BUČEK z Heraltic Josef Ignác 27.11.1739-26.3.1821: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 26.3.1821
 
| datum úmrtí = 26.3.1821
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 44- Právník
+
| povolání = 44- Právník<br />19- Ekonom nebo statistik<br />21- Odborník rostlinné výroby<br />
19- Ekonom nebo statistik
+
21- Odborník rostlinné výroby
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 277
 
}}
 
}}
  

Aktuální verze z 9. 10. 2019, 16:12

Josef Ignác BUČEK z Heraltic
Narození 27.11.1739
Místo narození Příbor
Úmrtí 26.3.1821
Místo úmrtí Praha
Povolání 44- Právník
19- Ekonom nebo statistik
21- Odborník rostlinné výroby
Citace Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 277

BUČEK z Heraltic, Josef Ignác (též BUTSCHEK), * 27. 11. 1739 Příbor, † 26. 3. 1821 Praha, právník, národohospodář, pedagog

Narodil se v rodině měšťanského soukeníka Ignáce B. (v literatuře bývá často mylně uváděno datum 1741). Vystudoval filozofii v Olomouci a absolvoval práva na vídeňské univerzitě, kde patřil k žákům významného kameralisty, zakladatele tzv. triálního systému členění politických věd (věda policejní, obchodní a finanční) a jejich prvního učitele na vídeňské univerzitě, prof. Josepha Sonnenfelse. Studium a znalost několika jazyků B. dopomohla k vojenské kariéře v období sedmileté války (1756–63), kdy se stal důstojníkem rakouské armády a mohl z vlastní zkušenosti dobře poznat hospodářské a politické poměry Čech, Rakouska, Uher a Saska. 1766 byl díky Sonnenfelsovu vlivu jmenován profesorem politických a kamerálních věd na nově založené katedře filozofické fakulty v Praze. Přednášel pak čtyřicet let vědy politické, hospodářské, právní, obchodní a finanční – disciplíny, které se staly základem pozdějšího předmětu národní hospodářství. 1784 byla tato výuka podle nového univerzitního řádu přenesena na fakultu právnickou a B. byl jmenován také doktorem práv. Členění i obsah výuky vycházely plně ze Sonnenfelsova stěžejního díla Grundsätze der Polizei, Handlung und Finanz, které se jako učebnice na pražské univerzitě používalo až do poloviny 19. století.

B. se 1772 stal řádným členem Vlastenecko-hospodářské společnosti (VHS), na jejíž činnosti se podílel až do 1781. Na podzim 1776 byla na pražské filozofické fakultě zřízena také první katedra zemědělských věd, kde se B. rovněž stal profesorem. Přednášky zahájil 1777 v Klementinu a vedl výuku do 1781, kdy byla stolice polního hospodářství zrušena. Přednášky navštěvoval jen malý okruh posluchačů, B. nebyl v pravém slova smyslu zemědělským odborníkem. I díky dobrým znalostem cizích jazyků se 1775 stal cenzorem domácí i zahraniční politické literatury. Zabýval se širokým okruhem politických a národohospodářských věd, publikoval ve své době velmi ceněné práce a překládal i z cizích jazyků do němčiny. Jeho díla vycházela především za podpory Královské české společnosti nauk, jejímž byl členem. Názorově patřil zcela do okruhu zastánců Sonnenfelsova učení, kteří obhajovali tzv. merkantilistický populacionismus, tj. teorii o zvyšování moci státu prostřednictvím dlouhodobé podpory „rozmnožení obyvatelstva“ (die Vermehrung der Bevölkerung). 1768 vydal B. národohospodářský spis Versuch über die Absichten der Landesregierung bei Leitung der Landwirtschaft, v němž navrhoval, aby velkostatky i selské statky byly rozděleny v malé chalupnické živnosti; 1778 publikoval přehled lesnické nauky Grundriss der Forstwirtschaft a nejvíce ceněnou práci Abhandlung von der Polizei, která se přiřadila k nejlepším dílům rakouské politické školy. B. v ní na základě důkladné znalosti literatury kritizoval zákony tehdejších evropských států jako odvozeniny z justiniánského práva a dovolával se ideálu práva přirozeného. 1790 vyšel spis o finančnictví Geschichte und Betrachtungen über das böhmische alte und neue Finanzwesen. Pro VHS vyhotovil soupis pojednání o agronomii v zahraničních časopisech (1783). B. propagoval státní osvícenské reformy v zemědělství a prostřednictvím VHS podal návrh na starobní a vdovské pojištění vrchnostenského úřednictva, který ovšem gubernium zamítlo. V Nuslích (Praha) založil ovocné sady (Bučanku), později změněné v polnosti. 1807 odešel kvůli zhoršujícímu se zdraví do penze. 1810 byl za zásluhy o stát povýšen do rytířského stavu s přídomkem z Heraltic. Jako světský učitel prolomil výsadní postavení jezuitů na univerzitě. Přednášel na rozdíl od dosavadní latinské praxe německy. Suplentem a nástupcem se stal jeho žák Gustav Václav Kopetz.

L: Wurzbach 2, s. 218; OSN 4, s. 832; MSN l, s. 665; J. Konšel, Naučný slovník lesnický, 1934, s. 98; SČF, s. 61; J. Gruber, J. I. B., in: Obzor národohospodářský, 1924, s. 65n., 111n.; M. Remeš, Vynikající příborský rodák J. I. B., in: Kravařsko 3, 1934, s. 4; J. B., in: Sborník VŠZ Praha 1958, s. 98; J. Klabouch, Osvícenské právní nauky v českých zemích, 1958, zvl. s. 209n., 281n.; M. Volf, Významní členové a spolupracovníci VHS v Království českém, 1967, s. 2n.; L. Skala, Naši předchůdci 1, 1993, s. 48; J. Krameš, Politické vědy v dějinách českého ekonomického myšlení, in: Marathon 2, 1999; Slezsko 3, s. 24n.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Zdeněk Koleška, Marie Makariusová