BUDĚŠÍNSKÝ Bohumil 13.9.1899-14.2.1945: Porovnání verzí
Řádka 6: | Řádka 6: | ||
| datum úmrtí = 14.2.1945 | | datum úmrtí = 14.2.1945 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
− | | povolání = 75- Sochař nebo medailér | + | | povolání = 75- Sochař nebo medailér<br />76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik<br />83- Divadelní interpret nebo herec<br /> |
− | 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik | + | |
− | 83- Divadelní interpret nebo herec | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
+ | | citace = Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 277-278 | ||
}} | }} | ||
Aktuální verze z 9. 10. 2019, 16:13
Bohumil BUDĚŠÍNSKÝ | |
Narození | 13.9.1899 |
---|---|
Místo narození | Klepačov u Blanska |
Úmrtí | 14.2.1945 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
75- Sochař nebo medailér 76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik 83- Divadelní interpret nebo herec |
Citace | Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 277-278 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43122 |
BUDĚŠÍNSKÝ, Bohumil, * 13. 9. 1899 Klepačov u Blanska, † 14. 2. 1945 Praha, architekt, stavitel, loutkářský režisér
Maturoval na brněnské reálce, 1917 byl odveden do armády a ve studiích pokračoval teprve po válce. Absolvoval pražskou techniku a působil poté jako stavební inženýr, 1937 přešel k pražskému magistrátu. Podílel se na projektování škol, na přestavbě památkových objektů i na úpravách jejich vnitřních zařízení. Účastnil se řady veřejných architektonických soutěží, mj. na kostel církve československé v Praze, na měšťanskou školu v Blansku, na Milíčův sbor v Kroměříži či Tylovo divadlo v Kutné Hoře. Od 30. let uplatňoval svůj výrazný výtvarný talent v Loutkovém divadle Umělecké výchovy v Praze. Pod vlivem české divadelní avantgardy se pokusil o proměnu dosavadního stylu této loutkové scény a prolomení jejího stávajícího popisně realistického scénování. Jako jeden z prvních loutkářských scénografů si uvědomoval nutnost co nejtěsnější spolupráce s režisérem. Z tohoto důvodu prosazoval oproti běžné praxi tehdejších loutkových divadel pro každou inscenaci novou originální výpravu i loutky, odpovídající režijnímu záměru. Pro inscenaci Offenbachovy Fortuniovy písně navrhl stylově čistou výpravu a křehké stylizované loutky. Vynikajícího úspěchu dosáhl ve spolupráci s režisérem E. Kolárem scénografickým řešením inscenace hry K. Maška Pohádkový zákon (1932). K jeho zásluhám rovněž patřilo to, že na loutkovém jevišti dokázal plně využít metaforické působivosti loutek (V. Vojíř: Cínový vojáček, 1936). Navzdory krátké době svého působení (zemřel při únorovém náletu v Praze) ovlivnil svými podněty výrazně vývoj českého loutkářství v polovině 20. století.
L: Mík (J. Malík), Arch. Ing. B. B., in: Loutková scéna 2, 1945/46, s. 60; V. Skála – A. Dubská, Umělecká výchova ze zorného úhlu historie, in: Československý loutkář 25, 1975, s. 9; tíž, Erik Kolár a české meziválečné loutkové divadlo, in: Loutkář 46, 1996, s. 102n.; Toman 1, s. 114; Architekti, s. 89; DČD 4, s. 425.
Alice Dubská