BUBLÍK Ladislav 14.5.1924-12.4.1988: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 12.4.1988
 
| datum úmrtí = 12.4.1988
 
| místo úmrtí = Ostrava-Poruba
 
| místo úmrtí = Ostrava-Poruba
| povolání = 63- Spisovatel
+
| povolání = 63- Spisovatel<br />50- Náboženský publicista
50- Náboženský publicista
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 272-273
 
}}
 
}}
  

Aktuální verze z 9. 10. 2019, 15:59

Ladislav BUBLÍK
Narození 14.5.1924
Místo narození Bzenec u Hodonína
Úmrtí 12.4.1988
Místo úmrtí Ostrava-Poruba
Povolání 63- Spisovatel
50- Náboženský publicista
Citace Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 272-273
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43092

BUBLÍK, Ladislav, * 14. 5. 1924 Bzenec u Hodonína, † 12. 4. 1988 Ostrava-Poruba, prozaik, dramatik, publicista, dělník

Narodil se na Moravském Slovácku v rodině železničního dělníka. 1939–43 navštěvoval Mistrovskou průmyslovou stavební školu ve Zlíně, 1945–47 vykonal vojenskou službu, od 1947 byl redaktorem deníku KSČ Nová svoboda v Ostravě. 1951–52 odešel na brigádu při výstavbě NHKG (Nové huti Klementa Gottwalda) v Kunčicích; pracoval také jako stavební dělník, zedník a kreslič. Podnikl několik cest, opakovaně do Polska, 1956 do SSSR, 1958 do Belgie, 1960 do Bulharska. Přesídlil do Prahy, kde byl 1964–65 redaktorem Kulturní tvorby. 1965 se vrátil do Ostravy na původní místo ve stranickém deníku Nová svoboda, po čtyřech letech přešel opět do Prahy do redakce Tvorby. Od 1970 až do odchodu do důchodu 1984 pracoval v Ostravě jako dělník.

Od 1946 přispíval povídkami, reportážemi a komentáři do časopisů Československý voják, Plamen, Červený květ a do těch, jež redigoval. Jako prozaik, dramatik, publicista a autor televizních her se věnoval aktuálním společenským a politickým otázkám (novela o deformaci socialismu na počátku padesátých let). Byl typickým prorežimním mladým autorem, splňujícím požadavky doby na angažovaného spisovatele. Prvotní dramatické pokusy koncipoval v duchu schematismu, který promítal do vidění dobových konfliktů i líčení lidských povah: Rozkaz, podle románu V. Pazourka Ústup z hranice, inscenovaný v Divadle pracujících Zlín 1947, a zejména Velká tavba (s mladým ostravským novinářem Milanem Fialou jako spoluautorem), oficiálně oslavované drama o lidech pětiletky, uvedené 1949 ve Státním divadle v Ostravě a v pražském Národním divadle (jedna z prvních her současných autorů vůbec v režii J. Honzla s hvězdným obsazením, mimo jiné K. Högrem, F. Filipovským aj.). Od tématu přerodu lidí díky vedení komunistické strany přešel B. ve své další hře Horoucí láska (1955 i premiéra) k solidaritě polského a českého proletariátu se SSSR ve 20. letech. Děj zasadil do důvěrně známého prostředí železničářů.

Pokusem o současnou sociální a cíleně angažovanou polemickou prózu se stala novela Páteř (knižně 1963, časopisecky v Plameni 1962–63), také k ní čerpal látku z osobní zkušenosti, a to ze stavby hutního kunčického kombinátu. Formou deníkových záznamů brigádníka Kratochvíla analyzoval společenskou situaci na počátku 50. let, vyslovil kritiku projevů kultu osobnosti, podezíravého vztahu k lidem, kariérismu a frazérství. Přestože navázal na budovatelský román, byl jedním z prvních spisovatelů, který se nezaměřil na líčení výrobních procesů a socialistického mechanismu, ale na člověka a reálný konflikt (film pod titulem Úplně vyřízený chlap, 1965, režie Vl. Čech). Tvorba B. jako uctívaného a oslavovaného budovatelského autora (1958 vyznamenání za vynikající práci, 1964 Odznak tisíciletí Polské lidové republiky, 1965 hlavní cenu v soutěži k 20. výročí osvobození Československa) a člena Svazu československých spisovatelů a Svazu československých novinářů ztrácela v době pražského jara 1968 na aktuálnosti.

L: V. Vondra, Hra o dělnické solidaritě, in: Práce 24. 9. 1955; SČS 1, s. 79; SČL, s. 48; Slezsko 1, s. 23; Slovník českých spisovatelů (ed. R. Havel – J. Opelík a kol.), 1964, s. 48; J. Vopravil, Slovník pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 435; Slovník českých spisovatelů. Pokus o rekonstrukci dějin české literatury 1948–1978, Toronto 1982; Tomeš 1, s. 152.

P: Biografický archiv ÚČL Praha.

Marcella Husová