BUBENÍK Václav 3.1.1876-21.1.1944: Porovnání verzí
(BUBENÍK_Václav_1876-21.1.1944) |
|||
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Václav BUBENÍK | | jméno = Václav BUBENÍK | ||
− | | obrázek = | + | | obrázek = Bubenik Vaclav portret.jpg |
− | | datum narození = 1876 | + | | datum narození = 3.1.1876 |
| místo narození = Praha | | místo narození = Praha | ||
| datum úmrtí = 21.1.1944 | | datum úmrtí = 21.1.1944 | ||
| místo úmrtí = Brno | | místo úmrtí = Brno | ||
− | | povolání = 28- Strojař nebo elektrotechnik | + | | povolání = 28- Strojař nebo elektrotechnik<br />61- Pedagog |
− | 61- Pedagog | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 270 |
+ | }} | ||
− | + | '''BUBENÍK, Václav,''' ''* 3. 1. 1876 Praha, † 21. 1. 1944 Brno, elektrotechnik, pedagog'' | |
+ | |||
+ | Maturoval na reálce v Praze a zapsal si strojní obor na České | ||
+ | vysoké škole technické. 1897 složil II. státní zkoušku a nastoupil | ||
+ | na kratší praxi u pražského zastupitelství firmy AEG, | ||
+ | kde prováděl instalace a projekty. Poté se stal asistentem stolice | ||
+ | elektrotechniky při pražské technice u prof. Karla Domalípa, | ||
+ | kde se věnoval zejména laboratorním pracím. 1901–18 | ||
+ | pracoval ve státní službě u poštovního a telegrafního ředitelství | ||
+ | v Praze jako úředník pro slaboproudou elektrotechniku, | ||
+ | 1918–25 pak jako přednosta a vrchní stavební rada. Projektoval | ||
+ | a řídil výstavbu pražské telegrafní ústředny (1904–10), | ||
+ | navrhl přestavbu telegrafní ústředny ve Vídni, vedl výstavbu | ||
+ | obchodního telegrafu systému Murray aj. Podnikl řadu studijních | ||
+ | cest do evropských zemí, kde se zajímal zejména o zařízení | ||
+ | telegrafních a telefonních ústředen a rozhlasových vysílacích | ||
+ | stanic. 1925 byl jmenován řádným profesorem na České | ||
+ | vysoké škole technické Dr. Edvarda Beneše v Brně pro elektrotechniku | ||
+ | slabých proudů. Na brněnské technice se tak stal | ||
+ | prvním profesorem oboru a působil tam do 1939. Byl zvolen | ||
+ | děkanem oboru strojního a elektrotechnického inženýrství | ||
+ | (1935/36) a rektorem techniky (1937/38). Vykonával funkci | ||
+ | zkušebního komisaře a místopředsedy komise pro II. státní | ||
+ | zkoušku, zkušebního komisaře pro autorizované civilní inženýry, | ||
+ | rady Patentního soudu a soudního znalce krajských | ||
+ | soudů v Praze, Brně a Bratislavě. Jako vysokoškolský pedagog | ||
+ | zavedl moderní koncepci výuky slaboproudé elektrotechniky | ||
+ | a výrazně ji rozšířil (byla začleněna od druhého až čtvrtého | ||
+ | studijního ročníku). Podílel se na projektování nové budovy | ||
+ | Ústavu slaboproudé elektrotechniky v Brně (stavba dokončena | ||
+ | 1927) a na vybudování a přístrojovém vybavení moderních | ||
+ | slaboproudých laboratoří. Publikoval četné články | ||
+ | o elektronice a elektronickém měření v časopise ''Elektrotechnický'' | ||
+ | ''obzor''. Získal řadu patentů. Jeho asistentem se 1938/39 | ||
+ | stal Jan Kalendovský, pozdější profesor VUT Brno. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' Tovární výroba potřeb pro slabé proudy, 1912; Technický průvodce – | ||
+ | Elektrotechnika I. (spoluautor), 1926; Generátory žárovkové, 1928; Základy | ||
+ | elektrotechniky, 1935. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' O. Frank, Dějiny České vysoké školy technické v Brně 1, 1969, rejstřík; | ||
+ | P. Kropáčková, Biografický slovník profesorů české techniky v Brně 1899– | ||
+ | 1951, s. 12 (diplomová práce, Brno FF MU, 1994); Slavnostní instalace | ||
+ | rektora ČVŠT v Brně prof. V. B. dne 27. 11. 1937 (vyd. ČVŠT Brno); ČsB | ||
+ | 1, nestr.; Tomeš 1, s. 152. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' Archiv VUT Brno (osobní spis); Archiv ČVUT Praha. | ||
+ | |||
+ | Daniel Mayer | ||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]] | [[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]] | ||
[[Kategorie:61- Pedagog]] | [[Kategorie:61- Pedagog]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1876]] | [[Kategorie:1876]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1944]] | [[Kategorie:1944]] | ||
[[Kategorie:Brno]] | [[Kategorie:Brno]] |
Aktuální verze z 9. 10. 2019, 16:54
Václav BUBENÍK | |
Narození | 3.1.1876 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 21.1.1944 |
Místo úmrtí | Brno |
Povolání |
28- Strojař nebo elektrotechnik 61- Pedagog |
Citace | Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 270 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43078 |
BUBENÍK, Václav, * 3. 1. 1876 Praha, † 21. 1. 1944 Brno, elektrotechnik, pedagog
Maturoval na reálce v Praze a zapsal si strojní obor na České vysoké škole technické. 1897 složil II. státní zkoušku a nastoupil na kratší praxi u pražského zastupitelství firmy AEG, kde prováděl instalace a projekty. Poté se stal asistentem stolice elektrotechniky při pražské technice u prof. Karla Domalípa, kde se věnoval zejména laboratorním pracím. 1901–18 pracoval ve státní službě u poštovního a telegrafního ředitelství v Praze jako úředník pro slaboproudou elektrotechniku, 1918–25 pak jako přednosta a vrchní stavební rada. Projektoval a řídil výstavbu pražské telegrafní ústředny (1904–10), navrhl přestavbu telegrafní ústředny ve Vídni, vedl výstavbu obchodního telegrafu systému Murray aj. Podnikl řadu studijních cest do evropských zemí, kde se zajímal zejména o zařízení telegrafních a telefonních ústředen a rozhlasových vysílacích stanic. 1925 byl jmenován řádným profesorem na České vysoké škole technické Dr. Edvarda Beneše v Brně pro elektrotechniku slabých proudů. Na brněnské technice se tak stal prvním profesorem oboru a působil tam do 1939. Byl zvolen děkanem oboru strojního a elektrotechnického inženýrství (1935/36) a rektorem techniky (1937/38). Vykonával funkci zkušebního komisaře a místopředsedy komise pro II. státní zkoušku, zkušebního komisaře pro autorizované civilní inženýry, rady Patentního soudu a soudního znalce krajských soudů v Praze, Brně a Bratislavě. Jako vysokoškolský pedagog zavedl moderní koncepci výuky slaboproudé elektrotechniky a výrazně ji rozšířil (byla začleněna od druhého až čtvrtého studijního ročníku). Podílel se na projektování nové budovy Ústavu slaboproudé elektrotechniky v Brně (stavba dokončena 1927) a na vybudování a přístrojovém vybavení moderních slaboproudých laboratoří. Publikoval četné články o elektronice a elektronickém měření v časopise Elektrotechnický obzor. Získal řadu patentů. Jeho asistentem se 1938/39 stal Jan Kalendovský, pozdější profesor VUT Brno.
D: Tovární výroba potřeb pro slabé proudy, 1912; Technický průvodce – Elektrotechnika I. (spoluautor), 1926; Generátory žárovkové, 1928; Základy elektrotechniky, 1935.
L: O. Frank, Dějiny České vysoké školy technické v Brně 1, 1969, rejstřík; P. Kropáčková, Biografický slovník profesorů české techniky v Brně 1899– 1951, s. 12 (diplomová práce, Brno FF MU, 1994); Slavnostní instalace rektora ČVŠT v Brně prof. V. B. dne 27. 11. 1937 (vyd. ČVŠT Brno); ČsB 1, nestr.; Tomeš 1, s. 152.
P: Archiv VUT Brno (osobní spis); Archiv ČVUT Praha.
Daniel Mayer