BUDÍKOVÁ-JEREMIÁŠOVÁ Marie 3.4.1904-15.7.1984: Porovnání verzí
(BUDÍKOVÁ_Marie_3.4.1904-15.7.1984) |
|||
(Nejsou zobrazeny 4 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
− | | jméno = Marie BUDÍKOVÁ | + | | jméno = Marie BUDÍKOVÁ-JEREMIÁŠOVÁ |
− | | obrázek = | + | | obrázek = Budikova-Jeremiasova Marie portret.jpg |
| datum narození = 3.4.1904 | | datum narození = 3.4.1904 | ||
| místo narození = Praha | | místo narození = Praha | ||
Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 281 |
+ | }} | ||
+ | |||
+ | '''BUDÍKOVÁ-JEREMIÁŠOVÁ, Marie,''' ''* 3. 4. 1904 Praha, † 15. 7. 1984 Praha, zpěvačka, pedagožka'' | ||
+ | |||
+ | Dcera Josefa B., ředitele obecné školy a zakladatele Pěveckého | ||
+ | sdružení pražských učitelů, manželka hudebního skladatele | ||
+ | a dirigenta Otakara Jeremiáše. 1917–25 navštěvovala | ||
+ | pražské reálné gymnázium, 1925–27 Vysokou školu obchodní. | ||
+ | Ve zpěvu se zdokonalovala soukromě u O. Hinkeové | ||
+ | (1920–28) a G. Christmannové, klavír studovala u A. Mikeše | ||
+ | a hudební teorii u varhaníka J. Tadry (1918–28). V letech | ||
+ | 1929–33 působila na scéně Městského divadla v Plzni, 1933 | ||
+ | až 1956 byla sólistkou opery Národního divadla (ND) v Praze. | ||
+ | Do ND ji původně angažoval skladatel a dirigent Otakar | ||
+ | Ostrčil na sklonku své patnáctileté ředitelské éry, a to pro | ||
+ | obor subretní a lyrický soprán, B. se však postupně vypracovala | ||
+ | ve všestrannou pěvkyni, která obsáhla repertoár různých | ||
+ | oborů i charakterových typů. Její soprán lyrického zabarvení | ||
+ | byl hodnocen jako příjemný a jemný, její projev jako procítěný | ||
+ | a po stránce výrazu a přednesu i hereckého projevu jako | ||
+ | propracovaný. Slavila úspěchy především v roli Mimi v ''Bohémě'' | ||
+ | a Čo-Čo-San v opeře ''Madame Butterfly'' G. Pucciniho. | ||
+ | Ztvárnila Taťánu v ''Evženu Oněginovi'' P. I. Čajkovského, | ||
+ | vystupovala v operách W. A. Mozarta ''Don Giovanni'' (Zerlina), | ||
+ | ''Figarova svatba'' (Zuzanka), dále v ''Borisi Godunovovi'' | ||
+ | (Xenie) M. P. Musorgského, jako Aida ve stejnojmenné opeře | ||
+ | G. Verdiho. Především se však stala interpretkou velkých | ||
+ | postav české operní tvorby 19. a 20. století. Jejími hlavními | ||
+ | úlohami byly mladodramatické role ze Smetanových oper | ||
+ | (Mařenka v ''Prodané nevěstě'', Blaženka v ''Tajemství'' a Katuška | ||
+ | v ''Čertově stěně''), dále z oper Dvořákových (Terinka z ''Jakobína'', | ||
+ | Lenka z ''Tvrdých palic'', Rusalka, Xenie z ''Dimitrije''), | ||
+ | a také z děl Z. Fibicha, J. B. Foerstera, L. Janáčka, V. Nováka | ||
+ | a O. Ostrčila. Zpívala v ''Hipolytě'' J. Křičky, ve ''Hrách o Marii'' | ||
+ | B. Martinů, ve ''Třech zlatých vlasech děda Vševěda'' R. Karla, | ||
+ | v ''Maryše'' E. F. Buriana, v ''Enšpíglovi'' O. Jeremiáše. Ve dvacátých | ||
+ | letech stála u zrodu sdružení pro soudobou hudbu | ||
+ | Přítomnost, kde se věnovala soudobé koncertní písni, často | ||
+ | v premiérovém provedení (J. B. Foerster, V. Novák, R. Vycpálek, | ||
+ | R. Karel, O. Jeremiáš, P. Bořkovec, J. Hanuš). Soustavně | ||
+ | vystupovala v kantátách a oratoriích (díla A. Dvořáka | ||
+ | a ''Matoušovy pašije'' J. S. Bacha) i vokálně instrumentálních | ||
+ | dílech (J. B. Foerster, V. Novák, O. Jeremiáš, V. Petrželka). | ||
+ | Zpívala v ''Glagolské mši'', ''Amarovi'' a ''Věčném evangeliu'' L. Janáčka | ||
+ | a v ''IX. symfonii'' L. van Beethovena. Patřila ke stálým | ||
+ | hostům Československého rozhlasu (O. Zich, jednoaktovka | ||
+ | ''Preciézky''; D. Milhaud, ''Kolumbus''). Pořídila také řadu nahrávek | ||
+ | na gramofonové desky. V roli Mařenky vystoupila v Bulharsku | ||
+ | (1936) a v Jugoslávii (1946). Věnovala se také pedagogické | ||
+ | a organizační činnosti, a to zvláště po únoru 1948, | ||
+ | kdy se stala členkou sekretariátu ND a 1953–54 uměleckou | ||
+ | vedoucí Státního divadla v Karlíně. Jako profesorka sólového | ||
+ | zpěvu působila 1941–49 na pražské konzervatoři, od 1960 | ||
+ | vyučovala na Akademii múzických umění (1961 docentka, | ||
+ | 1965 řádná profesorka). Vychovala řadu zpěváků. 1962–69 | ||
+ | stála v čele hudební fakulty AMU jako děkanka, 1970–74 | ||
+ | byla rektorkou AMU. Za zásluhy a politickou angažovanost | ||
+ | získala 1953 titul zasloužilá umělkyně, 1958 Řád práce. | ||
+ | Dlouhodobě spolupracovala se sekcí koncertních umělců | ||
+ | Svazu československých skladatelů, předsedala výboru sekce | ||
+ | Českého hudebního fondu pro péči o výkonné umělce, stala | ||
+ | se místopředsedkyní Mezinárodního hudebního festivalu | ||
+ | Pražské jaro, působila v domácích i zahraničních odborných | ||
+ | komisích a porotách, byla předsedkyní mezinárodní pěvecké | ||
+ | soutěže A. Dvořáka v Karlových Varech a v 70. letech patřila | ||
+ | k předním funkcionářům nového Svazu českých skladatelů | ||
+ | a koncertních umělců. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' Ze vzpomínek na Otakara Jeremiáše, in: Živá hudba 4, 1968, s.147n.; | ||
+ | soupis rolí v ND in: http://www.narodni-divadlo.cz. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' výběr: Patnáct let sdružení Přítomnosti, in: Rytmus 4, 1938/39, č. 11–12, | ||
+ | s. 69n.; V. Špaňhel, M. B., in: Umělec 2, 1946, s. 141; Rozhovor o výkonném | ||
+ | umění (mj. s M. B.), in: Rytmus 9, 1943/44, s. 86; bor., M. B., vzorný | ||
+ | typ české zpěvačky, in: Hudební rozhledy 1, 1948/49, s. 218; S M. B. o písni | ||
+ | opeře a škole (rozhovor V. Pospíšila), in: tamtéž 17, 1964, č. 6, s. 232n.; Pazdírek, | ||
+ | s. 494; HS 1, s. 144, 2, s. 1031; nekrolog: V. Holzknecht, Za M. B.-J., | ||
+ | in: Hudební rozhledy 37, 1984, č. 10, s. 444. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' Pozůstalost v archivu ND Praha. | ||
+ | |||
+ | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/385575 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
+ | |||
+ | Markéta Hallová | ||
+ | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:78- Hudební interpret]] | [[Kategorie:78- Hudební interpret]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1904]] | [[Kategorie:1904]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1984]] | [[Kategorie:1984]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
+ | |||
+ | <gallery> | ||
+ | Budikova-Jeremiasova Marie Hipolyta.jpg|Marie Budíková-Jeremiášová jako Hipolyta, 1943 | ||
+ | Budikova-Jeremiasova Marie hrob.jpg|Hrob Marie Budíkové-Jeremiášové na Olšanských hřbitovech v Praze | ||
+ | </gallery> |
Aktuální verze z 9. 10. 2019, 16:20
Marie BUDÍKOVÁ-JEREMIÁŠOVÁ | |
Narození | 3.4.1904 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 15.7.1984 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 78- Hudební interpret |
Citace | Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 281 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43134 |
BUDÍKOVÁ-JEREMIÁŠOVÁ, Marie, * 3. 4. 1904 Praha, † 15. 7. 1984 Praha, zpěvačka, pedagožka
Dcera Josefa B., ředitele obecné školy a zakladatele Pěveckého sdružení pražských učitelů, manželka hudebního skladatele a dirigenta Otakara Jeremiáše. 1917–25 navštěvovala pražské reálné gymnázium, 1925–27 Vysokou školu obchodní. Ve zpěvu se zdokonalovala soukromě u O. Hinkeové (1920–28) a G. Christmannové, klavír studovala u A. Mikeše a hudební teorii u varhaníka J. Tadry (1918–28). V letech 1929–33 působila na scéně Městského divadla v Plzni, 1933 až 1956 byla sólistkou opery Národního divadla (ND) v Praze. Do ND ji původně angažoval skladatel a dirigent Otakar Ostrčil na sklonku své patnáctileté ředitelské éry, a to pro obor subretní a lyrický soprán, B. se však postupně vypracovala ve všestrannou pěvkyni, která obsáhla repertoár různých oborů i charakterových typů. Její soprán lyrického zabarvení byl hodnocen jako příjemný a jemný, její projev jako procítěný a po stránce výrazu a přednesu i hereckého projevu jako propracovaný. Slavila úspěchy především v roli Mimi v Bohémě a Čo-Čo-San v opeře Madame Butterfly G. Pucciniho. Ztvárnila Taťánu v Evženu Oněginovi P. I. Čajkovského, vystupovala v operách W. A. Mozarta Don Giovanni (Zerlina), Figarova svatba (Zuzanka), dále v Borisi Godunovovi (Xenie) M. P. Musorgského, jako Aida ve stejnojmenné opeře G. Verdiho. Především se však stala interpretkou velkých postav české operní tvorby 19. a 20. století. Jejími hlavními úlohami byly mladodramatické role ze Smetanových oper (Mařenka v Prodané nevěstě, Blaženka v Tajemství a Katuška v Čertově stěně), dále z oper Dvořákových (Terinka z Jakobína, Lenka z Tvrdých palic, Rusalka, Xenie z Dimitrije), a také z děl Z. Fibicha, J. B. Foerstera, L. Janáčka, V. Nováka a O. Ostrčila. Zpívala v Hipolytě J. Křičky, ve Hrách o Marii B. Martinů, ve Třech zlatých vlasech děda Vševěda R. Karla, v Maryše E. F. Buriana, v Enšpíglovi O. Jeremiáše. Ve dvacátých letech stála u zrodu sdružení pro soudobou hudbu Přítomnost, kde se věnovala soudobé koncertní písni, často v premiérovém provedení (J. B. Foerster, V. Novák, R. Vycpálek, R. Karel, O. Jeremiáš, P. Bořkovec, J. Hanuš). Soustavně vystupovala v kantátách a oratoriích (díla A. Dvořáka a Matoušovy pašije J. S. Bacha) i vokálně instrumentálních dílech (J. B. Foerster, V. Novák, O. Jeremiáš, V. Petrželka). Zpívala v Glagolské mši, Amarovi a Věčném evangeliu L. Janáčka a v IX. symfonii L. van Beethovena. Patřila ke stálým hostům Československého rozhlasu (O. Zich, jednoaktovka Preciézky; D. Milhaud, Kolumbus). Pořídila také řadu nahrávek na gramofonové desky. V roli Mařenky vystoupila v Bulharsku (1936) a v Jugoslávii (1946). Věnovala se také pedagogické a organizační činnosti, a to zvláště po únoru 1948, kdy se stala členkou sekretariátu ND a 1953–54 uměleckou vedoucí Státního divadla v Karlíně. Jako profesorka sólového zpěvu působila 1941–49 na pražské konzervatoři, od 1960 vyučovala na Akademii múzických umění (1961 docentka, 1965 řádná profesorka). Vychovala řadu zpěváků. 1962–69 stála v čele hudební fakulty AMU jako děkanka, 1970–74 byla rektorkou AMU. Za zásluhy a politickou angažovanost získala 1953 titul zasloužilá umělkyně, 1958 Řád práce. Dlouhodobě spolupracovala se sekcí koncertních umělců Svazu československých skladatelů, předsedala výboru sekce Českého hudebního fondu pro péči o výkonné umělce, stala se místopředsedkyní Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro, působila v domácích i zahraničních odborných komisích a porotách, byla předsedkyní mezinárodní pěvecké soutěže A. Dvořáka v Karlových Varech a v 70. letech patřila k předním funkcionářům nového Svazu českých skladatelů a koncertních umělců.
D: Ze vzpomínek na Otakara Jeremiáše, in: Živá hudba 4, 1968, s.147n.; soupis rolí v ND in: http://www.narodni-divadlo.cz.
L: výběr: Patnáct let sdružení Přítomnosti, in: Rytmus 4, 1938/39, č. 11–12, s. 69n.; V. Špaňhel, M. B., in: Umělec 2, 1946, s. 141; Rozhovor o výkonném umění (mj. s M. B.), in: Rytmus 9, 1943/44, s. 86; bor., M. B., vzorný typ české zpěvačky, in: Hudební rozhledy 1, 1948/49, s. 218; S M. B. o písni opeře a škole (rozhovor V. Pospíšila), in: tamtéž 17, 1964, č. 6, s. 232n.; Pazdírek, s. 494; HS 1, s. 144, 2, s. 1031; nekrolog: V. Holzknecht, Za M. B.-J., in: Hudební rozhledy 37, 1984, č. 10, s. 444.
P: Pozůstalost v archivu ND Praha.
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Markéta Hallová