BUBLÍK Josef 12.2.1920-18.6.1942: Porovnání verzí
(BUBLÍK_Josef_12.2.1920-18.6.1942) |
|||
(Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Josef BUBLÍK | | jméno = Josef BUBLÍK | ||
− | | obrázek = | + | | obrázek = Bublik Josef portret.jpg |
| datum narození = 12.2.1920 | | datum narození = 12.2.1920 | ||
− | | místo narození = | + | | místo narození = Bánov u Uherského Brodu |
| datum úmrtí = 18.6.1942 | | datum úmrtí = 18.6.1942 | ||
− | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 45- Voják nebo partyzán | | povolání = 45- Voják nebo partyzán | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 271-272 |
+ | }} | ||
+ | |||
+ | '''BUBLÍK, Josef,''' ''* 12. 2. 1920 Bánov u Uherského Brodu, † 18. 6. 1942 Praha, důstojník, účastník 2. odboje'' | ||
+ | |||
+ | Po ukončení základní školní docházky 1931 nastoupil na arcibiskupské | ||
+ | reálné gymnázium v Kroměříži, o rok později | ||
+ | přešel na reálné gymnázium v Uherském Brodě. Po maturitě | ||
+ | v červnu 1939 zahájil studia na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Po uzavření českých vysokých | ||
+ | škol 17. 11. 1939 německými okupanty se rozhodl pro exil. | ||
+ | 28. 12. 1939 odešel se svými přáteli přes Slovensko, Jugoslávii | ||
+ | a Sýrii do Francie. Tam byl v československém výcvikovém | ||
+ | středisku v Agde zařazen k pěšímu pluku 2, s nímž | ||
+ | se zúčastnil 1940 bojů na západní frontě. Po pádu Francie | ||
+ | odjel 13. 7. 1940 do Velké Británie, kde byl po vzniku 1. československé | ||
+ | smíšené brigády zařazen k 2. rotě pěšího praporu | ||
+ | 2. Ke dni 1. 4. 1941 byl povýšen na desátníka aspiranta | ||
+ | a 28. 10. 1941 na četaře aspiranta. 1941 se přihlásil k výcviku | ||
+ | pro zvláštní účely, prošel pak na britských ostrovech kursy | ||
+ | na výcvikových farmách, které jej měly připravit k výsadku | ||
+ | do okupované vlasti. Po jejich absolvování byl spolu s velitelem | ||
+ | rotmistrem Bohuslavem Koubou a četařem Janem | ||
+ | Hrubým zařazen do skupiny Bioscop. Jejich výcvik směroval | ||
+ | k sabotážní činnosti s důrazem na používání trhavin k destrukčním | ||
+ | účelům v dopravě, absolvovali také kurs průmyslové | ||
+ | sabotáže. Měli tak provádět destrukce na železničních | ||
+ | tratích v oblasti Vlárského průsmyku a na trati Hranice– | ||
+ | Horní Lideč–Púchov, dalším vytčeným cílem byla zbrojovka | ||
+ | ve Vsetíně, kde měli destrukcí ochromit výrobu. | ||
+ | |||
+ | Skupina, jež letěla spolu s dalšíma dvěma – Bivouac a Steel –, | ||
+ | byla vysazena v tzv. protektorátu v noci z 27. na 28. 4. 1942 | ||
+ | u Požár na Křivoklátsku. Navázala kontakty s domácími spolupracovníky | ||
+ | nejprve ve Slaném a posléze v Praze. Bohužel | ||
+ | však pokus 30. 4. 1942 vyzvednout vysílačku a destrukční | ||
+ | materiál (které ukryli po seskoku) nevyšel kvůli přestřelce | ||
+ | s četnickou hlídkou, v níž zahynul jeden z parašutistů, | ||
+ | Arnošt Mikš ze skupiny Zinc. Poté se Hrubý a B. ukrývali | ||
+ | na různých místech v Praze s novými krycími jmény. Třetí | ||
+ | člen skupiny, Kouba, spáchal 3. 5. 1942 sebevraždu na četnické | ||
+ | stanici v Kutné Hoře. | ||
+ | |||
+ | Po atentátu na R. Heydricha se B. schoval spolu s parašutisty | ||
+ | z dalších skupin v pravoslavném kostele sv. Karla Boromejského | ||
+ | v Resslově ulici v Praze. Úkryt však byl odhalen, kostel | ||
+ | obklíčily německé jednotky. Po nerovném boji spáchal B. | ||
+ | na kůru kostela sebevraždu, aby nepadl do zajetí. | ||
+ | |||
+ | Za hrdinství v boji s nepřítelem byl in memoriam vyznamenán | ||
+ | dvakrát Československým válečným křížem 1939, Československou | ||
+ | vojenskou pamětní medailí se štítkem F-VB, | ||
+ | Československým vojenským řádem Za svobodu a Řádem | ||
+ | rudé zástavy. 2002 byl in memoriam povýšen do hodnosti | ||
+ | podplukovníka. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' J. Andrejs, Smrt boha smrti, 1997, passim; J. Čvančara, Někomu život, | ||
+ | někomu smrt. Československý odboj a nacistická okupační moc 1941–1943, | ||
+ | 1997; M. Ivanov, Atentát na Reinharda Heydricha, 1987, s. 106n., 250n.; | ||
+ | Z. Jelínek, Operace Silver A, 1992, s. 81, 84n.; týž, Západní paraskupiny | ||
+ | a domácí odboj, 1992, 154; O. Sládek, Přicházeli z nebe, 1993, s. 42n., 48, | ||
+ | 58; J. Šolc, Bylo málo mužů. Českoslovenští parašutisté na západní frontě | ||
+ | za druhé světové války, 1992, s. 86n.; Vojenské osobnosti československého | ||
+ | odboje 1939–1945, 2005, s. 38. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' Vojenský historický archiv Trnava (Slovensko), kmenový list J. B. | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/347008 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | Jan Němeček | ||
+ | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | [[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1920]] | [[Kategorie:1920]] | ||
+ | [[Kategorie:Bánov]] | ||
[[Kategorie:1942]] | [[Kategorie:1942]] | ||
+ | [[Kategorie:Praha]] | ||
+ | |||
+ | <gallery> | ||
+ | Bublik Josef smrt.jpg|Posmrtná fotografie Josefa Bublíka, 1942 | ||
+ | bublik Josef deska.jpg|Pamětní deska na kostele sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze | ||
+ | </gallery> |
Aktuální verze z 9. 10. 2019, 15:58
Josef BUBLÍK | |
Narození | 12.2.1920 |
---|---|
Místo narození | Bánov u Uherského Brodu |
Úmrtí | 18.6.1942 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 45- Voják nebo partyzán |
Citace | Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 271-272 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=83211 |
BUBLÍK, Josef, * 12. 2. 1920 Bánov u Uherského Brodu, † 18. 6. 1942 Praha, důstojník, účastník 2. odboje
Po ukončení základní školní docházky 1931 nastoupil na arcibiskupské reálné gymnázium v Kroměříži, o rok později přešel na reálné gymnázium v Uherském Brodě. Po maturitě v červnu 1939 zahájil studia na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Po uzavření českých vysokých škol 17. 11. 1939 německými okupanty se rozhodl pro exil. 28. 12. 1939 odešel se svými přáteli přes Slovensko, Jugoslávii a Sýrii do Francie. Tam byl v československém výcvikovém středisku v Agde zařazen k pěšímu pluku 2, s nímž se zúčastnil 1940 bojů na západní frontě. Po pádu Francie odjel 13. 7. 1940 do Velké Británie, kde byl po vzniku 1. československé smíšené brigády zařazen k 2. rotě pěšího praporu 2. Ke dni 1. 4. 1941 byl povýšen na desátníka aspiranta a 28. 10. 1941 na četaře aspiranta. 1941 se přihlásil k výcviku pro zvláštní účely, prošel pak na britských ostrovech kursy na výcvikových farmách, které jej měly připravit k výsadku do okupované vlasti. Po jejich absolvování byl spolu s velitelem rotmistrem Bohuslavem Koubou a četařem Janem Hrubým zařazen do skupiny Bioscop. Jejich výcvik směroval k sabotážní činnosti s důrazem na používání trhavin k destrukčním účelům v dopravě, absolvovali také kurs průmyslové sabotáže. Měli tak provádět destrukce na železničních tratích v oblasti Vlárského průsmyku a na trati Hranice– Horní Lideč–Púchov, dalším vytčeným cílem byla zbrojovka ve Vsetíně, kde měli destrukcí ochromit výrobu.
Skupina, jež letěla spolu s dalšíma dvěma – Bivouac a Steel –, byla vysazena v tzv. protektorátu v noci z 27. na 28. 4. 1942 u Požár na Křivoklátsku. Navázala kontakty s domácími spolupracovníky nejprve ve Slaném a posléze v Praze. Bohužel však pokus 30. 4. 1942 vyzvednout vysílačku a destrukční materiál (které ukryli po seskoku) nevyšel kvůli přestřelce s četnickou hlídkou, v níž zahynul jeden z parašutistů, Arnošt Mikš ze skupiny Zinc. Poté se Hrubý a B. ukrývali na různých místech v Praze s novými krycími jmény. Třetí člen skupiny, Kouba, spáchal 3. 5. 1942 sebevraždu na četnické stanici v Kutné Hoře.
Po atentátu na R. Heydricha se B. schoval spolu s parašutisty z dalších skupin v pravoslavném kostele sv. Karla Boromejského v Resslově ulici v Praze. Úkryt však byl odhalen, kostel obklíčily německé jednotky. Po nerovném boji spáchal B. na kůru kostela sebevraždu, aby nepadl do zajetí.
Za hrdinství v boji s nepřítelem byl in memoriam vyznamenán dvakrát Československým válečným křížem 1939, Československou vojenskou pamětní medailí se štítkem F-VB, Československým vojenským řádem Za svobodu a Řádem rudé zástavy. 2002 byl in memoriam povýšen do hodnosti podplukovníka.
L: J. Andrejs, Smrt boha smrti, 1997, passim; J. Čvančara, Někomu život, někomu smrt. Československý odboj a nacistická okupační moc 1941–1943, 1997; M. Ivanov, Atentát na Reinharda Heydricha, 1987, s. 106n., 250n.; Z. Jelínek, Operace Silver A, 1992, s. 81, 84n.; týž, Západní paraskupiny a domácí odboj, 1992, 154; O. Sládek, Přicházeli z nebe, 1993, s. 42n., 48, 58; J. Šolc, Bylo málo mužů. Českoslovenští parašutisté na západní frontě za druhé světové války, 1992, s. 86n.; Vojenské osobnosti československého odboje 1939–1945, 2005, s. 38.
P: Vojenský historický archiv Trnava (Slovensko), kmenový list J. B.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Jan Němeček