Verze z 13. 10. 2018, 22:46, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

BUBNA a Litic Ferdinand Antonín z 26.11.1768-6.6.1825

Z Personal
Ferdinand Antonín z BUBNA a Litic
Narození 26.11.1768
Místo narození Zámrsk u Vysokého Mýta
Úmrtí 6.6.1825
Místo úmrtí Milán (Itálie)
Povolání

45- Voják nebo partyzán

42- Činitel ústř. státních orgánů a zemských správ

z BUBNA a Litic, Ferdinand Antonín, * 26. 11. 1768 Zámrsk u Vysokého Mýta, † 6. 6. 1825 Milán (Itálie), voják, diplomat

Syn Inocence z B. a Anny Josefy, pocházející z jiné větve téhož rodu. Již v 16 letech vstoupil do armády, kariéru zahájil 1788 v bojích s Turky, rovněž se účastnil Laudonova obléhání Bělehradu (1789). Později se uplatnil především ve válkách s revoluční Francií (1792–96), proslavil se odvahou a velitelskými schopnostmi (mj. v bojích u Mannheimu 1794), což mu vyneslo postup v armádních hodnostech. 1799 se stal pobočníkem arcivévody Karla, 1801 byl povýšen do hodnosti plukovníka a opět se zapojil do bojů proti (tentokrát Napoleonově) Francii; mj. se účastnil bitvy u Slavkova (1805) a následných mírových jednání. Již tehdy byl znám jako jeden z nejlepších vojenských diplomatů v rakouské armádě. 1807 byl pověřen dodávkami koní pro celou rakouskou armádu. Po obnovení bojů 1809 se stal členem štábu císaře Františka I., účastnil se bitev u Aspern a Wagramu a byl povýšen do hodnosti polního podmaršálka. 1813 odjel se zvláštním posláním do Francie (jako zástupce nepřítomného knížete Schwarzenberga), po bitvě u Lipska v říjnu téhož roku byl za chrabrost vyznamenán (20. 10. 1813) řádem Marie Terezie. Po bitvě velel předvoji rakouské armády, podílel se mj. na osvobození Ženevy a 1814 se dostal se svými jednotkami až do Paříže, poté byl guvernérem v Savojsku a Piemontu (zde se podílel na organizaci obnovované sardinské armády). Po napoleonských válkách zůstal v armádě jako velitel druhého armádního sboru, od 1818 se stal vrchním velitelem v Lombardii a účastnil se válečných tažení v severní Itálii, jež souvisela s revolučně nacionálním děním 20. let 19. století. České země naposledy navštívil 1824.

Oženil se (ve Vídni 1813) s Wilhelminou von Armfelt (1790–1840) z nobilitované velkoobchodnické rodiny z Norimberka, manželství ale zůstalo bezdětné; manželka se po B. smrti podruhé provdala za hraběte Batthyányiho.

L: Wurzbach 2, s. 183n.; ADB 3, s. 461; NDB 2, s. 695; OSN 4, s. 824n.; KSN 2, s. 170; BL 1, s. 159; ÖBL 1, s. 122; M. Švankmajer, Čechy na sklonku napoleonských válek: 1810–1815, 2004, rejstřík.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Tomáš Burda