesou smrt (1985). Jako svůj bilanční film natočil v témže roce Poločas štěstí. V závěru své kariéry pracoval opět pro televizi v Německu. Podílel se na režii epizod z kriminálních seriálů Derrick (1992–94) a Tatort (Místo činu, od 1993). B. tvorbu charakterizuje široký tematický a žánrový záběr a rozkolísanost umělecké kvality. Uměl vyhledávat mladé talenty a dával hereckou příležitost začínajícím hercům, kterým nabídl náročné role a kultivoval jejich herecký projev.
L: J. Žalman, Já, B., in: Film a doba 14, 1968, č. 7, s. 366n.; MČE 1, s. 150; FP, s. 58n. (s filmografií a literaturou); Českoslovenští filmoví režiséři sedmdesátých let, 1983, s. 16n.; ČBS, s. 71; Tomeš 1, s. 148n.; Panorama českého filmu, 2000, s. 110n., 168, 234; www.imdb.com (filmografie); Český hraný film 3, 1945–60, 2001, s. 420; 4, 1961–70, 2004, s. 608 (filmografie).
Marie Makariusová