BUDÍN Stanislav 23.3.1903-12.8.1979: Porovnání verzí

Z Personal
m (Holoubková přesunul stránku BUDÍN Stanislav 23.3.1903-1979 na BUDÍN Stanislav 23.3.1903-12.8.1979 bez založení přesměrování)
Řádka 84: Řádka 84:
  
 
'''P:''' LA PNP Praha; Biografický archiv ÚČL Praha.
 
'''P:''' LA PNP Praha; Biografický archiv ÚČL Praha.
 +
 +
'''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/198997 Bibliografie dějin Českých zemí]
  
 
Martin Kučera
 
Martin Kučera

Verze z 14. 10. 2018, 09:49

Stanislav BUDÍN
Narození 23.3.1903
Místo narození Kamjanec-Podiľskyj (Ukrajina)
Úmrtí 12.8.1979
Místo úmrtí Dačice
Povolání

57- Sociolog 48- Politický publicista 65- Literární historik, kritik nebo teoretik

68- Redaktor nebo žurnalista

BUDÍN, Stanislav (vl. jm. Benzion Bať), * 23. 3. 1903 Kamjanec-Podiľskyj (Ukrajina), † 12. 8. 1979 Dačice, novinář, publicista

Pocházel z chudé židovské úřednické rodiny. V rodišti studoval na gymnáziu. Pak se účastnil bojů za nezávislost Ukrajiny. Po jejím připojení k sovětskému Rusku odešel s rodiči do Polska, kde složil maturitu ve Varšavě. 1922–23 působil jako účetní dřevařské továrny ve Lvově, pak přesídlil do Prahy, kde od 1923 studoval elektrotechniku na ČVUT (1930 ing.). Již během těchto let se zapojil do činnosti Komunistického svazu mládeže, 1929 vstoupil do KSČ, kde byl stoupencem Gottwaldova směru. Literárně debutoval v časopise Levá fronta 1930, od 1931 psal do Mladé gardy a postupně do mnoha dalších, převážně levicově orientovaných novin a časopisů. 1930–34 pracoval v agitačně propagačním oddělení ÚV KSČ, 1934–36 jako šéfredaktor Rudého práva. Pro nepřímý odpor ke stalinským procesům byl 1936 jako trockista vyloučen z KSČ, několik měsíců nemohl najít zaměstnání. 1937–39 redigoval časopis Radiojournal. Po okupaci ČSR Němci emigroval v srpnu 1939 do USA. Tam se zapojil do odbojové aktivizace československých krajanů. 1940–45 řídil Newyorské listy, ve druhém pololetí 1945 pracoval v redakci Overseas News Agency New York jako zástupce československé vlády. Znovu vstoupil do KSČ a po návratu do Prahy se stal výkonným redaktorem Kulturní politiky, časopisu E. F. Buriana. 1947–49 vedl při ministerstvu informací tiskovou agenturu Pragopress, 1948–49 vyučoval jako profesor zahraniční politiku na Vysoké škole politických a hospodářských věd, 1948–50 řídil současně zahraničněpolitickou rubriku Lidových novin, 1948–49 redigoval Pondělník. 1950 mu bylo pozastaveno členství ve straně, nastoupil proto ve výstřižkovém archivu ČTK. Od 1953 pracoval jako vědecký pracovník Novinářského studijního ústavu, 1966 po profesní rehabilitaci byl povolán do redakce časopisu Reportér, od 1968 jako jeho šéfredaktor. V období tzv. pražského jara patřil ke klíčovým postavám československého novinářství, z týdeníku Reportér učinil jedno z nejčtenějších reformních periodik, mimoto se podílel na zahraničněpolitickém zpravodajství v rozhlasu a v televizi. 1969 odešel do důchodu. 1970 byl podruhé vyloučen z KSČ. Patřil k nejlepším českým komunistickým novinářům. Knižně vydal studie o K. Havlíčkovi (1954) a J. Nerudovi (1960) a jejich novinářské činnosti, dále výbory z jejich publicistiky, sepsal vynikající svědectví o obětavosti československých krajanů v USA za války Věrni zůstali (1947) a politologické publikace USA – portrét národa (1948), Probuzený světadíl (1962) a Sedmá velmoc (1966), historickou non-fikci Operace Argonauti (1967). Byl autorem ve své době velmi přínosných monografií F. D. Roosevelt (1965), Jistý pán z admirality (1967) a Dynastie Kennedyů (1969). Zabýval se rovněž překlady z němčiny (K. Marx), angličtiny a ruštiny (I. Novikov aj.). Napsal kolem tří tisíc článků o otázkách mezinárodní politiky, komunistického hnutí, druhé světové války a hnutí odporu. Mezi prvními podepsal Chartu 77. Jeho žena Hana B. byla překladatelka z angličtiny, jejich dcera Rita Klímová (1931–1995) působila v diplomatických službách, vnuk Vladimír Mlynář (* 1966) je politikem. V pozůstalosti B. se dochovaly nevydané memoáry Jak to vlastně bylo (1972 ve třech svazcích).

V řadě novin a časopisů, do nichž za svůj život přispíval (mimo jiné Brázda, Tvorba, Komunistická revue, Haló noviny, Svět Sovětů, Svět práce, Československý voják, Praha-Moskva, Kulturní politika), používal pseudonymy F. Šimek, K. Urban, B. Stanislav a šifry -stb-, -bs-, -sb-.

L: datum úmrtí 17. 8. v řadě příruček je chybné; polemika: A. Simone, Spojené státy S. B., in: Tvorba 17, 1948; S. B., Odpověď A. Simonovi, in: Kulturní politika 3, 1948; A. Haman, Podněty a problémy B. knihy o Nerudovi, in: Česká literatura 9, 1961; SČS 1, s. 79n. (kde i bibliografie); Tomeš 1, s. 154; ČBS, s. 73; Kolář Elity, s. 217.

P: LA PNP Praha; Biografický archiv ÚČL Praha.

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Martin Kučera