BUBENÍČEK Jindřich 20.11.1917-11.1.1985: Porovnání verzí

Z Personal
(BUBENÍČEK_Jindřich_20.11.1917-11.1.1985)
 
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 20.11.1917
 
| datum narození = 20.11.1917
| místo narození =  
+
| místo narození = Praha
 
| datum úmrtí = 11.1.1985
 
| datum úmrtí = 11.1.1985
| místo úmrtí =  
+
| místo úmrtí = Liberec
 
| povolání = 78- Hudební interpret
 
| povolání = 78- Hudební interpret
 
80- Mecenáš nebo organizátor hudebního života
 
80- Mecenáš nebo organizátor hudebního života
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Jindřich BUBENÍČEK
+
}}
 +
 
 +
'''BUBENÍČEK, Jindřich,''' ''* 20. 11. 1917 Praha, † 11. 1. 1985 Liberec, dirigent, překladatel''
 +
 
 +
Vnuk malíře Jindřicha B. (1856–1935) a prasynovec malíře
 +
a loutkáře Oty B. (1871–1962). Narodil se v rodině ředitele
 +
chrámového kůru a učitele hudby Ladislava B. (1886–1939).
 +
Maturoval 1936 v Praze na reálném gymnáziu, pak studoval
 +
na pražské konzervatoři dirigování u Metoda Doležila
 +
a Pavla Dědečka, skladbu u Jaroslava Řídkého. Navštěvoval
 +
mistrovskou školu konzervatoře v oboru dirigování u V. Talicha
 +
a přednášky na filozofické fakultě, studia ale nedokončil.
 +
Od 1936 se stal členem a od 1939 sbormistrem pražského
 +
spolku Hlahol, 1939–43 též ředitelem kůru. 1943–44 byl
 +
druhým dirigentem nově založeného filmového orchestru.
 +
V posledních měsících války byl totálně nasazen v Praze.
 +
V květnu 1945 ho pozvali Václav Kašlík a Alois Hába ke spolupráci
 +
v novém operním divadle, nazvaném Velká opera
 +
5. května. Tento soubor vznikl z Divadla 5. května, založeného
 +
v posledních dnech války jako činoherní a operní scéna
 +
ve správě odborů. Velká opera 5. května hrála v budově bývalého
 +
Nového německého divadla (dnešní Státní opery). 1948
 +
se z politických důvodů sloučila s operou Národního divadla
 +
(budova přejmenována na Smetanovo divadlo). B. zůstal
 +
členem souboru Národního divadla do 1955, kdy se stal
 +
šéfem opery v Liberci. V souboru Velké opery 5. května působil
 +
vedle Karla Ančerla, Jiřího Jirouše a později Roberta
 +
Brocka. Byl nejzaměstnanějším dirigentem. Spolu s režiséry
 +
(Alfred Radok, Václav Kašlík) a scénografy (zvl. Josef Svoboda)
 +
se iniciativně podílel na nekonvenčních inscenacích
 +
italských a francouzských oper, jež byly moderní, úspěšné,
 +
ale budily rozporné reakce oficiální kritiky (1945 G. Verdi:
 +
''La Traviata''; 1946 G. Puccini: ''Bohéma'', Ch. Gounod: ''Faust''
 +
''a Markéta''; 1947 G. Verdi: ''Troubadour'', G. Puccini: ''Tosca'',
 +
''Madame Butterfly''; 1948 V. Novák: ''Nikotina'' – balet). 1948
 +
tato představení načas převzalo do repertoáru Národní divadlo,
 +
kde B. dirigoval především českou operní tvorbu (1948
 +
B. Vomáčka: ''Vodník''; 1949 Z. Vostřák: ''Filosofská historie'',
 +
K. Kovařovic: ''Na starém bělidle'', J. Křička: ''České jesličky'', premiéra)
 +
a české baletní premiéry (1950 Z. Vostřák: ''Viktorka'';
 +
1952 P. Bořkovec: ''Krysař''; 1953 J. Kašlík: ''Jánošík''; 1954
 +
D. C. Vačkář: ''Švanda dudák''). V Liberci nastudoval téměř
 +
70 titulů, mezi nimiž byly tři premiéry českých skladatelů
 +
(1958 Maxmilian Hájek: ''Rožmberští rybnikáři''; 1967 a 1969
 +
Ivan Jirko: ''Večer tříkrálový'' a ''Podivné dobrodružství Artura''
 +
''Rowa''). Vedle běžného repertoáru uvedl i řadu děl soudobých
 +
a málo hraných (1959 O. Ostrčil: ''Kunálovy oči''; 1965 ''Honzovo''
 +
''království''; 1962 I. Krejčí: ''Pozdvižení v Efesu''; 1963 Ch. W.
 +
Gluck: ''Oklamaný kádí''; 1966 G. Meyerbeer: ''Afričanka''; 1967
 +
Heinrich Suttermeister: ''Paní Bovaryová''; 1971 D. Šostakovič:
 +
''Kateřina Ismailova''; 1973 Otto Ferenzy: ''Nevšední humoreska'',
 +
česká premiéra; 1978 Otakar Zich: ''Malířský nápad''; balety
 +
1964 B. Martinů: ''Istar''; 1965 Ch. W. Gluck: ''Don Juan'', J. Ježek:
 +
''Symfonická báseň''; 1967 I. Stravinský: ''Pulcinella''; 1968
 +
P. Hindemith: ''Démon''). Pro libereckou operu pořídil ve spolupráci
 +
s režiséry také překlady a úpravy libret (G. Meyerbeer:
 +
''Afričanka''; G. Rossini: ''Italka v Alžíru''; H. Suttermeister: ''Paní''
 +
''Bovaryová''). Zasloužil se o vysokou interpretační i dramaturgickou
 +
úroveň scény. 1978 zanechal umělecké činnosti. Jeho
 +
ženou byla pěvkyně Marie Langrová-B.
 +
 
 +
'''D:''' publicistika: Dirigent J. B. k Nikotině, in: Velká opera 5. května 2,
 +
1947/48, č. 7; Mnichovský festival 1957, in: Divadelní listy (Liberec), listopad
 +
1957, s. 9n.; Z dramaturgické konference, in: Divadelní noviny 1,
 +
1958, č. 12, s. 4 (o operní dramaturgii); Ó překlady, ó překlady, in: tamtéž
 +
5, 1961/62, č. 25–26, s. 2 (o úrovni překladů klasických libret).
 +
 
 +
'''L:''' kritiky představení in: Divadelní noviny 1, 1959, č. 10, s. 3 (Ostrčil:
 +
Kunálovy oči); 6, 1962/63, č. 19, s. 7 (Burian: Maryša); 9, 1965/66, č. 24,
 +
s. 15 (R. Wagner-Regény: Láska a trůn); 12, 1968/69, č. 7, s. 9 (Dvořák:
 +
Armida); 13, 1969/70, č. 6, s. 6 (Jirko: Podivné dobrodružství Artura Rowa);
 +
Československá divadla (od 1971 Česká divadla), repertoárové ročenky českých
 +
scén (vyd. Divadelní ústav Praha od 1965); J. B., in: Divadelní noviny
 +
11, 1967/68, s. 7 (50. narozeniny); O. Janáčková, Velká opera 5. května, in:
 +
Divadlo nové doby 1945–1948, 1989, s. 83, 101, 102, 107; Divadlo F. X.
 +
Šaldy v Liberci 1945–1995, 1996 (soupis repertoáru); Pazdírek, s. 116; HS
 +
1, s. 142; Soupis repertoáru Národního divadla 1–3, 1983, rejstřík; ND
 +
a jeho předchůdci, s. 48; www.narodni-divadlo.cz/archiv.
 +
 
 +
Jitka Ludvová
 +
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:78- Hudební interpret]]
 
[[Kategorie:78- Hudební interpret]]
 
[[Kategorie:80- Mecenáš nebo organizátor hudebního života]]
 
[[Kategorie:80- Mecenáš nebo organizátor hudebního života]]
 
 
[[Kategorie:1917]]
 
[[Kategorie:1917]]
 +
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:1985]]
 
[[Kategorie:1985]]
 +
[[Kategorie:Liberec]]

Verze z 23. 1. 2017, 15:51

Jindřich BUBENÍČEK
Narození 20.11.1917
Místo narození Praha
Úmrtí 11.1.1985
Místo úmrtí Liberec
Povolání

78- Hudební interpret

80- Mecenáš nebo organizátor hudebního života

BUBENÍČEK, Jindřich, * 20. 11. 1917 Praha, † 11. 1. 1985 Liberec, dirigent, překladatel

Vnuk malíře Jindřicha B. (1856–1935) a prasynovec malíře a loutkáře Oty B. (1871–1962). Narodil se v rodině ředitele chrámového kůru a učitele hudby Ladislava B. (1886–1939). Maturoval 1936 v Praze na reálném gymnáziu, pak studoval na pražské konzervatoři dirigování u Metoda Doležila a Pavla Dědečka, skladbu u Jaroslava Řídkého. Navštěvoval mistrovskou školu konzervatoře v oboru dirigování u V. Talicha a přednášky na filozofické fakultě, studia ale nedokončil. Od 1936 se stal členem a od 1939 sbormistrem pražského spolku Hlahol, 1939–43 též ředitelem kůru. 1943–44 byl druhým dirigentem nově založeného filmového orchestru. V posledních měsících války byl totálně nasazen v Praze. V květnu 1945 ho pozvali Václav Kašlík a Alois Hába ke spolupráci v novém operním divadle, nazvaném Velká opera 5. května. Tento soubor vznikl z Divadla 5. května, založeného v posledních dnech války jako činoherní a operní scéna ve správě odborů. Velká opera 5. května hrála v budově bývalého Nového německého divadla (dnešní Státní opery). 1948 se z politických důvodů sloučila s operou Národního divadla (budova přejmenována na Smetanovo divadlo). B. zůstal členem souboru Národního divadla do 1955, kdy se stal šéfem opery v Liberci. V souboru Velké opery 5. května působil vedle Karla Ančerla, Jiřího Jirouše a později Roberta Brocka. Byl nejzaměstnanějším dirigentem. Spolu s režiséry (Alfred Radok, Václav Kašlík) a scénografy (zvl. Josef Svoboda) se iniciativně podílel na nekonvenčních inscenacích italských a francouzských oper, jež byly moderní, úspěšné, ale budily rozporné reakce oficiální kritiky (1945 G. Verdi: La Traviata; 1946 G. Puccini: Bohéma, Ch. Gounod: Faust a Markéta; 1947 G. Verdi: Troubadour, G. Puccini: Tosca, Madame Butterfly; 1948 V. Novák: Nikotina – balet). 1948 tato představení načas převzalo do repertoáru Národní divadlo, kde B. dirigoval především českou operní tvorbu (1948 B. Vomáčka: Vodník; 1949 Z. Vostřák: Filosofská historie, K. Kovařovic: Na starém bělidle, J. Křička: České jesličky, premiéra) a české baletní premiéry (1950 Z. Vostřák: Viktorka; 1952 P. Bořkovec: Krysař; 1953 J. Kašlík: Jánošík; 1954 D. C. Vačkář: Švanda dudák). V Liberci nastudoval téměř 70 titulů, mezi nimiž byly tři premiéry českých skladatelů (1958 Maxmilian Hájek: Rožmberští rybnikáři; 1967 a 1969 Ivan Jirko: Večer tříkrálový a Podivné dobrodružství Artura Rowa). Vedle běžného repertoáru uvedl i řadu děl soudobých a málo hraných (1959 O. Ostrčil: Kunálovy oči; 1965 Honzovo království; 1962 I. Krejčí: Pozdvižení v Efesu; 1963 Ch. W. Gluck: Oklamaný kádí; 1966 G. Meyerbeer: Afričanka; 1967 Heinrich Suttermeister: Paní Bovaryová; 1971 D. Šostakovič: Kateřina Ismailova; 1973 Otto Ferenzy: Nevšední humoreska, česká premiéra; 1978 Otakar Zich: Malířský nápad; balety 1964 B. Martinů: Istar; 1965 Ch. W. Gluck: Don Juan, J. Ježek: Symfonická báseň; 1967 I. Stravinský: Pulcinella; 1968 P. Hindemith: Démon). Pro libereckou operu pořídil ve spolupráci s režiséry také překlady a úpravy libret (G. Meyerbeer: Afričanka; G. Rossini: Italka v Alžíru; H. Suttermeister: Paní Bovaryová). Zasloužil se o vysokou interpretační i dramaturgickou úroveň scény. 1978 zanechal umělecké činnosti. Jeho ženou byla pěvkyně Marie Langrová-B.

D: publicistika: Dirigent J. B. k Nikotině, in: Velká opera 5. května 2, 1947/48, č. 7; Mnichovský festival 1957, in: Divadelní listy (Liberec), listopad 1957, s. 9n.; Z dramaturgické konference, in: Divadelní noviny 1, 1958, č. 12, s. 4 (o operní dramaturgii); Ó překlady, ó překlady, in: tamtéž 5, 1961/62, č. 25–26, s. 2 (o úrovni překladů klasických libret).

L: kritiky představení in: Divadelní noviny 1, 1959, č. 10, s. 3 (Ostrčil: Kunálovy oči); 6, 1962/63, č. 19, s. 7 (Burian: Maryša); 9, 1965/66, č. 24, s. 15 (R. Wagner-Regény: Láska a trůn); 12, 1968/69, č. 7, s. 9 (Dvořák: Armida); 13, 1969/70, č. 6, s. 6 (Jirko: Podivné dobrodružství Artura Rowa); Československá divadla (od 1971 Česká divadla), repertoárové ročenky českých scén (vyd. Divadelní ústav Praha od 1965); J. B., in: Divadelní noviny 11, 1967/68, s. 7 (50. narozeniny); O. Janáčková, Velká opera 5. května, in: Divadlo nové doby 1945–1948, 1989, s. 83, 101, 102, 107; Divadlo F. X. Šaldy v Liberci 1945–1995, 1996 (soupis repertoáru); Pazdírek, s. 116; HS 1, s. 142; Soupis repertoáru Národního divadla 1–3, 1983, rejstřík; ND a jeho předchůdci, s. 48; www.narodni-divadlo.cz/archiv.

Jitka Ludvová