BUBENÍČEK Jindřich 20.11.1917-11.1.1985: Porovnání verzí
(BUBENÍČEK_Jindřich_20.11.1917-11.1.1985) |
|||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 20.11.1917 | | datum narození = 20.11.1917 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Praha |
| datum úmrtí = 11.1.1985 | | datum úmrtí = 11.1.1985 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Liberec |
| povolání = 78- Hudební interpret | | povolání = 78- Hudební interpret | ||
80- Mecenáš nebo organizátor hudebního života | 80- Mecenáš nebo organizátor hudebního života | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | }} |
+ | |||
+ | '''BUBENÍČEK, Jindřich,''' ''* 20. 11. 1917 Praha, † 11. 1. 1985 Liberec, dirigent, překladatel'' | ||
+ | |||
+ | Vnuk malíře Jindřicha B. (1856–1935) a prasynovec malíře | ||
+ | a loutkáře Oty B. (1871–1962). Narodil se v rodině ředitele | ||
+ | chrámového kůru a učitele hudby Ladislava B. (1886–1939). | ||
+ | Maturoval 1936 v Praze na reálném gymnáziu, pak studoval | ||
+ | na pražské konzervatoři dirigování u Metoda Doležila | ||
+ | a Pavla Dědečka, skladbu u Jaroslava Řídkého. Navštěvoval | ||
+ | mistrovskou školu konzervatoře v oboru dirigování u V. Talicha | ||
+ | a přednášky na filozofické fakultě, studia ale nedokončil. | ||
+ | Od 1936 se stal členem a od 1939 sbormistrem pražského | ||
+ | spolku Hlahol, 1939–43 též ředitelem kůru. 1943–44 byl | ||
+ | druhým dirigentem nově založeného filmového orchestru. | ||
+ | V posledních měsících války byl totálně nasazen v Praze. | ||
+ | V květnu 1945 ho pozvali Václav Kašlík a Alois Hába ke spolupráci | ||
+ | v novém operním divadle, nazvaném Velká opera | ||
+ | 5. května. Tento soubor vznikl z Divadla 5. května, založeného | ||
+ | v posledních dnech války jako činoherní a operní scéna | ||
+ | ve správě odborů. Velká opera 5. května hrála v budově bývalého | ||
+ | Nového německého divadla (dnešní Státní opery). 1948 | ||
+ | se z politických důvodů sloučila s operou Národního divadla | ||
+ | (budova přejmenována na Smetanovo divadlo). B. zůstal | ||
+ | členem souboru Národního divadla do 1955, kdy se stal | ||
+ | šéfem opery v Liberci. V souboru Velké opery 5. května působil | ||
+ | vedle Karla Ančerla, Jiřího Jirouše a později Roberta | ||
+ | Brocka. Byl nejzaměstnanějším dirigentem. Spolu s režiséry | ||
+ | (Alfred Radok, Václav Kašlík) a scénografy (zvl. Josef Svoboda) | ||
+ | se iniciativně podílel na nekonvenčních inscenacích | ||
+ | italských a francouzských oper, jež byly moderní, úspěšné, | ||
+ | ale budily rozporné reakce oficiální kritiky (1945 G. Verdi: | ||
+ | ''La Traviata''; 1946 G. Puccini: ''Bohéma'', Ch. Gounod: ''Faust'' | ||
+ | ''a Markéta''; 1947 G. Verdi: ''Troubadour'', G. Puccini: ''Tosca'', | ||
+ | ''Madame Butterfly''; 1948 V. Novák: ''Nikotina'' – balet). 1948 | ||
+ | tato představení načas převzalo do repertoáru Národní divadlo, | ||
+ | kde B. dirigoval především českou operní tvorbu (1948 | ||
+ | B. Vomáčka: ''Vodník''; 1949 Z. Vostřák: ''Filosofská historie'', | ||
+ | K. Kovařovic: ''Na starém bělidle'', J. Křička: ''České jesličky'', premiéra) | ||
+ | a české baletní premiéry (1950 Z. Vostřák: ''Viktorka''; | ||
+ | 1952 P. Bořkovec: ''Krysař''; 1953 J. Kašlík: ''Jánošík''; 1954 | ||
+ | D. C. Vačkář: ''Švanda dudák''). V Liberci nastudoval téměř | ||
+ | 70 titulů, mezi nimiž byly tři premiéry českých skladatelů | ||
+ | (1958 Maxmilian Hájek: ''Rožmberští rybnikáři''; 1967 a 1969 | ||
+ | Ivan Jirko: ''Večer tříkrálový'' a ''Podivné dobrodružství Artura'' | ||
+ | ''Rowa''). Vedle běžného repertoáru uvedl i řadu děl soudobých | ||
+ | a málo hraných (1959 O. Ostrčil: ''Kunálovy oči''; 1965 ''Honzovo'' | ||
+ | ''království''; 1962 I. Krejčí: ''Pozdvižení v Efesu''; 1963 Ch. W. | ||
+ | Gluck: ''Oklamaný kádí''; 1966 G. Meyerbeer: ''Afričanka''; 1967 | ||
+ | Heinrich Suttermeister: ''Paní Bovaryová''; 1971 D. Šostakovič: | ||
+ | ''Kateřina Ismailova''; 1973 Otto Ferenzy: ''Nevšední humoreska'', | ||
+ | česká premiéra; 1978 Otakar Zich: ''Malířský nápad''; balety | ||
+ | 1964 B. Martinů: ''Istar''; 1965 Ch. W. Gluck: ''Don Juan'', J. Ježek: | ||
+ | ''Symfonická báseň''; 1967 I. Stravinský: ''Pulcinella''; 1968 | ||
+ | P. Hindemith: ''Démon''). Pro libereckou operu pořídil ve spolupráci | ||
+ | s režiséry také překlady a úpravy libret (G. Meyerbeer: | ||
+ | ''Afričanka''; G. Rossini: ''Italka v Alžíru''; H. Suttermeister: ''Paní'' | ||
+ | ''Bovaryová''). Zasloužil se o vysokou interpretační i dramaturgickou | ||
+ | úroveň scény. 1978 zanechal umělecké činnosti. Jeho | ||
+ | ženou byla pěvkyně Marie Langrová-B. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' publicistika: Dirigent J. B. k Nikotině, in: Velká opera 5. května 2, | ||
+ | 1947/48, č. 7; Mnichovský festival 1957, in: Divadelní listy (Liberec), listopad | ||
+ | 1957, s. 9n.; Z dramaturgické konference, in: Divadelní noviny 1, | ||
+ | 1958, č. 12, s. 4 (o operní dramaturgii); Ó překlady, ó překlady, in: tamtéž | ||
+ | 5, 1961/62, č. 25–26, s. 2 (o úrovni překladů klasických libret). | ||
+ | |||
+ | '''L:''' kritiky představení in: Divadelní noviny 1, 1959, č. 10, s. 3 (Ostrčil: | ||
+ | Kunálovy oči); 6, 1962/63, č. 19, s. 7 (Burian: Maryša); 9, 1965/66, č. 24, | ||
+ | s. 15 (R. Wagner-Regény: Láska a trůn); 12, 1968/69, č. 7, s. 9 (Dvořák: | ||
+ | Armida); 13, 1969/70, č. 6, s. 6 (Jirko: Podivné dobrodružství Artura Rowa); | ||
+ | Československá divadla (od 1971 Česká divadla), repertoárové ročenky českých | ||
+ | scén (vyd. Divadelní ústav Praha od 1965); J. B., in: Divadelní noviny | ||
+ | 11, 1967/68, s. 7 (50. narozeniny); O. Janáčková, Velká opera 5. května, in: | ||
+ | Divadlo nové doby 1945–1948, 1989, s. 83, 101, 102, 107; Divadlo F. X. | ||
+ | Šaldy v Liberci 1945–1995, 1996 (soupis repertoáru); Pazdírek, s. 116; HS | ||
+ | 1, s. 142; Soupis repertoáru Národního divadla 1–3, 1983, rejstřík; ND | ||
+ | a jeho předchůdci, s. 48; www.narodni-divadlo.cz/archiv. | ||
+ | |||
+ | Jitka Ludvová | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:78- Hudební interpret]] | [[Kategorie:78- Hudební interpret]] | ||
[[Kategorie:80- Mecenáš nebo organizátor hudebního života]] | [[Kategorie:80- Mecenáš nebo organizátor hudebního života]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1917]] | [[Kategorie:1917]] | ||
+ | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1985]] | [[Kategorie:1985]] | ||
+ | [[Kategorie:Liberec]] |
Verze z 23. 1. 2017, 16:51
Jindřich BUBENÍČEK | |
Narození | 20.11.1917 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 11.1.1985 |
Místo úmrtí | Liberec |
Povolání |
78- Hudební interpret 80- Mecenáš nebo organizátor hudebního života |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43071 |
BUBENÍČEK, Jindřich, * 20. 11. 1917 Praha, † 11. 1. 1985 Liberec, dirigent, překladatel
Vnuk malíře Jindřicha B. (1856–1935) a prasynovec malíře a loutkáře Oty B. (1871–1962). Narodil se v rodině ředitele chrámového kůru a učitele hudby Ladislava B. (1886–1939). Maturoval 1936 v Praze na reálném gymnáziu, pak studoval na pražské konzervatoři dirigování u Metoda Doležila a Pavla Dědečka, skladbu u Jaroslava Řídkého. Navštěvoval mistrovskou školu konzervatoře v oboru dirigování u V. Talicha a přednášky na filozofické fakultě, studia ale nedokončil. Od 1936 se stal členem a od 1939 sbormistrem pražského spolku Hlahol, 1939–43 též ředitelem kůru. 1943–44 byl druhým dirigentem nově založeného filmového orchestru. V posledních měsících války byl totálně nasazen v Praze. V květnu 1945 ho pozvali Václav Kašlík a Alois Hába ke spolupráci v novém operním divadle, nazvaném Velká opera 5. května. Tento soubor vznikl z Divadla 5. května, založeného v posledních dnech války jako činoherní a operní scéna ve správě odborů. Velká opera 5. května hrála v budově bývalého Nového německého divadla (dnešní Státní opery). 1948 se z politických důvodů sloučila s operou Národního divadla (budova přejmenována na Smetanovo divadlo). B. zůstal členem souboru Národního divadla do 1955, kdy se stal šéfem opery v Liberci. V souboru Velké opery 5. května působil vedle Karla Ančerla, Jiřího Jirouše a později Roberta Brocka. Byl nejzaměstnanějším dirigentem. Spolu s režiséry (Alfred Radok, Václav Kašlík) a scénografy (zvl. Josef Svoboda) se iniciativně podílel na nekonvenčních inscenacích italských a francouzských oper, jež byly moderní, úspěšné, ale budily rozporné reakce oficiální kritiky (1945 G. Verdi: La Traviata; 1946 G. Puccini: Bohéma, Ch. Gounod: Faust a Markéta; 1947 G. Verdi: Troubadour, G. Puccini: Tosca, Madame Butterfly; 1948 V. Novák: Nikotina – balet). 1948 tato představení načas převzalo do repertoáru Národní divadlo, kde B. dirigoval především českou operní tvorbu (1948 B. Vomáčka: Vodník; 1949 Z. Vostřák: Filosofská historie, K. Kovařovic: Na starém bělidle, J. Křička: České jesličky, premiéra) a české baletní premiéry (1950 Z. Vostřák: Viktorka; 1952 P. Bořkovec: Krysař; 1953 J. Kašlík: Jánošík; 1954 D. C. Vačkář: Švanda dudák). V Liberci nastudoval téměř 70 titulů, mezi nimiž byly tři premiéry českých skladatelů (1958 Maxmilian Hájek: Rožmberští rybnikáři; 1967 a 1969 Ivan Jirko: Večer tříkrálový a Podivné dobrodružství Artura Rowa). Vedle běžného repertoáru uvedl i řadu děl soudobých a málo hraných (1959 O. Ostrčil: Kunálovy oči; 1965 Honzovo království; 1962 I. Krejčí: Pozdvižení v Efesu; 1963 Ch. W. Gluck: Oklamaný kádí; 1966 G. Meyerbeer: Afričanka; 1967 Heinrich Suttermeister: Paní Bovaryová; 1971 D. Šostakovič: Kateřina Ismailova; 1973 Otto Ferenzy: Nevšední humoreska, česká premiéra; 1978 Otakar Zich: Malířský nápad; balety 1964 B. Martinů: Istar; 1965 Ch. W. Gluck: Don Juan, J. Ježek: Symfonická báseň; 1967 I. Stravinský: Pulcinella; 1968 P. Hindemith: Démon). Pro libereckou operu pořídil ve spolupráci s režiséry také překlady a úpravy libret (G. Meyerbeer: Afričanka; G. Rossini: Italka v Alžíru; H. Suttermeister: Paní Bovaryová). Zasloužil se o vysokou interpretační i dramaturgickou úroveň scény. 1978 zanechal umělecké činnosti. Jeho ženou byla pěvkyně Marie Langrová-B.
D: publicistika: Dirigent J. B. k Nikotině, in: Velká opera 5. května 2, 1947/48, č. 7; Mnichovský festival 1957, in: Divadelní listy (Liberec), listopad 1957, s. 9n.; Z dramaturgické konference, in: Divadelní noviny 1, 1958, č. 12, s. 4 (o operní dramaturgii); Ó překlady, ó překlady, in: tamtéž 5, 1961/62, č. 25–26, s. 2 (o úrovni překladů klasických libret).
L: kritiky představení in: Divadelní noviny 1, 1959, č. 10, s. 3 (Ostrčil: Kunálovy oči); 6, 1962/63, č. 19, s. 7 (Burian: Maryša); 9, 1965/66, č. 24, s. 15 (R. Wagner-Regény: Láska a trůn); 12, 1968/69, č. 7, s. 9 (Dvořák: Armida); 13, 1969/70, č. 6, s. 6 (Jirko: Podivné dobrodružství Artura Rowa); Československá divadla (od 1971 Česká divadla), repertoárové ročenky českých scén (vyd. Divadelní ústav Praha od 1965); J. B., in: Divadelní noviny 11, 1967/68, s. 7 (50. narozeniny); O. Janáčková, Velká opera 5. května, in: Divadlo nové doby 1945–1948, 1989, s. 83, 101, 102, 107; Divadlo F. X. Šaldy v Liberci 1945–1995, 1996 (soupis repertoáru); Pazdírek, s. 116; HS 1, s. 142; Soupis repertoáru Národního divadla 1–3, 1983, rejstřík; ND a jeho předchůdci, s. 48; www.narodni-divadlo.cz/archiv.
Jitka Ludvová