Verze z 9. 10. 2019, 17:42, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

BUCHTELA Karel 6.3.1864-19.3.1946

Z Personal
Karel BUCHTELA
Narození 6.3.1864
Místo narození Nový Pavlov (Liberec)
Úmrtí 19.3.1946
Místo úmrtí Praha
Povolání 52- Archeolog
35- Odborník sklářství nebo keramiky
Citace Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 297-298
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43214

BUCHTELA, Karel, * 6. 3. 1864 Nový Pavlov (Liberec), † 19. 3. 1946 Praha, archeolog, sběratel

Spolutvůrce moderního pojetí českého pravěku a jeho archeologického systému. Z hmotných důvodů přerušil studium klasické archeologie a dějin umění v Praze (krátce i v Berlíně) a poté bez titulu absolvoval práva na Právnické fakultě UK. Trvale pak působil na zemském finančním ředitelství v Praze, nakonec jako vrchní finanční rada. Zajištěné postavení mu umožnilo věnovat se uměleckému a umělecko-řemeslnému sběratelství, odborně ale především archeologii. V letech zápasu o zaměření české archeologie stanul po boku prof. L. Niederleho, vůdce tzv. univerzitní školy, jako jeho nejvýznamnější spolupracovník, představující v tomto spojení složku praktické archeologie. Formuloval názor školy na periodizaci a chronologii našeho pravěku – zejména správnou koncepci neolitu a eneolitu – v polemice s názory představitele tzv. muzejní školy J. L. Píče. Teoreticky a metodicky vedl širší základnu této školy – Prehistorický odbor Společnosti přátel starožitností českých v Praze. Vlastní výzkumy prováděl v Pojizeří a na Královéhradecku. Vrcholem jeho práce byla Rukověť české archaeologie (1910), napsaná společně s L. Niederlem jako shrnutí názorů univerzitní školy; ta se stala základem archeologického pojetí pravěku a rané doby dějinné v Čechách v podstatě až dodnes. Jako bystrý pozitivistický analytik s hlubokou znalostí nálezového materiálu a uměleckohistorickým přístupem působil spíše kritikami, diskusemi a stručnými formulacemi (archeologická hesla v Ottově slovníku naučném), jinak publikoval jen málo, po 1918 již vůbec. Po L. Niederlem se stal ředitelem Státního archeologického ústavu v Praze (1924–39). Na tomto místě dal podnět k několika větším výzkumům (keltská oppida Stradonice u Berouna a Staré Hradisko u Prostějova, římský tábor Mušov u Mikulova, slovenská jeskyně Domica) a marně se snažil o zřízení komise pro výzkum římských památek v moravsko-slovenském Podunají. Vcelku jej ale už omezoval tradiční sběratelský přístup (jeho zájmy v tomto směru také přesahovaly archeologii). Úspěchy ústavu byly hlavně dílem jeho podřízeného Jaroslava Böhma. B. rozsáhlá archeologická sbírka byla koupena 1922 do pražského Národního muzea.

D: Vorgeschichte Böhmens I. Nordböhmen bis zur Zeit um Christi Geburt, in: Věstník slovanských starožitností 3, 1899, příloha (též separátně); Kultura knovízská, in: Pravěk 1, 1903, s. 2n.; Die Lausitzer und schlesischen Brandgräber in Böhmen, in: Jahrbuch der k. k. Zentral-Kommission für Erforschung und Erhaltung der Kunst- und Historischen Denkmale 4, 1906, 1n.; O otázce vzniku neolithu v Čechách a na Moravě, in: Pravěk 5, 1909, s. 33n.; O methodice při výzkumech praehistorických, in: Sjezd na ochranu památek…, 1910, s. 17n.; Rukověť české archaeologie (s L. Niederlem), 1910; Jihočeské mohyly a praehistorie severních Čech, in: Sborník Městského historického musea v Plzni 3, 1914, s. 11n.; O cílech a dosavadních výsledcích bádání předhistorického v Čechách, in: Národopisný věstník českoslovanský 10, 1915, s. 23n.; Die alte Herzogenburg in Altbunzlau, in: Mitteilungen der k. k. Zentral-Kommission zur Erforschung und Erhaltung der Kunst- und historischen Denkmale 3, F. 14, 1915, s. 49n.

L: OSN 28, s. 144; OSND 1/2, s. 784; A. Stocký, K. B., in: Obzor prehistorický 3, 1924, s. 160n.; J. Böhm, K. B., in: taméž 9, 1930–35, s. 247n.; Kutnar, s. 597n.; Tomeš 1, s. 155; K. Sklenář, Biografický slovník českých, moravských a slezských archeologů, 2005, s. 99.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Karel Sklenář