Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky BUČEK z Heraltic Josef Ignác 27.11.1739-26.3.1821

{{Infobox - osoba
| jméno = Josef Ignác BUČEK z Heraltic
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 27.11.1739
| místo narození = Příbor
| datum úmrtí = 26.3.1821
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 44- Právník
19- Ekonom nebo statistik
21- Odborník rostlinné výroby

| jiná jména = 
}}

'''BUČEK z Heraltic, Josef Ignác''' ''(též BUTSCHEK), * 27. 11. 1739 Příbor, † 26. 3. 1821 Praha, právník, národohospodář, pedagog''

Narodil se v rodině měšťanského soukeníka Ignáce B. (v literatuře
bývá často mylně uváděno datum 1741). Vystudoval
filozofii v Olomouci a absolvoval práva na vídeňské univerzitě,
kde patřil k žákům významného kameralisty, zakladatele
tzv. triálního systému členění politických věd (věda policejní,
obchodní a finanční) a jejich prvního učitele na vídeňské
univerzitě, prof. Josepha Sonnenfelse. Studium a znalost
několika jazyků B. dopomohla k vojenské kariéře v období
sedmileté války (1756–63), kdy se stal důstojníkem rakouské
armády a mohl z vlastní zkušenosti dobře poznat hospodářské
a politické poměry Čech, Rakouska, Uher a Saska. 1766
byl díky Sonnenfelsovu vlivu jmenován profesorem politických
a kamerálních věd na nově založené katedře filozofické
fakulty v Praze. Přednášel pak čtyřicet let vědy politické,
hospodářské, právní, obchodní a finanční – disciplíny, které
se staly základem pozdějšího předmětu národní hospodářství.
1784 byla tato výuka podle nového univerzitního řádu
přenesena na fakultu právnickou a B. byl jmenován také
doktorem práv. Členění i obsah výuky vycházely plně ze
Sonnenfelsova stěžejního díla ''Grundsätze der Polizei'', ''Handlung''
''und Finanz'', které se jako učebnice na pražské univerzitě
používalo až do poloviny 19. století.

B. se 1772 stal řádným členem Vlastenecko-hospodářské
společnosti (VHS), na jejíž činnosti se podílel až do 1781.
Na podzim 1776 byla na pražské filozofické fakultě zřízena
také první katedra zemědělských věd, kde se B. rovněž
stal profesorem. Přednášky zahájil 1777 v Klementinu a vedl
výuku do 1781, kdy byla stolice polního hospodářství zrušena.
Přednášky navštěvoval jen malý okruh posluchačů,
B. nebyl v pravém slova smyslu zemědělským odborníkem.
I díky dobrým znalostem cizích jazyků se 1775 stal cenzorem
domácí i zahraniční politické literatury. Zabýval se širokým
okruhem politických a národohospodářských věd, publikoval
ve své době velmi ceněné práce a překládal i z cizích jazyků
do němčiny. Jeho díla vycházela především za podpory
Královské české společnosti nauk, jejímž byl členem. Názorově
patřil zcela do okruhu zastánců Sonnenfelsova učení,
kteří obhajovali tzv. merkantilistický populacionismus, tj.
teorii o zvyšování moci státu prostřednictvím dlouhodobé
podpory „rozmnožení obyvatelstva“ (die Vermehrung der
Bevölkerung). 1768 vydal B. národohospodářský spis ''Versuch''
''über die Absichten der Landesregierung bei Leitung der''
''Landwirtschaft'', v němž navrhoval, aby velkostatky i selské
statky byly rozděleny v malé chalupnické živnosti; 1778 publikoval
přehled lesnické nauky ''Grundriss der Forstwirtschaft''
a nejvíce ceněnou práci ''Abhandlung von der Polizei'', která
se přiřadila k nejlepším dílům rakouské politické školy. B.
v ní na základě důkladné znalosti literatury kritizoval zákony
tehdejších evropských států jako odvozeniny z justiniánského
práva a dovolával se ideálu práva přirozeného. 1790 vyšel
spis o finančnictví ''Geschichte und Betrachtungen über das böhmische''
''alte und neue Finanzwesen''. Pro VHS vyhotovil soupis
pojednání o agronomii v zahraničních časopisech (1783). B.
propagoval státní osvícenské reformy v zemědělství a prostřednictvím
VHS podal návrh na starobní a vdovské pojištění
vrchnostenského úřednictva, který ovšem gubernium
zamítlo. V Nuslích (Praha) založil ovocné sady (Bučanku),
později změněné v polnosti. 1807 odešel kvůli zhoršujícímu
se zdraví do penze. 1810 byl za zásluhy o stát povýšen do rytířského
stavu s přídomkem z Heraltic. Jako světský učitel
prolomil výsadní postavení jezuitů na univerzitě. Přednášel
na rozdíl od dosavadní latinské praxe německy. Suplentem
a nástupcem se stal jeho žák Gustav Václav Kopetz.

'''L:''' Wurzbach 2, s. 218; OSN 4, s. 832; MSN l, s. 665; J. Konšel, Naučný
slovník lesnický, 1934, s. 98; SČF, s. 61; J. Gruber, J. I. B., in: Obzor národohospodářský,
1924, s. 65n., 111n.; M. Remeš, Vynikající příborský rodák
J. I. B., in: Kravařsko 3, 1934, s. 4; J. B., in: Sborník VŠZ Praha 1958, s. 98;
J. Klabouch, Osvícenské právní nauky v českých zemích, 1958, zvl. s. 209n.,
281n.; M. Volf, Významní členové a spolupracovníci VHS v Království českém,
1967, s. 2n.; L. Skala, Naši předchůdci 1, 1993, s. 48; J. Krameš,
Politické vědy v dějinách českého ekonomického myšlení, in: Marathon 2,
1999; Slezsko 3, s. 24n.

Zdeněk Koleška, Marie Makariusová

[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:44- Právník]]
[[Kategorie:19- Ekonom nebo statistik]]
[[Kategorie:21- Odborník rostlinné výroby]]
[[Kategorie:1739]]
[[Kategorie:Příbor]]
[[Kategorie:1821]]
[[Kategorie:Praha]]