BUDÍK Jaroslav 7.12.1894-1.8.1974: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 1.8.1974
 
| datum úmrtí = 1.8.1974
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 78- Hudební interpret
+
| povolání = 78- Hudební interpret<br />77- Hudební skladatel
77- Hudební skladatel
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 279-280
 
}}
 
}}
  

Aktuální verze z 9. 10. 2019, 16:18

Jaroslav BUDÍK
Narození 7.12.1894
Místo narození Frenštát pod Radhoštěm
Úmrtí 1.8.1974
Místo úmrtí Praha
Povolání 78- Hudební interpret
77- Hudební skladatel
Citace Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 279-280

BUDÍK, Jaroslav, * 7. 12. 1894 Frenštát pod Radhoštěm, † 1. 8. 1974 Praha, varhaník, dirigent, hudební skladatel, kritik, pedagog

Základní hudební vzdělání získal u svého otce Karla B. (1866–1915), absolventa Janáčkovy varhanické školy, ředitele kůru ve Frenštátě, hudebního pedagoga a publicisty. Byl bratrem Jana B. (1899–1960), varhaníka, klavíristy, hudebního skladatele, sbormistra a pedagoga. Od 1898 žila rodina ve Slezské Ostravě. Tam B. maturoval na klasickém gymnáziu (1912) a v dalších studiích pokračoval jako stipendista oddělení církevní hudby na Státní hudební akademii ve Vídni (1913–15). Po smrti otce byl nucen studia opustit a spolu s matkou vychovával sedm mladších sourozenců. Převzal otcovo místo regenschoriho ve Slezské Ostravě a učil zpěv jak na středních školách, tak soukromě. Od 1916 byl korepetitorem a kapelníkem u divadelní společnosti Antoše Frýdy v Národním domě a od 1919 kapelníkem zájezdového Divadla sdružených měst východočeských, pokud soubor působil v Moravské Ostravě. S ním a s ředitelem Antonínem Drašarem odešel 1921 jako operní dirigent do Olomouce, kde do té doby vyvíjela činnost pouze německá opera. České divadlo (dnes Moravské divadlo) získalo nový činoherní i operní soubor, na jehož růstu i osvětové zájezdové činnosti se B. úspěšně podílel. Do oblasti působení patřily např. i Liberec a Opava. V olomoucké opeře vystupoval v období 1921–52 a zúčastnil se mj. obou úspěšných zahraničních zájezdů do Vídně (1924) a do Krakova (1927), kde soubor hrál několik oper Bedřicha Smetany. Do operního repertoáru zařadil i novinky: např. premiéru Mirjany Josipa Mandiće, Hipolyty Jaroslava Křičky, Smrti kmotřičky Rudolfa Karla a El Christo de la Luz Vladimíra Ambrose. Na závěr tamního působení získal čestné uznání za dirigentskou činnost v Divadelní žatvě 1949 a 1950. Věnoval se též přednáškové činnosti, učil na hudební škole Žerotín, organizoval varhanní koncerty a uplatnil se i jako vyhledávaný klavírní doprovazeč. B. z Olomouce odešel do Divadla Zdeňka Nejedlého (dnes Severočeské divadlo opery a baletu) v Ústí nad Labem, kde byl pověřen funkcí šéfa opery (1952–54) a kde nakonec působil jako dirigent až do 1960. Na odpočinku žil v Praze. B. jako temperamentní a uznávaný dirigent nastudoval za svůj život přibližně stovku oper. Ačkoliv před 1920 opustil místo varhaníka, věnoval se církevní hudbě po celý život. Zkomponoval několik desítek skladeb chrámových, tzn. ofertoria, graduale, mariánské zpěvy, velikonoční a vánoční sbory, z nichž některé vydala Cyrilská jednota při olomoucké katedrále sv. Václava, dále skladby vokální, hlavně písně na texty C. Hoffmanna a J. V. Sládka, mužské a ženské sbory, z nichž za nejvýznamnější jsou považovány mužský sbor Světlý bohatýre a Dvě zdravice pro ženský sbor s průvodem dechových nástrojů. Složil i třináct scénických hudeb k činohrám olomouckého divadla (mj. Alžběta anglická, Othello, Macbeth, Lucerna, České pašije a Optimistická tragedie) a pořádal varhanní matiné s operními sólisty. V Praze nastudoval a uváděl koncerty staré české hudby, a to se souborem Opera Antiqua Bohemica, hrál na varhany na koncertech a doprovázel koncertní vystoupení pěvců v metropoli a na zájezdech. 1964 uvedlo ND u příležitosti B. sedmdesátin představení Šárky Zdeňka Fibicha, jež sám dirigoval. 1967 byl jmenován zasloužilým umělcem.

L: HS 1, s. 143n.; MČE 1, s. 600; Slezsko 17, s. 23n. (kde neúplný soupis literatury); E. Ambros – J. Čičatka, Dvacet let české opery v Olomouci 1920– 40, 1942, s. 536n.; I. Stolařík – B. Štědroň, K dějinám hudby v Ostravském kraji, in: Slezský sborník 53, 1955, s. 211; Hudební rozhledy 8, 1955, s. 49; 27, 1974, s. 422 (nekrolog); F. Míťa Hradil, Hudebníci a pěvci v kraji Leoše Janáčka, 1981, s. 222n.; V. Gregor, Hudební místopis Severomoravského kraje, 1987, s. 170; D. Janota – J. P. Kučera, Malá encyklopedie české opery, 1999, s. 36; Slovník osobností kulturního a společenského života Valašska, 2000, s. 21.

P: ZA Opava, rodná matrika římskokatolické fary Frenštát pod Radhoštěm, sv. XIII, 1886–96, fol. 340.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Svatava Přibáňová