BUDĚŠÍNSKÝ Bohumil 13.9.1899-14.2.1945: Porovnání verzí

Z Personal
(BUDĚŠÍNSKÝ_Bohumil_13.9.1899-14.2.1945)
 
 
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.)
Řádka 3: Řádka 3:
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| obrázek = No male portrait.png
 
| datum narození = 13.9.1899
 
| datum narození = 13.9.1899
| místo narození = Klepačov (Morava)
+
| místo narození = Klepačov u Blanska
 
| datum úmrtí = 14.2.1945
 
| datum úmrtí = 14.2.1945
 
| místo úmrtí = Praha
 
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 75- Sochař nebo medailér
+
| povolání = 75- Sochař nebo medailér<br />76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik<br />83- Divadelní interpret nebo herec<br />
76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
+
83- Divadelní interpret nebo herec
+
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
}}<br/><br/>Bohumil BUDĚŠÍNSKÝ
+
| citace = Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 277-278
 +
}}
 +
 
 +
'''BUDĚŠÍNSKÝ, Bohumil,''' ''* 13. 9. 1899 Klepačov u Blanska, † 14. 2. 1945 Praha, architekt, stavitel, loutkářský režisér''
 +
 
 +
Maturoval na brněnské reálce, 1917 byl odveden do armády
 +
a ve studiích pokračoval teprve po válce. Absolvoval pražskou
 +
techniku a působil poté jako stavební inženýr, 1937
 +
přešel k pražskému magistrátu. Podílel se na projektování
 +
škol, na přestavbě památkových objektů i na úpravách jejich
 +
vnitřních zařízení. Účastnil se řady veřejných architektonických
 +
soutěží, mj. na kostel církve československé v Praze,
 +
na měšťanskou školu v Blansku, na Milíčův sbor v Kroměříži
 +
či Tylovo divadlo v Kutné Hoře. Od 30. let uplatňoval
 +
svůj výrazný výtvarný talent v Loutkovém divadle Umělecké
 +
výchovy v Praze. Pod vlivem české divadelní avantgardy
 +
se pokusil o proměnu dosavadního stylu této loutkové
 +
scény a prolomení jejího stávajícího popisně realistického
 +
scénování. Jako jeden z prvních loutkářských scénografů si
 +
uvědomoval nutnost co nejtěsnější spolupráce s režisérem.
 +
Z tohoto důvodu prosazoval oproti běžné praxi tehdejších
 +
loutkových divadel pro každou inscenaci novou originální
 +
výpravu i loutky, odpovídající režijnímu záměru. Pro inscenaci
 +
Offenbachovy ''Fortuniovy písně'' navrhl stylově čistou
 +
výpravu a křehké stylizované loutky. Vynikajícího úspěchu dosáhl ve spolupráci s režisérem E. Kolárem scénografickým
 +
řešením inscenace hry K. Maška ''Pohádkový zákon'' (1932).
 +
K jeho zásluhám rovněž patřilo to, že na loutkovém jevišti
 +
dokázal plně využít metaforické působivosti loutek (V. Vojíř:
 +
''Cínový vojáček'', 1936). Navzdory krátké době svého působení
 +
(zemřel při únorovém náletu v Praze) ovlivnil svými podněty
 +
výrazně vývoj českého loutkářství v polovině 20. století.
 +
 
 +
'''L:''' Mík (J. Malík), Arch. Ing. B. B., in: Loutková scéna 2, 1945/46, s. 60;
 +
V. Skála – A. Dubská, Umělecká výchova ze zorného úhlu historie, in: Československý
 +
loutkář 25, 1975, s. 9; tíž, Erik Kolár a české meziválečné loutkové
 +
divadlo, in: Loutkář 46, 1996, s. 102n.; Toman 1, s. 114; Architekti, s. 89;
 +
DČD 4, s. 425.
 +
 
 +
Alice Dubská
  
== Literatura ==
 
Praha 2004; s. 89
 
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:D]]
 
[[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]]
 
[[Kategorie:75- Sochař nebo medailér]]
 
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]]
 
[[Kategorie:76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik]]
 
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]]
 
[[Kategorie:83- Divadelní interpret nebo herec]]
 
 
[[Kategorie:1899]]
 
[[Kategorie:1899]]
 
[[Kategorie:Klepačov]]
 
[[Kategorie:Klepačov]]
 
[[Kategorie:1945]]
 
[[Kategorie:1945]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 
[[Kategorie:Praha]]
 +
 +
 +
<gallery>
 +
Budesinsky Bohumil otrok.jpg|Loutka otroka Šťovana, 1932
 +
Budesinsky Bohumil loupeznik.jpg|Loutka loupežníka, 1932
 +
</gallery>

Aktuální verze z 9. 10. 2019, 16:13

Bohumil BUDĚŠÍNSKÝ
Narození 13.9.1899
Místo narození Klepačov u Blanska
Úmrtí 14.2.1945
Místo úmrtí Praha
Povolání 75- Sochař nebo medailér
76- Malíř, iluminátor, ilustrátor nebo grafik
83- Divadelní interpret nebo herec
Citace Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 277-278
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43122

BUDĚŠÍNSKÝ, Bohumil, * 13. 9. 1899 Klepačov u Blanska, † 14. 2. 1945 Praha, architekt, stavitel, loutkářský režisér

Maturoval na brněnské reálce, 1917 byl odveden do armády a ve studiích pokračoval teprve po válce. Absolvoval pražskou techniku a působil poté jako stavební inženýr, 1937 přešel k pražskému magistrátu. Podílel se na projektování škol, na přestavbě památkových objektů i na úpravách jejich vnitřních zařízení. Účastnil se řady veřejných architektonických soutěží, mj. na kostel církve československé v Praze, na měšťanskou školu v Blansku, na Milíčův sbor v Kroměříži či Tylovo divadlo v Kutné Hoře. Od 30. let uplatňoval svůj výrazný výtvarný talent v Loutkovém divadle Umělecké výchovy v Praze. Pod vlivem české divadelní avantgardy se pokusil o proměnu dosavadního stylu této loutkové scény a prolomení jejího stávajícího popisně realistického scénování. Jako jeden z prvních loutkářských scénografů si uvědomoval nutnost co nejtěsnější spolupráce s režisérem. Z tohoto důvodu prosazoval oproti běžné praxi tehdejších loutkových divadel pro každou inscenaci novou originální výpravu i loutky, odpovídající režijnímu záměru. Pro inscenaci Offenbachovy Fortuniovy písně navrhl stylově čistou výpravu a křehké stylizované loutky. Vynikajícího úspěchu dosáhl ve spolupráci s režisérem E. Kolárem scénografickým řešením inscenace hry K. Maška Pohádkový zákon (1932). K jeho zásluhám rovněž patřilo to, že na loutkovém jevišti dokázal plně využít metaforické působivosti loutek (V. Vojíř: Cínový vojáček, 1936). Navzdory krátké době svého působení (zemřel při únorovém náletu v Praze) ovlivnil svými podněty výrazně vývoj českého loutkářství v polovině 20. století.

L: Mík (J. Malík), Arch. Ing. B. B., in: Loutková scéna 2, 1945/46, s. 60; V. Skála – A. Dubská, Umělecká výchova ze zorného úhlu historie, in: Československý loutkář 25, 1975, s. 9; tíž, Erik Kolár a české meziválečné loutkové divadlo, in: Loutkář 46, 1996, s. 102n.; Toman 1, s. 114; Architekti, s. 89; DČD 4, s. 425.

Alice Dubská