BUČÁNEK Alois 6.9.1897-9.5.1945: Porovnání verzí

Z Personal
 
(Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.)
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 276-277
 
}}
 
}}
  

Aktuální verze z 9. 10. 2019, 16:10

Alois BUČÁNEK
Narození 6.9.1897
Místo narození Mladotice (č. o. Slavičín) u Uherského Brodu
Úmrtí 9.5.1945
Místo úmrtí Terezín
Povolání 75- Sochař nebo medailér
Citace Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 276-277
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43109

BUČÁNEK, Alois, * 6. 9. 1897 Mladotice (č. o. Slavičín) u Uherského Brodu, † 9. 5. 1945 Terezín, sochař

Pocházel z rodiny čtvrtláníka a koláře v Mladoticích, jež se přestěhovala nejprve do Neubuzi u Slušovic a 1901 do Podhradní Lhoty u Bystřice pod Hostýnem. Tam B. prožil dětství a vychodil školu. Pak se začal učit u otce kolářem. Krátce pracoval v kamenosochařské firmě v Holešově. 1915 byl odveden a narukoval na východní frontu. Již na podzim 1915 zběhl a jako ruskému zajatci se mu nakonec podařilo vstoupit do československých legií (1917–20). Hovořil rusky a byl využíván jako rozvědčík. Jeho dramatická cesta do vlasti vedla přes Ukrajinu, Rusko, Sibiř do Vladivostoku, odtud přes Ósaku, Singapur, Aden do Terstu v Itálii, kde legionáři 1920 složili zbraně. Pak absolvoval dvouletou Státní průmyslovou školu sochařsko-kamenickou v Hořicích v Podkrkonoší. Talentovaný absolvent studoval 1923–27 na AVU v Praze, kde se stal posledním žákem profesora Jana Štursy. Studium ukončil pod vedením Otakara Španiela. Za studijní výsledky obdržel vyznamenání a stipendium na cestu do Francie. Po návratu rozvinul vlastní tvůrčí činnost: věnoval se figurální, portrétní a pomníkové plastice a proslul jako renomovaný portrétista Tomáše G. Masaryka. Tvořil však i další portréty, mj. Milana Rastislava Štefánika, Edvarda Beneše, Antonína Švehly, Karla Kramáře a Františka Udržala a několika osobností z uměleckých a hospodářských kruhů. K B. nejvýznamnějším a nejznámějším pracím je počítáno již první velké dílo Pomník osvobození (též Padlým hrdinům světové války či Pomník obětem světové války) ve Velkých Opatovicích (kámen, 1926/27). Dále vytvořil např. pomník Oráč ve Smržicích u Prostějova k osmdesátému výročí zrušení roboty (kámen, 1928), bustu T. G. Masaryka pro Masarykovu studentskou kolej v Praze-Dejvicích a portrét ministra Milana Hodži pro Národní radu československou. 1928 koupila Umělecká galerie v Hradci Králové mramorovou sochu Omilostnění (1927). Před budovou gymnázia v Holešově byl odhalen jeho pomník Svobody u příležitosti desátého výročí trvání republiky, v Říčanech a v Havlíčkově Brodě vytvořil bronzové sochy Antonína Švehly. Z dalších prací jsou uváděny alegorické sochy Haná, Ječmen a Chmel pro fasádu budovy Pozemkového úřadu v Olomouci. B. největším dílem byla monumentální bronzová socha prvního prezidenta ČSR a hodonínského rodáka T. G. Masaryka, jež byla slavnostně odhalena v Hodoníně 28. 9. 1931. Součástí pomníku byl bronzový reliéf o čtyřech částech, alegoricky znázorňující cestu našeho národa ke svobodě a k samostatnosti (Chlapec odcházející do světa, Národ láme své okovy, Dějinná spravedlnost vítězí, Vděčný národ vítá své syny). Za protektorátu byly reliéfy zničeny, odvezeny, roztaveny a použity na výrobu německých zbraní. Během své historie byl pomník třikrát odstraněn. Nakonec byl instalován počtvrté a odhalen 7. 3. 1990 za účasti Václava Havla, tehdejšího prezidenta republiky.

Na počátku protektorátu B. vytvořil monumentální sochu Krista, dále mrtvého oráče a akty Víra v sebe a Úsvit a nedokončil mramorovou bustu prezidenta Edvarda Beneše. Od konce dvacátých let se zúčastňoval samostatných a kolektivních výstav např. v Městském muzeu v Hradci Králové, Sdružení výtvarných umělců moravských v Hodoníně, jehož řádným členem se stal, ve Velkých Opatovicích či v Domě umění v Brně, Rubešově salonu a v Rudolfinu v Praze, Klubu přátel umění v Olomouci, Městském osvětovém sboru v Jihlavě a na Zlínských salonech. Od 1929 přijal řádné členství v Jednotě umělců výtvarných. 1933 si dal zbudovat vlastní ateliér v Praze-Braníku. 5. 8. 1934 se oženil v Praze s Marií Buzkovou a měli spolu syna Dušana. Jako člen odbojové skupiny byl 1945 zatčen gestapem a odvlečen do Malé pevnosti v Terezíně, kde onemocněl na skvrnitý tyfus a zemřel. O B. životě a díle se po 1948 mlčelo. U příležitosti stého výročí narození umělce byla 1997 zpřístupněna velká expozice díla ve Slavičíně.

D: Toman 1, s. 113 (kde neúplný soupis B. prací); M. Kadlec – L. Hlavica, Sochař A. B. Sochy a kresby. Výbor z díla, 1999, s. 2n. (kde neúplný přehled B. prací); výběr: Sekáč, 20. léta (sádra); Večer, 1926; Omilostnění, 1926 (pálená hlína) a 1927 (mramor); Roman Havelka, 1928; Milan Hodža, 1928 (kararský mramor); František Udržal, 1928 (bronz); Telefonistka, 1928; U pramene, 1929 (bronz); Karel Kramář, okolo 1930 (patinovaná sádra); Jaro, počátek 30. let (sádra); Po koupeli, 30. léta (pálená hlína); Ofélie, 1932 (mramor); Matka, 1934; Karel Kramář, 1934 (mramor); Bedřich Karen v roli Koziny, 1935 (patinovaná sádra); Edvard Beneš, 1937 (patinovaná sádra); Edvard Beneš, 1938 (pálená hlína); 38 portrétních kreseb spoluvězňů, březen, duben 1945 (Památník Terezín).

L: OSND 1/2, s. 774; KSN 2, s. 171; Toman 1, s. 113 (kde neúplný soupis literatury); D. Bučánek, Sochař A. B., in: Zálhotský sborník, 1993, č. 10, s. 20n.; B. Kolář, Umělecká obec vzdala v minulých dnech hold téměř zapomenutému sochaři A. B. u příležitosti stého výročí narození, in: Hanácké noviny 9. 9. 1997, s. 6; J. Novosad, Vzpomínka na sochaře-portrétistu TGM, in: Zpravodaj města Bystřice pod Hostýnem, 1995, č. 23, s. 23; týž, Sto let od narození akademického sochaře A. B., in: Týdeník Kroměřížska, 1997, č. 35, s. 5; týž, Výstava díla A. B. ve Slavičíně, in: tamtéž, č. 38, s. 5; týž, Odkaz akademického sochaře A. B., in: Zpravodaj města Bystřice pod Hostýnem 32, 2005, č. 5, s. 17; J. Kuncová, Sochař z Podhradní Lhoty to schytal od nacistů i komunistů, in: Týdeník Kroměřížska 4, 2005, č. 20, s. 6.

P: MZA Brno, fond E 67 Sbírka matrik, č. 4 593, matrika narozených římskokatolického farního úřadu Slavičín, část pro Mladotice, sv. 7, fol. 118; SOkA Kroměříž, fond A 8, i. č. 843, sčítací operáty 1910; tamtéž, fond B-e 70, Obecná škola v Podhradní Lhotě, i. č. 8–14 a 16.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Gustav Novotný