BUBENÍK Václav 3.1.1876-21.1.1944

Z Personal
Václav BUBENÍK
Narození 3.1.1876
Místo narození Praha
Úmrtí 21.1.1944
Místo úmrtí Brno
Povolání

28- Strojař nebo elektrotechnik

61- Pedagog
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43078

BUBENÍK, Václav, * 3. 1. 1876 Praha, † 21. 1. 1944 Brno, elektrotechnik, pedagog

Maturoval na reálce v Praze a zapsal si strojní obor na České vysoké škole technické. 1897 složil II. státní zkoušku a nastoupil na kratší praxi u pražského zastupitelství firmy AEG, kde prováděl instalace a projekty. Poté se stal asistentem stolice elektrotechniky při pražské technice u prof. Karla Domalípa, kde se věnoval zejména laboratorním pracím. 1901–18 pracoval ve státní službě u poštovního a telegrafního ředitelství v Praze jako úředník pro slaboproudou elektrotechniku, 1918–25 pak jako přednosta a vrchní stavební rada. Projektoval a řídil výstavbu pražské telegrafní ústředny (1904–10), navrhl přestavbu telegrafní ústředny ve Vídni, vedl výstavbu obchodního telegrafu systému Murray aj. Podnikl řadu studijních cest do evropských zemí, kde se zajímal zejména o zařízení telegrafních a telefonních ústředen a rozhlasových vysílacích stanic. 1925 byl jmenován řádným profesorem na České vysoké škole technické Dr. Edvarda Beneše v Brně pro elektrotechniku slabých proudů. Na brněnské technice se tak stal prvním profesorem oboru a působil tam do 1939. Byl zvolen děkanem oboru strojního a elektrotechnického inženýrství (1935/36) a rektorem techniky (1937/38). Vykonával funkci zkušebního komisaře a místopředsedy komise pro II. státní zkoušku, zkušebního komisaře pro autorizované civilní inženýry, rady Patentního soudu a soudního znalce krajských soudů v Praze, Brně a Bratislavě. Jako vysokoškolský pedagog zavedl moderní koncepci výuky slaboproudé elektrotechniky a výrazně ji rozšířil (byla začleněna od druhého až čtvrtého studijního ročníku). Podílel se na projektování nové budovy Ústavu slaboproudé elektrotechniky v Brně (stavba dokončena 1927) a na vybudování a přístrojovém vybavení moderních slaboproudých laboratoří. Publikoval četné články o elektronice a elektronickém měření v časopise Elektrotechnický obzor. Získal řadu patentů. Jeho asistentem se 1938/39 stal Jan Kalendovský, pozdější profesor VUT Brno.

D: Tovární výroba potřeb pro slabé proudy, 1912; Technický průvodce – Elektrotechnika I. (spoluautor), 1926; Generátory žárovkové, 1928; Základy elektrotechniky, 1935.

L: O. Frank, Dějiny České vysoké školy technické v Brně 1, 1969, rejstřík; P. Kropáčková, Biografický slovník profesorů české techniky v Brně 1899– 1951, s. 12 (diplomová práce, Brno FF MU, 1994); Slavnostní instalace rektora ČVŠT v Brně prof. V. B. dne 27. 11. 1937 (vyd. ČVŠT Brno); ČsB 1, nestr.; Tomeš 1, s. 152.

P: Archiv VUT Brno (osobní spis); Archiv ČVUT Praha.

Daniel Mayer