BUBENÍČEK Jindřich 20.11.1917-11.1.1985: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 11.1.1985
 
| datum úmrtí = 11.1.1985
 
| místo úmrtí = Liberec
 
| místo úmrtí = Liberec
| povolání = 78- Hudební interpret
+
| povolání = 78- Hudební interpret<br />80- Mecenáš nebo organizátor hudebního života
80- Mecenáš nebo organizátor hudebního života
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 268
 
}}
 
}}
  

Aktuální verze z 9. 10. 2019, 15:50

Jindřich BUBENÍČEK
Narození 20.11.1917
Místo narození Praha
Úmrtí 11.1.1985
Místo úmrtí Liberec
Povolání 78- Hudební interpret
80- Mecenáš nebo organizátor hudebního života
Citace Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 268
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43071

BUBENÍČEK, Jindřich, * 20. 11. 1917 Praha, † 11. 1. 1985 Liberec, dirigent, překladatel

Vnuk malíře Jindřicha B. (1856–1935) a prasynovec malíře a loutkáře Oty B. (1871–1962). Narodil se v rodině ředitele chrámového kůru a učitele hudby Ladislava B. (1886–1939). Maturoval 1936 v Praze na reálném gymnáziu, pak studoval na pražské konzervatoři dirigování u Metoda Doležila a Pavla Dědečka, skladbu u Jaroslava Řídkého. Navštěvoval mistrovskou školu konzervatoře v oboru dirigování u V. Talicha a přednášky na filozofické fakultě, studia ale nedokončil. Od 1936 se stal členem a od 1939 sbormistrem pražského spolku Hlahol, 1939–43 též ředitelem kůru. 1943–44 byl druhým dirigentem nově založeného filmového orchestru. V posledních měsících války byl totálně nasazen v Praze. V květnu 1945 ho pozvali Václav Kašlík a Alois Hába ke spolupráci v novém operním divadle, nazvaném Velká opera 5. května. Tento soubor vznikl z Divadla 5. května, založeného v posledních dnech války jako činoherní a operní scéna ve správě odborů. Velká opera 5. května hrála v budově bývalého Nového německého divadla (dnešní Státní opery). 1948 se z politických důvodů sloučila s operou Národního divadla (budova přejmenována na Smetanovo divadlo). B. zůstal členem souboru Národního divadla do 1955, kdy se stal šéfem opery v Liberci. V souboru Velké opery 5. května působil vedle Karla Ančerla, Jiřího Jirouše a později Roberta Brocka. Byl nejzaměstnanějším dirigentem. Spolu s režiséry (Alfred Radok, Václav Kašlík) a scénografy (zvl. Josef Svoboda) se iniciativně podílel na nekonvenčních inscenacích italských a francouzských oper, jež byly moderní, úspěšné, ale budily rozporné reakce oficiální kritiky (1945 G. Verdi: La Traviata; 1946 G. Puccini: Bohéma, Ch. Gounod: Faust a Markéta; 1947 G. Verdi: Troubadour, G. Puccini: Tosca, Madame Butterfly; 1948 V. Novák: Nikotina – balet). 1948 tato představení načas převzalo do repertoáru Národní divadlo, kde B. dirigoval především českou operní tvorbu (1948 B. Vomáčka: Vodník; 1949 Z. Vostřák: Filosofská historie, K. Kovařovic: Na starém bělidle, J. Křička: České jesličky, premiéra) a české baletní premiéry (1950 Z. Vostřák: Viktorka; 1952 P. Bořkovec: Krysař; 1953 J. Kašlík: Jánošík; 1954 D. C. Vačkář: Švanda dudák). V Liberci nastudoval téměř 70 titulů, mezi nimiž byly tři premiéry českých skladatelů (1958 Maxmilian Hájek: Rožmberští rybnikáři; 1967 a 1969 Ivan Jirko: Večer tříkrálový a Podivné dobrodružství Artura Rowa). Vedle běžného repertoáru uvedl i řadu děl soudobých a málo hraných (1959 O. Ostrčil: Kunálovy oči; 1965 Honzovo království; 1962 I. Krejčí: Pozdvižení v Efesu; 1963 Ch. W. Gluck: Oklamaný kádí; 1966 G. Meyerbeer: Afričanka; 1967 Heinrich Suttermeister: Paní Bovaryová; 1971 D. Šostakovič: Kateřina Ismailova; 1973 Otto Ferenzy: Nevšední humoreska, česká premiéra; 1978 Otakar Zich: Malířský nápad; balety 1964 B. Martinů: Istar; 1965 Ch. W. Gluck: Don Juan, J. Ježek: Symfonická báseň; 1967 I. Stravinský: Pulcinella; 1968 P. Hindemith: Démon). Pro libereckou operu pořídil ve spolupráci s režiséry také překlady a úpravy libret (G. Meyerbeer: Afričanka; G. Rossini: Italka v Alžíru; H. Suttermeister: Paní Bovaryová). Zasloužil se o vysokou interpretační i dramaturgickou úroveň scény. 1978 zanechal umělecké činnosti. Jeho ženou byla pěvkyně Marie Langrová-B.

D: publicistika: Dirigent J. B. k Nikotině, in: Velká opera 5. května 2, 1947/48, č. 7; Mnichovský festival 1957, in: Divadelní listy (Liberec), listopad 1957, s. 9n.; Z dramaturgické konference, in: Divadelní noviny 1, 1958, č. 12, s. 4 (o operní dramaturgii); Ó překlady, ó překlady, in: tamtéž 5, 1961/62, č. 25–26, s. 2 (o úrovni překladů klasických libret).

L: kritiky představení in: Divadelní noviny 1, 1959, č. 10, s. 3 (Ostrčil: Kunálovy oči); 6, 1962/63, č. 19, s. 7 (Burian: Maryša); 9, 1965/66, č. 24, s. 15 (R. Wagner-Regény: Láska a trůn); 12, 1968/69, č. 7, s. 9 (Dvořák: Armida); 13, 1969/70, č. 6, s. 6 (Jirko: Podivné dobrodružství Artura Rowa); Československá divadla (od 1971 Česká divadla), repertoárové ročenky českých scén (vyd. Divadelní ústav Praha od 1965); J. B., in: Divadelní noviny 11, 1967/68, s. 7 (50. narozeniny); O. Janáčková, Velká opera 5. května, in: Divadlo nové doby 1945–1948, 1989, s. 83, 101, 102, 107; Divadlo F. X. Šaldy v Liberci 1945–1995, 1996 (soupis repertoáru); Pazdírek, s. 116; HS 1, s. 142; Soupis repertoáru Národního divadla 1–3, 1983, rejstřík; ND a jeho předchůdci, s. 48; www.narodni-divadlo.cz/archiv.

Jitka Ludvová