Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky BUDÍN Stanislav 23.3.1903-12.8.1979

{{Infobox - osoba
| jméno = Stanislav BUDÍN
| obrázek = Budin Stanislav portret.jpg
| datum narození = 23.3.1903
| místo narození = Kamjanec-Podiľskyj (Ukrajina)
| datum úmrtí = 12.8.1979
| místo úmrtí = Dačice
| povolání = 57- Sociolog
48- Politický publicista
65- Literární historik, kritik nebo teoretik
68- Redaktor nebo žurnalista

| jiná jména = 
}}

'''BUDÍN, Stanislav''' ''(vl. jm. Benzion Bať), * 23. 3. 1903 Kamjanec-Podiľskyj (Ukrajina), † 12. 8. 1979 Dačice, novinář, publicista''

Pocházel z chudé židovské úřednické rodiny. V rodišti studoval
na gymnáziu. Pak se účastnil bojů za nezávislost Ukrajiny.
Po jejím připojení k sovětskému Rusku odešel s rodiči
do Polska, kde složil maturitu ve Varšavě. 1922–23 působil
jako účetní dřevařské továrny ve Lvově, pak přesídlil do Prahy,
kde od 1923 studoval elektrotechniku na ČVUT (1930
ing.). Již během těchto let se zapojil do činnosti Komunistického
svazu mládeže, 1929 vstoupil do KSČ, kde byl stoupencem
Gottwaldova směru. Literárně debutoval v časopise
''Levá fronta'' 1930, od 1931 psal do ''Mladé gardy'' a postupně
do mnoha dalších, převážně levicově orientovaných novin
a časopisů. 1930–34 pracoval v agitačně propagačním oddělení
ÚV KSČ, 1934–36 jako šéfredaktor ''Rudého práva''. Pro
nepřímý odpor ke stalinským procesům byl 1936 jako trockista
vyloučen z KSČ, několik měsíců nemohl najít zaměstnání.
1937–39 redigoval časopis ''Radiojournal''. Po okupaci
ČSR Němci emigroval v srpnu 1939 do USA. Tam se zapojil do odbojové aktivizace československých krajanů. 1940–45
řídil ''Newyorské listy'', ve druhém pololetí 1945 pracoval v redakci
''Overseas News Agency New York'' jako zástupce československé
vlády. Znovu vstoupil do KSČ a po návratu do Prahy
se stal výkonným redaktorem ''Kulturní politiky'', časopisu E. F.
Buriana. 1947–49 vedl při ministerstvu informací tiskovou
agenturu Pragopress, 1948–49 vyučoval jako profesor zahraniční
politiku na Vysoké škole politických a hospodářských
věd, 1948–50 řídil současně zahraničněpolitickou rubriku
''Lidových novin'', 1948–49 redigoval ''Pondělník''. 1950 mu bylo
pozastaveno členství ve straně, nastoupil proto ve výstřižkovém
archivu ČTK. Od 1953 pracoval jako vědecký pracovník
Novinářského studijního ústavu, 1966 po profesní rehabilitaci
byl povolán do redakce časopisu ''Reportér'', od 1968 jako
jeho šéfredaktor. V období tzv. pražského jara patřil ke klíčovým
postavám československého novinářství, z týdeníku
''Reportér'' učinil jedno z nejčtenějších reformních periodik,
mimoto se podílel na zahraničněpolitickém zpravodajství
v rozhlasu a v televizi. 1969 odešel do důchodu. 1970 byl
podruhé vyloučen z KSČ. Patřil k nejlepším českým komunistickým
novinářům. Knižně vydal studie o K. Havlíčkovi
(1954) a J. Nerudovi (1960) a jejich novinářské činnosti,
dále výbory z jejich publicistiky, sepsal vynikající svědectví
o obětavosti československých krajanů v USA za války ''Věrni''
''zůstali'' (1947) a politologické publikace ''USA – portrét národa''
(1948), ''Probuzený světadíl'' (1962) a ''Sedmá velmoc'' (1966),
historickou non-fikci ''Operace Argonauti'' (1967). Byl autorem
ve své době velmi přínosných monografií ''F. D. Roosevelt''
(1965), ''Jistý pán z admirality'' (1967) a ''Dynastie Kennedyů''
(1969). Zabýval se rovněž překlady z němčiny (K. Marx),
angličtiny a ruštiny (I. Novikov aj.). Napsal kolem tří tisíc
článků o otázkách mezinárodní politiky, komunistického
hnutí, druhé světové války a hnutí odporu. Mezi prvními
podepsal Chartu 77. Jeho žena Hana B. byla překladatelka
z angličtiny, jejich dcera Rita Klímová (1931–1995) působila
v diplomatických službách, vnuk Vladimír Mlynář (* 1966)
je politikem. V pozůstalosti B. se dochovaly nevydané memoáry
''Jak to vlastně bylo'' (1972 ve třech svazcích).

V řadě novin a časopisů, do nichž za svůj život přispíval
(mimo jiné ''Brázda'', ''Tvorba'', ''Komunistická revue'', ''Haló noviny'',
''Svět Sovětů'', ''Svět práce'', ''Československý voják'', ''Praha-Moskva'',
''Kulturní politika''), používal pseudonymy F. Šimek, K. Urban,
B. Stanislav a šifry -stb-, -bs-, -sb-.

'''L:''' datum úmrtí 17. 8. v řadě příruček je chybné; polemika: A. Simone,
Spojené státy S. B., in: Tvorba 17, 1948; S. B., Odpověď A. Simonovi, in:
Kulturní politika 3, 1948; A. Haman, Podněty a problémy B. knihy o Nerudovi,
in: Česká literatura 9, 1961; SČS 1, s. 79n. (kde i bibliografie); Tomeš
1, s. 154; ČBS, s. 73; Kolář Elity, s. 217.

'''P:''' LA PNP Praha; Biografický archiv ÚČL Praha.

'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/198997 Bibliografie dějin Českých zemí]

Martin Kučera

[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:57- Sociolog]]
[[Kategorie:48- Politický publicista]]
[[Kategorie:65- Literární historik, kritik nebo teoretik]]
[[Kategorie:68- Redaktor nebo žurnalista]]
[[Kategorie:1903]]
[[Kategorie:Kamjanec-Podiľskyj]]
[[Kategorie:1979]]
[[Kategorie:Dačice]]

<gallery>
Budin Stanislav manzelka.jpg|Stanislav Budín s manželkou Hanou ve 20. letech
Budin Stanislav studenti.JPG|Manželé Budínovi (první dva zleva) s ruskými a ukrajinskými studenty v exilu v Praze, 20. léta
</gallery>