BUDĚŠÍNSKÝ Zdeněk 28.4.1913-8.12.1990: Porovnání verzí
Řádka 6: | Řádka 6: | ||
| datum úmrtí = 8.12.1990 | | datum úmrtí = 8.12.1990 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
− | | povolání = 16- Farmakolog nebo farmaceut | + | | povolání = 16- Farmakolog nebo farmaceut<br />3- Chemik nebo alchymista |
− | 3- Chemik nebo alchymista | + | |
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
+ | | citace = Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 278 | ||
}} | }} | ||
Aktuální verze z 9. 10. 2019, 16:14
Zdeněk BUDĚŠÍNSKÝ | |
Narození | 28.4.1913 |
---|---|
Místo narození | Praha |
Úmrtí | 8.12.1990 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání |
16- Farmakolog nebo farmaceut 3- Chemik nebo alchymista |
Citace | Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 278 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43123 |
BUDĚŠÍNSKÝ, Zdeněk, * 28. 4. 1913 Praha, † 8. 12. 1990 Praha, chemik
Po absolvování reálného gymnázia v Praze-Libni vystudoval 1936 Vysokou školu chemicko-technologického inženýrství v Praze. 1937 získal titul doktora technických věd a 1962 doktorát věd. Před válkou pracoval ve Vojenském technickém a leteckém ústavu v Praze, za okupace ve Spolku pro chemickou a hutní výrobu (ve farmaceutické továrně v Chrasti u Chrudimi), kde se zaměřil na přípravu chemických léčiv. 1947 přešel do Výzkumného a kontrolního ústavu Spojených farmaceutických závodů (od 1951 Výzkumný ústav pro farmacii a biochemii). Vypracoval postupy na syntézu mnoha léčiv (sulfonamidy, kancerostatika, antivirotika), zejména ze skupiny heterocyklů. Byl autorem více než padesáti patentů a několika desítek původních článků z organické chemie a spoluautorem dvou monografií, které vyšly též německy.
D: (s M. Protivou) Chemická léčiva, 1954 (též Chemische Arzneimittel, 1961, 1970); spoluautor: J. Fragner a kol., Vitaminy, jejich chemie a biochemie, 1961 (též Vitamine, ihre Chemie und Biochemie, 1964).
L: J. Hebký, Z. B., in: Československá farmacie 22, 1973, s. 327n.; Kdo je kdo v Československu 1, 1969, s. 109; ČBS, s. 72; Tomeš 1, s. 153.
Pavel Drábek