Biografický slovník
BUDĚŠÍNSKÝ Zdeněk 28.4.1913-8.12.1990: Porovnání verzí
(BUDĚŠÍNSKÝ_Zdeněk_28.4.1913-8.12.1990) |
|||
| (Není zobrazena jedna mezilehlá verze od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 6: | Řádka 6: | ||
| datum úmrtí = 8.12.1990 | | datum úmrtí = 8.12.1990 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
| − | | povolání = 16- Farmakolog nebo farmaceut | + | | povolání = 16- Farmakolog nebo farmaceut<br />3- Chemik nebo alchymista |
| − | 3- Chemik nebo alchymista | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 278 |
| + | }} | ||
| − | + | '''BUDĚŠÍNSKÝ, Zdeněk,''' ''* 28. 4. 1913 Praha, † 8. 12. 1990 Praha, chemik'' | |
| + | |||
| + | Po absolvování reálného gymnázia v Praze-Libni vystudoval | ||
| + | 1936 Vysokou školu chemicko-technologického inženýrství | ||
| + | v Praze. 1937 získal titul doktora technických věd a 1962 | ||
| + | doktorát věd. Před válkou pracoval ve Vojenském technickém | ||
| + | a leteckém ústavu v Praze, za okupace ve Spolku pro chemickou | ||
| + | a hutní výrobu (ve farmaceutické továrně v Chrasti | ||
| + | u Chrudimi), kde se zaměřil na přípravu chemických léčiv. | ||
| + | 1947 přešel do Výzkumného a kontrolního ústavu Spojených | ||
| + | farmaceutických závodů (od 1951 Výzkumný ústav pro farmacii | ||
| + | a biochemii). Vypracoval postupy na syntézu mnoha | ||
| + | léčiv (sulfonamidy, kancerostatika, antivirotika), zejména ze | ||
| + | skupiny heterocyklů. Byl autorem více než padesáti patentů | ||
| + | a několika desítek původních článků z organické chemie | ||
| + | a spoluautorem dvou monografií, které vyšly též německy. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' (s M. Protivou) Chemická léčiva, 1954 (též Chemische Arzneimittel, | ||
| + | 1961, 1970); spoluautor: J. Fragner a kol., Vitaminy, jejich chemie a biochemie, | ||
| + | 1961 (též Vitamine, ihre Chemie und Biochemie, 1964). | ||
| + | |||
| + | '''L:''' J. Hebký, Z. B., in: Československá farmacie 22, 1973, s. 327n.; Kdo je | ||
| + | kdo v Československu 1, 1969, s. 109; ČBS, s. 72; Tomeš 1, s. 153. | ||
| + | |||
| + | Pavel Drábek | ||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:16- Farmakolog nebo farmaceut]] | [[Kategorie:16- Farmakolog nebo farmaceut]] | ||
[[Kategorie:3- Chemik nebo alchymista]] | [[Kategorie:3- Chemik nebo alchymista]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1913]] | [[Kategorie:1913]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
[[Kategorie:1990]] | [[Kategorie:1990]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
Aktuální verze z 9. 10. 2019, 17:14
| Zdeněk BUDĚŠÍNSKÝ | |
 | |
| Narození | 28.4.1913 |
|---|---|
| Místo narození | Praha |
| Úmrtí | 8.12.1990 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání |
16- Farmakolog nebo farmaceut 3- Chemik nebo alchymista |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 278 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43123 |
BUDĚŠÍNSKÝ, Zdeněk, * 28. 4. 1913 Praha, † 8. 12. 1990 Praha, chemik
Po absolvování reálného gymnázia v Praze-Libni vystudoval 1936 Vysokou školu chemicko-technologického inženýrství v Praze. 1937 získal titul doktora technických věd a 1962 doktorát věd. Před válkou pracoval ve Vojenském technickém a leteckém ústavu v Praze, za okupace ve Spolku pro chemickou a hutní výrobu (ve farmaceutické továrně v Chrasti u Chrudimi), kde se zaměřil na přípravu chemických léčiv. 1947 přešel do Výzkumného a kontrolního ústavu Spojených farmaceutických závodů (od 1951 Výzkumný ústav pro farmacii a biochemii). Vypracoval postupy na syntézu mnoha léčiv (sulfonamidy, kancerostatika, antivirotika), zejména ze skupiny heterocyklů. Byl autorem více než padesáti patentů a několika desítek původních článků z organické chemie a spoluautorem dvou monografií, které vyšly též německy.
D: (s M. Protivou) Chemická léčiva, 1954 (též Chemische Arzneimittel, 1961, 1970); spoluautor: J. Fragner a kol., Vitaminy, jejich chemie a biochemie, 1961 (též Vitamine, ihre Chemie und Biochemie, 1964).
L: J. Hebký, Z. B., in: Československá farmacie 22, 1973, s. 327n.; Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 109; ČBS, s. 72; Tomeš 1, s. 153.
Pavel Drábek
