Verze z 9. 10. 2019, 16:24, kterou vytvořil Holoubková (diskuse | příspěvky)

(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

BUDÍN Bohumír 16.8.1907-5.5.1945

Z Personal
Bohumír BUDÍN
Narození 16.8.1907
Místo narození Praha
Úmrtí 5.5.1945
Místo úmrtí Praha
Povolání 15- Lékaři
Citace Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 283-284

BUDÍN, Bohumír, * 16. 8. 1907 Praha, † 5. 5. 1945 Praha, lékař-chirurg, účastník 2. odboje

Po maturitě na gymnáziu vystudoval medicínu na Lékařské fakultě UK v Praze, promoval 22. 1. 1932. Na studia si vydělával na stavbách. Současně se věnoval i sportu v Sokole a později v atletickém oddíle SK Slavia Praha. Několikrát reprezentoval ČSR v boxu, hrál ragby za vysoké školy. Medicínu dokončil v době vrcholící hospodářské krize a marně hledal práci. Příležitostně zastupoval na venkově a byl lékařem v Praporech práce hlavního města Prahy, vytvořených na pomoc nezaměstnaným. Poté se stal sekundářem v berounské nemocnici, prošel chirurgií v Lounech, v Teplicích-Šanově, v Žilině. Během vojenské služby pracoval na chirurgickém oddělení divizní nemocnice. 1937 nastoupil v nové nemocnici v Praze Na Bulovce jako sekundární lékař u prof. MUDr. J. Levita. Během nacistické okupace Československa se aktivně zapojil do odboje, vedl skupinu vytvořenou v nemocnici Na Bulovce, která tiskla a distribuovala ilegální tiskoviny a spolupracoval se skupinou libeňských komunistů. 13. 11. 1939 ho zatklo gestapo. Z Pankráce byl deportován do Drážďan a krátce na to do Lipska, kde byl vězněn 18 měsíců a současně vedl vězeňskou ošetřovnu. V září 1941 byl převezen do drážďanského vězení a v lednu 1942 odsouzen ke 33 měsícům káznice ve Waldheimu. Po propuštění se vrátil do Prahy (15. 8. 1942) a od května 1943 nastoupil jako chirurg v nemocnici kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského ve Vlašské ulici na Malé Straně. Přijal i funkci lékaře zaměstnanců Pražského hradu spojenou s naturálním bytem na Hradě. Následoval zákaz lékařské činnosti a B. začal pracovat jako závozník, později se stal technickým úředníkem v biologické laboratoři Frágnerovy továrny na léčiva v Dolních Měcholupech, kde se podílel na přípravě směrnic pro léčbu nemocných tzv. českým penicilinem (mykoiny). Jako člen České národní rady vytvořil její zdravotně-sociální komisi a stal se jejím předsedou. Během Pražského povstání byl smrtelně zraněn palbou z kulometu a zranění podlehl. B. publikoval 1937–45 v odborných časopisech Praktický lékař, Časopis lékařů českých.

D: Syndrom canalis vertebralis, in: Neurologie a psychiatrie československá 10, 1948, s. 113n.; Torse omenta, in: Praktický lékař 17, 1937, č. 17, s. 426n.; Chirurgické léčení u diabetika (s J. Švolbovou), in: tamtéž 20, 1940, č. 10, s. 189n.; Epyem hrudníku (s J. Švolbovou), in: tamtéž, č. 18, s. 352n.; Bolesti v bederní a křížové krajině při spina bifida occulta lumbosacralis, in: tamtéž 21, 1941, č. 18, s. 357n.; Spondylolysis, spondylolisthesis a scoliosis spondylolisthetica (s J. Budínovou), in: ČLČ 82, 1943, č. 26, s. 734n.; O angiografii mozkové (s J. Budínovou), in: tamtéž 83, 1944, č. 32, s. 965n.; Léčba Mykoinem BF 510 v praxi (s J. Čupíkem a I. Málkem), in: tamtéž 84, 1945, č. 20, s. 690n.

L: I. Málek, Památce MUDr. B. B., in: ČLČ 84, 1945, č. 19, s. 665n. (s bibliografií); V. Kotinský, Lékaři – oběti českého domácího odboje za druhé světové války 9, MUDr. B. B., in: tamtéž 130, 1991, č. 1, s. 26n.; Tomeš 1, s. 153.

P: Pamětní deska na domě v Praze 2, Bělehradská 44 (na místě úmrtí). Jeho jméno též nese ulice v Praze-Libni, v blízkosti nemocnice na Bulovce.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Hana Mášová