Biografický slovník
BUCHAL-NEUSTUPOVSKÝ František Josef 20.3.1884-13.7.1964: Porovnání verzí
(BUCHAL_Neustupovský_František_Josef_20.3.1884-13.7.1964) |
|||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| − | | jméno = František Josef BUCHAL | + | | jméno = František Josef BUCHAL-NEUSTUPOVSKÝ |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 20.3.1884 | | datum narození = 20.3.1884 | ||
| − | | místo narození = | + | | místo narození = Olšovec u Hranic na Moravě |
| datum úmrtí = 13.7.1964 | | datum úmrtí = 13.7.1964 | ||
| − | | místo úmrtí = | + | | místo úmrtí = Praha |
| povolání = 63- Spisovatel | | povolání = 63- Spisovatel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''BUCHAL-NEUSTUPOVSKÝ, František Josef''' ''(vl. jm. BUCHAL), * 20. 3. 1884 Olšovec u Hranic na Moravě, † 13. 7. 1964 Praha, lesník, odborný spisovatel, beletrista, publicista'' | ||
| + | |||
| + | Zájem o lesnické povolání získal od otce-lesníka. B. absolvoval | ||
| + | reálku, lesnickou školu zakončil státní zkouškou pro lesní | ||
| + | hospodáře. 1907 se stal lesním správcem, později byl jmenován | ||
| + | nadlesním a lesmistrem na velkostatcích v Neustupově | ||
| + | u Votic (podle místa zvolený pseudonym užíval pak i v občanském | ||
| + | životě) a v Křivci. Působil ve sdruženích lesních zaměstnanců | ||
| + | a organizoval řadu přednášek, zejména 1907–15 | ||
| + | ve votickém, táborském a dolnokralovickém okrese přednesl | ||
| + | na 311 veřejných, národohospodářských a odborných příspěvků. | ||
| + | 1912 na sebe upozornil dvěma pracemi, odbornou | ||
| + | ''Veřejný zájem a českému rybníkářství nebezpečí hrozící ondatrou'' | ||
| + | a první beletristickou ''Črty z Táborska a jiné''. 1913 byl | ||
| + | jmenován čestným členem severoamerických lovců v Cedar | ||
| + | Rapids, stát Iowa (USA), a přispíval do chicagské ''Svornosti'', | ||
| + | ''Iowské doby'' a ''Amerického Sokola''. 1914 publikoval další | ||
| + | odbornou práci z oboru rybníkářství (''Význam krysy pižmové'' | ||
| + | ''v jihočeském rybnikaření a rakařství''), z beletrie knihy črt z lesnického | ||
| + | prostředí (''Črty'', ''Z tajů lesa''). V září 1915 spoluorganizoval | ||
| + | při bakteriologickém ústavu České vysoké školy technické | ||
| + | v Praze první české hájenské kursy pro vojáky-invalidy. | ||
| + | Od 1917 působil jako lesmistr a lesní inženýr v Bukovině, | ||
| + | připojené po skončení první světové války k Rumunsku; tam | ||
| + | jako dobrovolník vstoupil do rumunské armády. V Černovicích | ||
| + | poté aktivně utvářel krajanský život místní české kolonie, | ||
| + | mimo jiné šest let jako předseda kroužku „Masaryk“, který | ||
| + | založil; působil také v dalších částech tehdejšího Rumunska | ||
| + | (mj. v Nehoji v Karpatech a Besarábii). Po návratu do vlasti | ||
| + | 1932 zorganizoval v Praze první české lovecké kursy a nadále | ||
| + | působil jako odborník na lesnictví a myslivectví. Byl autorem | ||
| + | studií, článků a odborných publikací (''Stručný nástin myslivosti'' | ||
| + | ''se základy honebního práva'', 1933, ''Naše myslivost'', 1934) | ||
| + | a věnoval se literární činnosti. V rodišti byl 1942 jmenován | ||
| + | čestným občanem. Ke konci života bydlel v Praze-Nuslích. | ||
| + | Byl ženatý s Františkou B. | ||
| + | |||
| + | Čtenářsky vesměs nenáročné povídky a romány z lesního prostředí, | ||
| + | mysliveckého života a přírody z krajů, které dobře znal | ||
| + | (Bukovina, Besarábie), prozrazovaly autorovo citové zaujetí | ||
| + | (''Ze srdce lesů a hor'', b. d. [1933], ''Příběhy z Bukoviny a Bessarábie'', | ||
| + | 1933, ''Ze starých mysliven'', 1935, ''Obrázky z přírody'', | ||
| + | b. d. [1934]). Rád sahal i po humorném zpracování témat, | ||
| + | oblíbenou se stala knížka mysliveckého humoru ''Kamizolka'' | ||
| + | ''zelená'' (1934, 1935). Bohatě využíval odborných znalostí lesní | ||
| + | zvěře a rostlinstva, dobře dokázal vykreslit drobné lidské | ||
| + | osudy, např. lesních dělníků. V polovině třicátých let vydal | ||
| + | řadu svých prací znovu. Jednou z jeho posledních bylo souborné | ||
| + | vydání dosavadních próz (''Les a lidé'', 1936). Poté se literárně | ||
| + | i odborně odmlčel a do své smrti již nepublikoval. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Nové ilustrované listy (Brno–Praha) 19, 1912, s. 677n.; F. Sekanina, ref. | ||
| + | o Črty z Táborska, in: Národní politika 25. 9. 1913; týž, ref. o Z tajů lesa, | ||
| + | in: Národní politika 25. 7. 1915; týž, ref. o témž, in: Venkov 9. 9. 1932 a in: | ||
| + | Národní politika 4. 9. 1932; F. S. Frabša, Moravané v Praze 1, 1940, s. 8; | ||
| + | (J. V. Rozmara), Josef V. Rozmara, český lesník, spisovatel, redaktor a vydavatel, | ||
| + | 1942, autobiografie, rozmnož., s. 25; J. Vopravil, Slovník pseudonymů | ||
| + | českých a slovenských spisovatelů, 1973, s. 438; KSN 2, s. 181; LČL 1, | ||
| + | s. 326; J. Kovařík, Biografický slovník významných osobností se vztahem | ||
| + | k české myslivosti, 2001, s. 12. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' Biografický archiv ÚČL Praha; J. Hanzalová, Soupis osobních písemných | ||
| + | pozůstalostí a rodinných archivů v České republice, 1995, s. 70. | ||
| + | |||
| + | Marcella Husová | ||
| + | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:63- Spisovatel]] | [[Kategorie:63- Spisovatel]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1884]] | [[Kategorie:1884]] | ||
| + | [[Kategorie:Olšovec]] | ||
[[Kategorie:1964]] | [[Kategorie:1964]] | ||
| + | [[Kategorie:Praha]] | ||
Verze z 29. 1. 2017, 14:27
| František Josef BUCHAL-NEUSTUPOVSKÝ | |
 | |
| Narození | 20.3.1884 |
|---|---|
| Místo narození | Olšovec u Hranic na Moravě |
| Úmrtí | 13.7.1964 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 63- Spisovatel |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43192 |
BUCHAL-NEUSTUPOVSKÝ, František Josef (vl. jm. BUCHAL), * 20. 3. 1884 Olšovec u Hranic na Moravě, † 13. 7. 1964 Praha, lesník, odborný spisovatel, beletrista, publicista
Zájem o lesnické povolání získal od otce-lesníka. B. absolvoval reálku, lesnickou školu zakončil státní zkouškou pro lesní hospodáře. 1907 se stal lesním správcem, později byl jmenován nadlesním a lesmistrem na velkostatcích v Neustupově u Votic (podle místa zvolený pseudonym užíval pak i v občanském životě) a v Křivci. Působil ve sdruženích lesních zaměstnanců a organizoval řadu přednášek, zejména 1907–15 ve votickém, táborském a dolnokralovickém okrese přednesl na 311 veřejných, národohospodářských a odborných příspěvků. 1912 na sebe upozornil dvěma pracemi, odbornou Veřejný zájem a českému rybníkářství nebezpečí hrozící ondatrou a první beletristickou Črty z Táborska a jiné. 1913 byl jmenován čestným členem severoamerických lovců v Cedar Rapids, stát Iowa (USA), a přispíval do chicagské Svornosti, Iowské doby a Amerického Sokola. 1914 publikoval další odbornou práci z oboru rybníkářství (Význam krysy pižmové v jihočeském rybnikaření a rakařství), z beletrie knihy črt z lesnického prostředí (Črty, Z tajů lesa). V září 1915 spoluorganizoval při bakteriologickém ústavu České vysoké školy technické v Praze první české hájenské kursy pro vojáky-invalidy. Od 1917 působil jako lesmistr a lesní inženýr v Bukovině, připojené po skončení první světové války k Rumunsku; tam jako dobrovolník vstoupil do rumunské armády. V Černovicích poté aktivně utvářel krajanský život místní české kolonie, mimo jiné šest let jako předseda kroužku „Masaryk“, který založil; působil také v dalších částech tehdejšího Rumunska (mj. v Nehoji v Karpatech a Besarábii). Po návratu do vlasti 1932 zorganizoval v Praze první české lovecké kursy a nadále působil jako odborník na lesnictví a myslivectví. Byl autorem studií, článků a odborných publikací (Stručný nástin myslivosti se základy honebního práva, 1933, Naše myslivost, 1934) a věnoval se literární činnosti. V rodišti byl 1942 jmenován čestným občanem. Ke konci života bydlel v Praze-Nuslích. Byl ženatý s Františkou B.
Čtenářsky vesměs nenáročné povídky a romány z lesního prostředí, mysliveckého života a přírody z krajů, které dobře znal (Bukovina, Besarábie), prozrazovaly autorovo citové zaujetí (Ze srdce lesů a hor, b. d. [1933], Příběhy z Bukoviny a Bessarábie, 1933, Ze starých mysliven, 1935, Obrázky z přírody, b. d. [1934]). Rád sahal i po humorném zpracování témat, oblíbenou se stala knížka mysliveckého humoru Kamizolka zelená (1934, 1935). Bohatě využíval odborných znalostí lesní zvěře a rostlinstva, dobře dokázal vykreslit drobné lidské osudy, např. lesních dělníků. V polovině třicátých let vydal řadu svých prací znovu. Jednou z jeho posledních bylo souborné vydání dosavadních próz (Les a lidé, 1936). Poté se literárně i odborně odmlčel a do své smrti již nepublikoval.
L: Nové ilustrované listy (Brno–Praha) 19, 1912, s. 677n.; F. Sekanina, ref. o Črty z Táborska, in: Národní politika 25. 9. 1913; týž, ref. o Z tajů lesa, in: Národní politika 25. 7. 1915; týž, ref. o témž, in: Venkov 9. 9. 1932 a in: Národní politika 4. 9. 1932; F. S. Frabša, Moravané v Praze 1, 1940, s. 8; (J. V. Rozmara), Josef V. Rozmara, český lesník, spisovatel, redaktor a vydavatel, 1942, autobiografie, rozmnož., s. 25; J. Vopravil, Slovník pseudonymů českých a slovenských spisovatelů, 1973, s. 438; KSN 2, s. 181; LČL 1, s. 326; J. Kovařík, Biografický slovník významných osobností se vztahem k české myslivosti, 2001, s. 12.
P: Biografický archiv ÚČL Praha; J. Hanzalová, Soupis osobních písemných pozůstalostí a rodinných archivů v České republice, 1995, s. 70.
Marcella Husová
