BUDÍN Ludvík 20.8.1892-1.2.1956: Porovnání verzí

Z Personal
Řádka 1: Řádka 1:
 
{{Infobox - osoba
 
{{Infobox - osoba
 
| jméno = Ludvík BUDÍN
 
| jméno = Ludvík BUDÍN
| obrázek = No male portrait.png
+
| obrázek = Budín Ludvik portret.jpg
 
| datum narození = 20.8.1892
 
| datum narození = 20.8.1892
 
| místo narození = Popelín u Dačic
 
| místo narození = Popelín u Dačic

Verze z 11. 7. 2019, 08:19

Ludvík BUDÍN
225px
Narození 20.8.1892
Místo narození Popelín u Dačic
Úmrtí 1.2.1956
Místo úmrtí Brno
Povolání 45- Voják nebo partyzán

BUDÍN, Ludvík, * 20. 8. 1892 Popelín u Dačic, † 1. 2. 1956 Brno, důstojník, účastník 2. odboje

Po absolvování Státní průmyslové školy stavitelské v Brně nastoupil v říjnu 1913 vojenskou základní službu jako jednoroční dobrovolník u pevnostního pluku dělostřelectva 4 v Pule a poté u pevnostního dělostřeleckého praporu 6 v Lavarone. Počátkem srpna 1914 byl odeslán na ruskou frontu, kde utrpěl v listopadu téhož roku zranění. Od poloviny dubna 1915 bojoval na italské frontě, většinou byl zařazen v dělostřeleckých funkcích. 3. 11. 1918 padl do italského zajetí a koncem prosince se přihlásil v zajateckém táboře Forte Procedo do činné služby v československé domobraně a stal se velitelem roty u 14. domobraneckého praporu v Itálii. Po návratu do vlasti působil v červnu až srpnu 1919 jako velitel roty na neklidném Těšínsku.

V československé armádě zpočátku působil od srpna 1919 ještě jako velitel autobaterie u těžkého dělostřeleckého pluku 302 v Olomouci, ale krátce nato vstoupil do řad formujícího se letectva. Stal se v říjnu 1920 velitelem vzduchoplaveckého učiliště v Chebu a posléze se mu dostalo povýšení na kapitána. V polovině 1922 byl jmenován po absolvování výcviku pilotem-letcem. Od 1924 působil jako navigační důstojník a velitel 4. letky leteckého pluku 1 v Praze. 1926 byl přemístěn k Vojenskému leteckému učilišti v Praze-Letňanech a o tři roky později k leteckému pluku 4. Prošel celou řadou významných funkcí v československém letectvu. 1934 byl povýšen na podplukovníka a 10. 9. 1936 ustanoven velitelem I. peruti u leteckého pluku 6 v Praze, u níž také prožil události spojené s mnichovskou dohodou 1938.

Po nacistické okupaci byl 1. 7. 1939 přeložen do výslužby. Účastnil se ilegální odbojové činnosti. Před zatčením gestapem uprchl koncem srpna 1944 na Slovensko, kde se zapojil do Slovenského národního povstání a 8. 9. se stal velitelem výcvikového střediska taktické skupiny 1. československé armády na Slovensku. Podařilo se mu při ústupu povstaleckého letectva přeletět na sovětskou stranu. Zde byl jmenován 12. 10. 1944 do čela nově formované 1. československé smíšené letecké divize v SSSR, v jejímž čele pak podporoval i ostravskou operaci Rudé armády a podílel se na dalších bojích při osvobozování severní Moravy. 9. 5. 1945 se vrátil – již v hodnosti brigádního generála, do níž byl jmenován zpětně s účinností od 1. 5. 1944 – do svobodné vlasti. Počátkem září 1945 byl přidělen k velitelství letectva při hlavním štábu jako přednosta skupiny a v říjnu byl ustanoven velitelem letectva vojenského obvodu 3. Počátkem dubna 1947 byl povýšen na divizního generála. Do výslužby odešel 11. 6. 1951. S manželkou Zdeňkou měl syna a dceru.

Dvakrát byl vyznamenán Československým válečným křížem 1939, dále československou medailí Vítězství, Československou pamětní medailí se štítkem SSSR, Československou vojenskou medailí Za zásluhy I. stupně, dvakrát československou medailí Za chrabrost před nepřítelem, Československým vojenským řádem Bílého lva Za vítězství s hvězdou II. stupně a řadou dalších vyznamenání.

L: Z. Šmoldas, Českoslovenští letci v boji proti fašismu, 1987; Vojenské osobnosti československého odboje 1939–1945, 2005, s. 38n.

P: Vojenský ústřední archiv – Vojenský historický archiv Praha, kvalifikační listiny L. B.

Jan Němeček