Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky BUCHAR Emil 4.8.1901-20.9.1979

{{Infobox - osoba
| jméno = Emil BUCHAR
| obrázek = Buchar Emil portret.gif
| datum narození = 4.8.1901
| místo narození = Horní Nová Ves (dnes č. o. Lázně Bělohrad)
| datum úmrtí = 20.9.1979
| místo úmrtí = Příbram
| povolání = 9- Astronom nebo astrolog<br />13- Geodet nebo kartograf<br />61- Pedagog<br />

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 292-293
}}

'''BUCHAR, Emil,''' ''* 4. 8. 1901 Horní Nová Ves (dnes č. o. Lázně Bělohrad), † 20. 9. 1979 Příbram, astronom, geodet, pedagog''

Narodil se v podkrkonošském předhůří jako nejmladší z jedenácti
dětí. Chodil do obecné a později měšťanské školy
v Lázních Bělohradu. Vzhledem k sociálním poměrům rodiny
se měl věnovat řemeslu, díky mimořádnému nadání
ale mohl studovat na reálném gymnáziu v Nové Pace, které
ukončil 1921 s vyznamenáním. Již od dětství měl zálibu
ve zkoumání přírodních jevů; snad i proto, že otec byl
ponocným, obrátil B. svou pozornost k hvězdné obloze; už
v devíti letech (1910) sledoval Halleyovu kometu jednoduchým
dalekohledem, který si s otcem sestrojil. Měl i talent
umělecký, od dětství kreslil, do pozdního věku se věnoval
tvorbě linorytů.

Po maturitě se rozhodl pro studium na Přírodovědecké fakultě
UK, hlavním předmětem jeho zájmu byla astronomie. Od počátku
si přivydělával jako demonstrátor, 1926 se stal asistentem
astronomického ústavu UK. Už během studia publikoval,
mj. uveřejnil výpočty drah dvou nových planetek. 1925
odejel (bez prostředků) do Paříže, kde se mu podařilo získat
na půl roku místo astronoma v astronomickém a meridiánovém
oddělení na alžírské univerzitní hvězdárně v Bouzaréah.
Tam v listopadu 1925 pozoroval na obloze dosud neznámé
těleso, které mělo vůči hvězdám svůj vlastní pohyb; B. stanovil,
že se jedná o novou planetku o průměru 29 km. Zprávy
o objevu nové planetky ''AlgerW. 1925'', s pořadovým číslem
(1055), byly uveřejněny ve Francii i Německu; B. jako objevitel
ji pojmenoval po své matce ''Tynka''. Originálním postupem
stanovil i poruchy její dráhy, způsobené Jupiterem. Za objev
(šlo o vůbec první planetku, objevenou českým vědcem) získal
cenu ministra školství; na základě tohoto pozorování také
vypracoval disertační práci ''L’orbite de la planète 1055'' (PhDr.
1927). Jako asistent v astronomickém ústavu UK působil
do 1929; sledoval mj. zatmění Slunce a Měsíce, zákryty hvězd,
největší zájem pak věnoval měření a počítání drah planetek. Z rodinných důvodů byl 1929 donucen opustit (úspěšně
se rozvíjející) dráhu vědeckého pracovníka UK i nabízené
místo astronoma na Slovensku; po nabídce od pplk. L. Beneše
nastoupil jako vrchní měřický komisař (civilní zaměstnanec)
do Vojenského zeměpisného ústavu (VZÚ) v Praze,
kde se stal zakladatelem a vůdčí osobností oboru geodetické
astronomie, geofyziky a později kosmické geodézie a astrodynamiky;
působil tam až do 1946. Těžištěm jeho práce
bylo určování zeměpisné polohy a astronomických azimutů
tzv. Laplaceových bodů trigonometrické sítě. Kromě jiných
přístrojů používal především Nušlův-Fričův cirkumzenitál,
který doplnil tzv. neosobním mikrometrem. Věnoval
se především metodě stejných výšek, nové metodě průchodu
hvězd vertikálem signálu a odstranění osobní chyby. Svá
pozorování shrnul do souborného pojednání, za které dostal
cenu ČAVU. Nezapomínal ale ani na astronomii: mj.
byl spoluobjevitelem komety 1939 III. Po německé okupaci
byl VZÚ převeden pod Zeměměřický ústav (ZÚ), titul měřického
komisaře byl B. změněn na funkci měřického rady.
Poměry za války odborné činnosti příliš nepřály, přesto měl
B. možnost své poznatky alespoň utřídit a sumarizovat (mj.
spoluautor souborné studie o cirkumzenitálu); z B. děl tohoto
období vyniká ''Měření azimutů na území bývalého Československa''
''v letech 1924–1938'' (1941).

Po druhé světové válce získal B. konečně možnost plně
se uplatnit jako vědecký pracovník a vysokoškolský pedagog.
20. 9. 1945 podal rektorátu ČVUT žádost o docenturu pro
obor sférické, teoretické a užité astronomie při Vysoké škole
speciálních nauk ČVUT. Jako habilitační práci předložil spis
''Úchylky tížnic a tvar geoidu západní části ČSR''. (Její tematika,
záhy rozpracovaná pro celé území ČSR, se na dlouho stala
v tomto oboru základem československé astronomické geodézie;
byla kladně přijata i v zahraničí, bohužel byla ihned
na dlouhou dobu utajena.) Již v prosinci 1945 byl jmenován
soukromým docentem pro tento obor, v lednu 1946 navržen
na řádného profesora sférické astronomie, astronomického
určování zeměpisných souřadnic a základů geofyziky, jímž
byl jmenován v srpnu 1947. Od 1948 vykonával funkci děkana
Vysoké školy speciálních nauk ČVUT, pak 1953–59
byl vedoucím katedry vyšší geodézie, astronomie a geofyziky
tehdejší Zeměměřické fakulty ČVUT. Po reorganizaci oboru
do fakulty stavební byl 1959–61 vedoucím katedry astronomie,
geofyziky a vyšší geodézie, kde založil a vedl observatoř
astronomie a geofyziky. Po zřízení ČSAV (1952) byl zvolen
členem-korespondentem, působil jako tajemník kolegia astronomie,
geofyziky, geodézie a meteorologie. 1955 mu byla
udělena hodnost doktora fyzikálně-matematických věd.
Uplatnil se i na mezinárodním poli, byl členem Mezinárodní
astronomické unie (IAU), Mezinárodní unie geodetické
a geofyzikální (IUGG), pracoval ve výboru pro výzkum kosmického
prostoru (COSPAR), byl poradcem ministerstva
zahraničí pro využití kosmického prostoru při OSN atd.
Získal mnohé ceny a vyznamenání, mj. byl od 1967 čestným
členem České astronomické společnosti. Do penze odešel
1972.

Jako jeden z prvních se v geodézii zasloužil o výzkum s použitím
umělých družic Země: mj. jako první publikoval výsledky
určení zploštění Země z pozorování pohybu umělých
družic (základem byla myšlenka, že když nesféričnost Země
ovlivňuje dráhu družic, musí být nutně možné z dráhy družic
zpětně určit tvar Země). Z desítek vydaných prací vynikají
''Tížnicové odchylky a geoid v ČSR'' (1951) či učebnice
''Geodetická astronomie'' (1963).

I když byl B. excelentním vědcem, považoval za těžiště své
činnosti pedagogickou práci, při níž vychoval celou řadu
žáků světové úrovně. Byl oblíben a vážen i pro svou neokázalost
a skromnost, nikdy neskrýval svou víru v Boha. Za malou
angažovanost byl v 50. letech kritizován, ale vzhledem
k B. odborným kvalitám vyzněly snahy o omezení jeho pedagogické
činnosti naprázdno; mezi studenty patřil naopak
k nejoblíbenějším přednášejícím.

Na rodném domě (Horní Nová Ves čp. 68) byla při příležitosti
100. výročí B. narození odhalena pamětní deska; již
od 1981 nese jeho jméno též ulice v Praze 5. Jménem Buchar
byla 1993 pojmenována i planetka (3141), objevená 1984
A. Mrkosem z observatoře na Kleti.

'''L:''' nekrology in: Geodetický a kartografický obzor 25, 1979, s. 339; Říše
hvězd 60, 1979, s. 232n.; Věstník ČSAV 89, 1980, s. 43n.; Pokroky matematiky,
fyziky a astronomie 25, 1980, s. 108n.; KSN 2, s. 182; PSN 1, s. 287;
MČE 1, s. 604; ČBS 1, s. 74; Tomeš 1, s. 155; (kolektiv autorů), Prof. E. B.
Sté výročí narození, 2002, kde další literatura a bibliografie; Ottova encyklopedie
ČR 5, 2006, s. 56.

'''P:''' Pozůstalost je uložena v Archivu ČVUT Praha.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/71599 Bibliografie dějin Českých zemí]

Zdena Roulová

[[Kategorie:B]]
[[Kategorie:9- Astronom nebo astrolog]]
[[Kategorie:13- Geodet nebo kartograf]]
[[Kategorie:61- Pedagog]]
[[Kategorie:1901]]
[[Kategorie:Lázně Bělohrad]]
[[Kategorie:1979]]
[[Kategorie:Příbram]]