BUBENÍČKOVÁ Emilie 1.12.1844-10.12.1920: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Emilie BUBENÍČKOVÁ
 
| jméno = Emilie BUBENÍČKOVÁ
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Bubenickova Emilie portret.jpeg
 
| datum narození = 1.12.1844
 
| datum narození = 1.12.1844
 
| místo narození = Praha
 
| místo narození = Praha

Verze z 8. 7. 2019, 09:30

Emilie BUBENÍČKOVÁ
Narození 1.12.1844
Místo narození Praha
Úmrtí 10.12.1920
Místo úmrtí Praha
Povolání 78- Hudební interpret
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=58293

BUBENÍČKOVÁ, Emilie, * 1. 12. 1844 Praha, † 10. 12. 1920 Praha, zpěvačka

Pocházela ze zámožné hudbymilovné rodiny, která podporovala její talent. Školila se mj. u profesora pražské konzervatoře Franze Vogela a u Františka Pivody. Upozornila na sebe 16. 8. 1865 jako sólistka při pražském provedení Lisztova oratoria Svatá Alžběta a vystupovala na hudebních zábavách Umělecké besedy. 1866–68 ji rodina poslala na studia do Paříže (prof. Pierre François Wartel). Již v této době dostala nabídku angažmá od dvorní opery v Berlíně. 1868 hostovala v několika představeních v Praze v Prozatímním divadle, ale počítala s mezinárodní kariérou. V dubnu 1869 vystoupila na Žofíně jako Mařenka v představení Smetanovy Prodané nevěsty ve prospěch dostavby chrámu sv. Víta, tutéž roli zpívala 1. 6. 1869 v premiéře upravené verze opery v Prozatímním divadle. Na této scéně během 1870 několikrát vystoupila. Již na podzim téhož roku se zavázala k hostování v petrohradském dvorním divadle, byla též koncertní sólistkou Ruské hudební společnosti. Současně hostovala i ve dvorní opeře v Berlíně. Do Petrohradu se na delší dobu vrátila 1871. Okolnosti jejího ruského angažmá nejsou do podrobností známy, stejně jako další osudy. 1872 se bezvýsledně jednalo o možnosti angažmá v Prozatímním divadle. Poslední zatím zjištěná biografická informace pochází z 1. 2. 1879, kdy se provdala za JUDr. Karla Šrámka.

B. byla velmi nadějnou pěvkyní především pro dramatický obor, měla však široké možnosti i v oboru lyrickém a koloraturním. Kromě Smetany zpívala v Praze Ch. Gounoda (Markéta, Faust a Markéta), G. Verdiho (Gilda, Rigoletto; Leonora, Troubadour; Violetta, La Traviata) a G. Meyerbeera (Markéta z Valois, Hugenoti).

L: Světozor 3, 1869, s. 192; tamtéž 4, 1870, s. 216; České divadlo 8, 1869, s. 137 (premiéra úpravy Prodané nevěsty); Národní listy 7. 11. 1867 (nabídka z Berlína); tamtéž 12. 8. 1870; tamtéž 30. 6. a 28. 10. 1871 (Petrohrad); tamtéž 2. 2. 1879 (sňatek); Česká Thalie 4, 1870, s. 157; Věstník pěvecký a hudební 48, 1944, s. 145; Bartoš: PD opera, s. 142n., 157, 232n., 239, 272, 285; J. Schánilec, Za slávou. Čtení o českých hudebnících v Rusku, 1961, s. 114n., 212; ODS (foto), s. 348; HS 1, s. 143.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Jitka Ludvová