BUBENÍK Václav 3.1.1876-21.1.1944: Porovnání verzí

Z Personal
(BUBENÍK_Václav_1876-21.1.1944)
 
Řádka 2: Řádka 2:
 
| jméno = Václav BUBENÍK
 
| jméno = Václav BUBENÍK
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
| datum narození = 1876
+
| datum narození = 3.1.1876
 
| místo narození = Praha
 
| místo narození = Praha
 
| datum úmrtí = 21.1.1944
 
| datum úmrtí = 21.1.1944
Řádka 10: Řádka 10:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Václav BUBENÍK
+
}}
  
== Literatura ==
+
'''BUBENÍK, Václav,''' ''* 3. 1. 1876 Praha, † 21. 1. 1944 Brno, elektrotechnik, pedagog''
 +
 
 +
Maturoval na reálce v Praze a zapsal si strojní obor na České
 +
vysoké škole technické. 1897 složil II. státní zkoušku a nastoupil
 +
na kratší praxi u pražského zastupitelství firmy AEG,
 +
kde prováděl instalace a projekty. Poté se stal asistentem stolice
 +
elektrotechniky při pražské technice u prof. Karla Domalípa,
 +
kde se věnoval zejména laboratorním pracím. 1901–18
 +
pracoval ve státní službě u poštovního a telegrafního ředitelství
 +
v Praze jako úředník pro slaboproudou elektrotechniku,
 +
1918–25 pak jako přednosta a vrchní stavební rada. Projektoval
 +
a řídil výstavbu pražské telegrafní ústředny (1904–10),
 +
navrhl přestavbu telegrafní ústředny ve Vídni, vedl výstavbu
 +
obchodního telegrafu systému Murray aj. Podnikl řadu studijních
 +
cest do evropských zemí, kde se zajímal zejména o zařízení
 +
telegrafních a telefonních ústředen a rozhlasových vysílacích
 +
stanic. 1925 byl jmenován řádným profesorem na České
 +
vysoké škole technické Dr. Edvarda Beneše v Brně pro elektrotechniku
 +
slabých proudů. Na brněnské technice se tak stal
 +
prvním profesorem oboru a působil tam do 1939. Byl zvolen
 +
děkanem oboru strojního a elektrotechnického inženýrství
 +
(1935/36) a rektorem techniky (1937/38). Vykonával funkci
 +
zkušebního komisaře a místopředsedy komise pro II. státní
 +
zkoušku, zkušebního komisaře pro autorizované civilní inženýry,
 +
rady Patentního soudu a soudního znalce krajských
 +
soudů v Praze, Brně a Bratislavě. Jako vysokoškolský pedagog
 +
zavedl moderní koncepci výuky slaboproudé elektrotechniky
 +
a výrazně ji rozšířil (byla začleněna od druhého až čtvrtého
 +
studijního ročníku). Podílel se na projektování nové budovy
 +
Ústavu slaboproudé elektrotechniky v Brně (stavba dokončena
 +
1927) a na vybudování a přístrojovém vybavení moderních
 +
slaboproudých laboratoří. Publikoval četné články
 +
o elektronice a elektronickém měření v časopise ''Elektrotechnický''
 +
''obzor''. Získal řadu patentů. Jeho asistentem se 1938/39
 +
stal Jan Kalendovský, pozdější profesor VUT Brno.
 +
 
 +
'''D:''' Tovární výroba potřeb pro slabé proudy, 1912; Technický průvodce –
 +
Elektrotechnika I. (spoluautor), 1926; Generátory žárovkové, 1928; Základy
 +
elektrotechniky, 1935.
 +
 
 +
'''L:''' O. Frank, Dějiny České vysoké školy technické v Brně 1, 1969, rejstřík;
 +
P. Kropáčková, Biografický slovník profesorů české techniky v Brně 1899–
 +
1951, s. 12 (diplomová práce, Brno FF MU, 1994); Slavnostní instalace
 +
rektora ČVŠT v Brně prof. V. B. dne 27. 11. 1937 (vyd. ČVŠT Brno); ČsB
 +
1, nestr.; Tomeš 1, s. 152.
 +
 
 +
'''P:''' Archiv VUT Brno (osobní spis); Archiv ČVUT Praha.
 +
 
 +
Daniel Mayer
 
    
 
    
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]]
 
[[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]]
 
[[Kategorie:61- Pedagog]]
 
[[Kategorie:61- Pedagog]]
 
 
[[Kategorie:1876]]
 
[[Kategorie:1876]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:1944]]
 
[[Kategorie:1944]]
 
[[Kategorie:Brno]]
 
[[Kategorie:Brno]]

Verze z 23. 1. 2017, 17:33

Václav BUBENÍK
Narození 3.1.1876
Místo narození Praha
Úmrtí 21.1.1944
Místo úmrtí Brno
Povolání

28- Strojař nebo elektrotechnik

61- Pedagog

BUBENÍK, Václav, * 3. 1. 1876 Praha, † 21. 1. 1944 Brno, elektrotechnik, pedagog

Maturoval na reálce v Praze a zapsal si strojní obor na České vysoké škole technické. 1897 složil II. státní zkoušku a nastoupil na kratší praxi u pražského zastupitelství firmy AEG, kde prováděl instalace a projekty. Poté se stal asistentem stolice elektrotechniky při pražské technice u prof. Karla Domalípa, kde se věnoval zejména laboratorním pracím. 1901–18 pracoval ve státní službě u poštovního a telegrafního ředitelství v Praze jako úředník pro slaboproudou elektrotechniku, 1918–25 pak jako přednosta a vrchní stavební rada. Projektoval a řídil výstavbu pražské telegrafní ústředny (1904–10), navrhl přestavbu telegrafní ústředny ve Vídni, vedl výstavbu obchodního telegrafu systému Murray aj. Podnikl řadu studijních cest do evropských zemí, kde se zajímal zejména o zařízení telegrafních a telefonních ústředen a rozhlasových vysílacích stanic. 1925 byl jmenován řádným profesorem na České vysoké škole technické Dr. Edvarda Beneše v Brně pro elektrotechniku slabých proudů. Na brněnské technice se tak stal prvním profesorem oboru a působil tam do 1939. Byl zvolen děkanem oboru strojního a elektrotechnického inženýrství (1935/36) a rektorem techniky (1937/38). Vykonával funkci zkušebního komisaře a místopředsedy komise pro II. státní zkoušku, zkušebního komisaře pro autorizované civilní inženýry, rady Patentního soudu a soudního znalce krajských soudů v Praze, Brně a Bratislavě. Jako vysokoškolský pedagog zavedl moderní koncepci výuky slaboproudé elektrotechniky a výrazně ji rozšířil (byla začleněna od druhého až čtvrtého studijního ročníku). Podílel se na projektování nové budovy Ústavu slaboproudé elektrotechniky v Brně (stavba dokončena 1927) a na vybudování a přístrojovém vybavení moderních slaboproudých laboratoří. Publikoval četné články o elektronice a elektronickém měření v časopise Elektrotechnický obzor. Získal řadu patentů. Jeho asistentem se 1938/39 stal Jan Kalendovský, pozdější profesor VUT Brno.

D: Tovární výroba potřeb pro slabé proudy, 1912; Technický průvodce – Elektrotechnika I. (spoluautor), 1926; Generátory žárovkové, 1928; Základy elektrotechniky, 1935.

L: O. Frank, Dějiny České vysoké školy technické v Brně 1, 1969, rejstřík; P. Kropáčková, Biografický slovník profesorů české techniky v Brně 1899– 1951, s. 12 (diplomová práce, Brno FF MU, 1994); Slavnostní instalace rektora ČVŠT v Brně prof. V. B. dne 27. 11. 1937 (vyd. ČVŠT Brno); ČsB 1, nestr.; Tomeš 1, s. 152.

P: Archiv VUT Brno (osobní spis); Archiv ČVUT Praha.

Daniel Mayer