Biografický slovník
BUBNA a Litic Ferdinand Antonín z 26.11.1768-6.6.1825: Porovnání verzí
(BUBNA_z_Litic_Ferdinand_Antonín_26.11.1768-6.6.1825) |
|||
| (Nejsou zobrazeny 3 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| − | | jméno = Ferdinand Antonín | + | | jméno = Ferdinand Antonín z BUBNA a Litic |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 26.11.1768 | | datum narození = 26.11.1768 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Zámrsk u Vysokého Mýta |
| datum úmrtí = 6.6.1825 | | datum úmrtí = 6.6.1825 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Milán (Itálie) |
| povolání = 45- Voják nebo partyzán | | povolání = 45- Voják nebo partyzán | ||
42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''z BUBNA a Litic, Ferdinand Antonín,''' ''* 26. 11. 1768 Zámrsk u Vysokého Mýta, † 6. 6. 1825 Milán (Itálie), voják, diplomat'' | ||
| + | |||
| + | Syn Inocence z B. a Anny Josefy, pocházející z jiné větve téhož | ||
| + | rodu. Již v 16 letech vstoupil do armády, kariéru zahájil | ||
| + | 1788 v bojích s Turky, rovněž se účastnil Laudonova obléhání | ||
| + | Bělehradu (1789). Později se uplatnil především ve válkách | ||
| + | s revoluční Francií (1792–96), proslavil se odvahou a velitelskými | ||
| + | schopnostmi (mj. v bojích u Mannheimu 1794), | ||
| + | což mu vyneslo postup v armádních hodnostech. 1799 se stal | ||
| + | pobočníkem arcivévody Karla, 1801 byl povýšen do hodnosti | ||
| + | plukovníka a opět se zapojil do bojů proti (tentokrát | ||
| + | Napoleonově) Francii; mj. se účastnil bitvy u Slavkova (1805) | ||
| + | a následných mírových jednání. Již tehdy byl znám jako jeden | ||
| + | z nejlepších vojenských diplomatů v rakouské armádě. 1807 | ||
| + | byl pověřen dodávkami koní pro celou rakouskou armádu. | ||
| + | Po obnovení bojů 1809 se stal členem štábu císaře Františka | ||
| + | I., účastnil se bitev u Aspern a Wagramu a byl povýšen | ||
| + | do hodnosti polního podmaršálka. 1813 odjel se zvláštním | ||
| + | posláním do Francie (jako zástupce nepřítomného knížete | ||
| + | Schwarzenberga), po bitvě u Lipska v říjnu téhož roku byl | ||
| + | za chrabrost vyznamenán (20. 10. 1813) řádem Marie Terezie. | ||
| + | Po bitvě velel předvoji rakouské armády, podílel se mj. | ||
| + | na osvobození Ženevy a 1814 se dostal se svými jednotkami | ||
| + | až do Paříže, poté byl guvernérem v Savojsku a Piemontu | ||
| + | (zde se podílel na organizaci obnovované sardinské armády). | ||
| + | Po napoleonských válkách zůstal v armádě jako velitel druhého | ||
| + | armádního sboru, od 1818 se stal vrchním velitelem | ||
| + | v Lombardii a účastnil se válečných tažení v severní Itálii, jež | ||
| + | souvisela s revolučně nacionálním děním 20. let 19. století. | ||
| + | České země naposledy navštívil 1824. | ||
| + | |||
| + | Oženil se (ve Vídni 1813) s Wilhelminou von Armfelt | ||
| + | (1790–1840) z nobilitované velkoobchodnické rodiny z Norimberka, | ||
| + | manželství ale zůstalo bezdětné; manželka se po B. | ||
| + | smrti podruhé provdala za hraběte Batthyányiho. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Wurzbach 2, s. 183n.; ADB 3, s. 461; NDB 2, s. 695; OSN 4, s. 824n.; | ||
| + | KSN 2, s. 170; BL 1, s. 159; ÖBL 1, s. 122; M. Švankmajer, Čechy na sklonku | ||
| + | napoleonských válek: 1810–1815, 2004, rejstřík. | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/119427 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Tomáš Burda | ||
| + | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | [[Kategorie:45- Voják nebo partyzán]] | ||
[[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] | [[Kategorie:42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1768]] | [[Kategorie:1768]] | ||
| + | [[Kategorie:Zámrsk]] | ||
[[Kategorie:1825]] | [[Kategorie:1825]] | ||
| + | [[Kategorie:Milán]] | ||
Verze z 13. 10. 2018, 23:46
| Ferdinand Antonín z BUBNA a Litic | |
 | |
| Narození | 26.11.1768 |
|---|---|
| Místo narození | Zámrsk u Vysokého Mýta |
| Úmrtí | 6.6.1825 |
| Místo úmrtí | Milán (Itálie) |
| Povolání |
45- Voják nebo partyzán 42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43097 |
z BUBNA a Litic, Ferdinand Antonín, * 26. 11. 1768 Zámrsk u Vysokého Mýta, † 6. 6. 1825 Milán (Itálie), voják, diplomat
Syn Inocence z B. a Anny Josefy, pocházející z jiné větve téhož rodu. Již v 16 letech vstoupil do armády, kariéru zahájil 1788 v bojích s Turky, rovněž se účastnil Laudonova obléhání Bělehradu (1789). Později se uplatnil především ve válkách s revoluční Francií (1792–96), proslavil se odvahou a velitelskými schopnostmi (mj. v bojích u Mannheimu 1794), což mu vyneslo postup v armádních hodnostech. 1799 se stal pobočníkem arcivévody Karla, 1801 byl povýšen do hodnosti plukovníka a opět se zapojil do bojů proti (tentokrát Napoleonově) Francii; mj. se účastnil bitvy u Slavkova (1805) a následných mírových jednání. Již tehdy byl znám jako jeden z nejlepších vojenských diplomatů v rakouské armádě. 1807 byl pověřen dodávkami koní pro celou rakouskou armádu. Po obnovení bojů 1809 se stal členem štábu císaře Františka I., účastnil se bitev u Aspern a Wagramu a byl povýšen do hodnosti polního podmaršálka. 1813 odjel se zvláštním posláním do Francie (jako zástupce nepřítomného knížete Schwarzenberga), po bitvě u Lipska v říjnu téhož roku byl za chrabrost vyznamenán (20. 10. 1813) řádem Marie Terezie. Po bitvě velel předvoji rakouské armády, podílel se mj. na osvobození Ženevy a 1814 se dostal se svými jednotkami až do Paříže, poté byl guvernérem v Savojsku a Piemontu (zde se podílel na organizaci obnovované sardinské armády). Po napoleonských válkách zůstal v armádě jako velitel druhého armádního sboru, od 1818 se stal vrchním velitelem v Lombardii a účastnil se válečných tažení v severní Itálii, jež souvisela s revolučně nacionálním děním 20. let 19. století. České země naposledy navštívil 1824.
Oženil se (ve Vídni 1813) s Wilhelminou von Armfelt (1790–1840) z nobilitované velkoobchodnické rodiny z Norimberka, manželství ale zůstalo bezdětné; manželka se po B. smrti podruhé provdala za hraběte Batthyányiho.
L: Wurzbach 2, s. 183n.; ADB 3, s. 461; NDB 2, s. 695; OSN 4, s. 824n.; KSN 2, s. 170; BL 1, s. 159; ÖBL 1, s. 122; M. Švankmajer, Čechy na sklonku napoleonských válek: 1810–1815, 2004, rejstřík.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Tomáš Burda
