BUDĚŠÍNSKÝ Bohumil 13.9.1899-14.2.1945: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 6: Řádka 6:
 
| datum úmrtí = 14.2.1945
 
| datum úmrtí = 14.2.1945
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 75- Sochař nebo medailér
+
| povolání = 75- Sochař nebo medailér<br />76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik<br />83- Divadelní interpret nebo herec<br />
76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
+
83- Divadelní interpret nebo herec
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 277-278
 
}}
 
}}
  

Aktuální verze z 9. 10. 2019, 16:13

Bohumil BUDĚŠÍNSKÝ
Narození 13.9.1899
Místo narození Klepačov u Blanska
Úmrtí 14.2.1945
Místo úmrtí Praha
Povolání 75- Sochař nebo medailér
76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
83- Divadelní interpret nebo herec
Citace Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 277-278

BUDĚŠÍNSKÝ, Bohumil, * 13. 9. 1899 Klepačov u Blanska, † 14. 2. 1945 Praha, architekt, stavitel, loutkářský režisér

Maturoval na brněnské reálce, 1917 byl odveden do armády a ve studiích pokračoval teprve po válce. Absolvoval pražskou techniku a působil poté jako stavební inženýr, 1937 přešel k pražskému magistrátu. Podílel se na projektování škol, na přestavbě památkových objektů i na úpravách jejich vnitřních zařízení. Účastnil se řady veřejných architektonických soutěží, mj. na kostel církve československé v Praze, na měšťanskou školu v Blansku, na Milíčův sbor v Kroměříži či Tylovo divadlo v Kutné Hoře. Od 30. let uplatňoval svůj výrazný výtvarný talent v Loutkovém divadle Umělecké výchovy v Praze. Pod vlivem české divadelní avantgardy se pokusil o proměnu dosavadního stylu této loutkové scény a prolomení jejího stávajícího popisně realistického scénování. Jako jeden z prvních loutkářských scénografů si uvědomoval nutnost co nejtěsnější spolupráce s režisérem. Z tohoto důvodu prosazoval oproti běžné praxi tehdejších loutkových divadel pro každou inscenaci novou originální výpravu i loutky, odpovídající režijnímu záměru. Pro inscenaci Offenbachovy Fortuniovy písně navrhl stylově čistou výpravu a křehké stylizované loutky. Vynikajícího úspěchu dosáhl ve spolupráci s režisérem E. Kolárem scénografickým řešením inscenace hry K. Maška Pohádkový zákon (1932). K jeho zásluhám rovněž patřilo to, že na loutkovém jevišti dokázal plně využít metaforické působivosti loutek (V. Vojíř: Cínový vojáček, 1936). Navzdory krátké době svého působení (zemřel při únorovém náletu v Praze) ovlivnil svými podněty výrazně vývoj českého loutkářství v polovině 20. století.

L: Mík (J. Malík), Arch. Ing. B. B., in: Loutková scéna 2, 1945/46, s. 60; V. Skála – A. Dubská, Umělecká výchova ze zorného úhlu historie, in: Československý loutkář 25, 1975, s. 9; tíž, Erik Kolár a české meziválečné loutkové divadlo, in: Loutkář 46, 1996, s. 102n.; Toman 1, s. 114; Architekti, s. 89; DČD 4, s. 425.

Alice Dubská