BUDINSKÝ Ferdinand 18.3.1905-16.6.1956: Porovnání verzí
(BUDINSKÝ_Ferdinand_18.3.1905-16.6.1956) |
|||
(Nejsou zobrazeny 2 mezilehlé verze od stejného uživatele.) | |||
Řádka 3: | Řádka 3: | ||
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 18.3.1905 | | datum narození = 18.3.1905 | ||
− | | místo narození = Bratislava | + | | místo narození = Bratislava (Slovensko) |
| datum úmrtí = 16.6.1956 | | datum úmrtí = 16.6.1956 | ||
| místo úmrtí = Praha | | místo úmrtí = Praha | ||
Řádka 9: | Řádka 9: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
− | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 285-286 |
+ | }} | ||
− | + | '''BUDINSKÝ, Ferdinand,''' ''* 18. 3. 1905 Bratislava (Slovensko), † 16. 6. 1956 Praha, technik, pedagog'' | |
+ | |||
+ | Syn armádního plukovníka Antonína B. 1923 maturoval | ||
+ | na reálce v Praze na Královských Vinohradech, 1930 dokončil | ||
+ | studium na Vysoké škole strojního a elektrotechnického | ||
+ | inženýrství při Českém vysokém učení technickém. 1928 až | ||
+ | 1936 pracoval jako asistent u profesora Karla Spály v Ústavu | ||
+ | pružnosti a pevnosti na ČVUT, vypracoval např. nové metody | ||
+ | výpočtu pružných řetězovek. Koncem 1936 nastoupil | ||
+ | do firmy ČKD, kde působil deset let a soustředil se na odborné | ||
+ | technické problémy. Popsal nový způsob výpočtu tvarové | ||
+ | pevnosti, novou grafickou metodu harmonické analýzy | ||
+ | a věnoval se výpočtu kmitání strojních součástí. Výsledky | ||
+ | publikoval v interních podnikových zprávách. Po druhé světové | ||
+ | válce se vrátil na pražskou techniku, kde byl 1946 jmenován | ||
+ | řádným profesorem pro obor nauky pevnosti a teorie | ||
+ | a stavby součástí strojů pístových. Později se stal vedoucím | ||
+ | katedry mechaniky a současně Ústavu pružnosti a pevnosti. | ||
+ | V krátké době vydal první díl skript ''Nauka o pružnosti a pevnosti'' a začal připravovat druhý díl. Intenzivně spolupracoval | ||
+ | s elektrárnou Štěchovice a s ČKD. Stal se spoluzakladatelem | ||
+ | a poradcem Výzkumného ústavu textilních strojů, pro který | ||
+ | navrhl např. nový typ pulsátoru. Přednášel pro SIA, o řešení | ||
+ | torzních kmitů na kongresu technické mechaniky v Paříži, | ||
+ | byl pozván na kongres mechaniky v Londýně. 1951 byl postižen | ||
+ | mozkovou mrtvicí, která ho vyřadila z pedagogické | ||
+ | činnosti. Vypracoval však ještě nový způsob výpočtu přírubových | ||
+ | spojů, který se stal základem připravované normy. | ||
+ | Dále zdokonalil výpočty podle tvarové pevnosti a výpočty | ||
+ | předpjatých spojů. Věnoval se poradenství a uveřejňoval | ||
+ | v časopise ''Strojírenství'' odborné studie o tvarové pevnosti. | ||
+ | Patřil k průkopníkům moderní teorie pružnosti a pevnosti, | ||
+ | specializoval se na únavu materiálu, teorii výpočtu kluzných | ||
+ | ložisek, dynamiku naftových motorů. Nedokončené, resp. | ||
+ | nepublikované zůstaly B. práce z teorie harmonické analýzy | ||
+ | a aplikace gyroskopů. 1956 ho postihl druhý záchvat mrtvice, | ||
+ | po němž odešel do invalidního důchodu. Státní komise | ||
+ | pro vědecké hodnosti mu udělila hodnost doktora technických | ||
+ | věd, kterou však již nestihl převzít. | ||
+ | |||
+ | '''D:''' Součásti strojů pístových, 1947; Součásti strojů pístových. I. Konstrukční | ||
+ | část, 1949; Nauka o pružnosti a pevnosti, 1954. | ||
+ | |||
+ | '''L:''' nekrolog, in: Strojírenství 6, 1956, č. 8, s. 556n.; Z. Kuliš – J. Masnerová, | ||
+ | Remembering ancestors – Prof. Ing. F. B., in: Bulletin of Applied Mechanics | ||
+ | 1, 2005, č. 3, s. 147n. | ||
+ | |||
+ | '''P:''' Archiv ČVUT, Praha, fond Osobní spisy profesorů a docentů ČVUT, | ||
+ | 1946–1957; fond Rektorát, osobní karty zaměstnanců, k. č. 1. | ||
+ | |||
+ | Jiřina Masnerová | ||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]] | [[Kategorie:28- Strojař nebo elektrotechnik]] | ||
− | |||
[[Kategorie:1905]] | [[Kategorie:1905]] | ||
[[Kategorie:Bratislava]] | [[Kategorie:Bratislava]] | ||
[[Kategorie:1956]] | [[Kategorie:1956]] | ||
[[Kategorie:Praha]] | [[Kategorie:Praha]] | ||
+ | |||
+ | <gallery> | ||
+ | Budinsky Ferdinand hrob.jpg|Hrob Ferdinanda Budinského na Vinohradském hřbitově v Praze | ||
+ | </gallery> |
Aktuální verze z 9. 10. 2019, 17:26
Ferdinand BUDINSKÝ | |
Narození | 18.3.1905 |
---|---|
Místo narození | Bratislava (Slovensko) |
Úmrtí | 16.6.1956 |
Místo úmrtí | Praha |
Povolání | 28- Strojař nebo elektrotechnik |
Citace | Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 285-286 |
Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43148 |
BUDINSKÝ, Ferdinand, * 18. 3. 1905 Bratislava (Slovensko), † 16. 6. 1956 Praha, technik, pedagog
Syn armádního plukovníka Antonína B. 1923 maturoval na reálce v Praze na Královských Vinohradech, 1930 dokončil studium na Vysoké škole strojního a elektrotechnického inženýrství při Českém vysokém učení technickém. 1928 až 1936 pracoval jako asistent u profesora Karla Spály v Ústavu pružnosti a pevnosti na ČVUT, vypracoval např. nové metody výpočtu pružných řetězovek. Koncem 1936 nastoupil do firmy ČKD, kde působil deset let a soustředil se na odborné technické problémy. Popsal nový způsob výpočtu tvarové pevnosti, novou grafickou metodu harmonické analýzy a věnoval se výpočtu kmitání strojních součástí. Výsledky publikoval v interních podnikových zprávách. Po druhé světové válce se vrátil na pražskou techniku, kde byl 1946 jmenován řádným profesorem pro obor nauky pevnosti a teorie a stavby součástí strojů pístových. Později se stal vedoucím katedry mechaniky a současně Ústavu pružnosti a pevnosti. V krátké době vydal první díl skript Nauka o pružnosti a pevnosti a začal připravovat druhý díl. Intenzivně spolupracoval s elektrárnou Štěchovice a s ČKD. Stal se spoluzakladatelem a poradcem Výzkumného ústavu textilních strojů, pro který navrhl např. nový typ pulsátoru. Přednášel pro SIA, o řešení torzních kmitů na kongresu technické mechaniky v Paříži, byl pozván na kongres mechaniky v Londýně. 1951 byl postižen mozkovou mrtvicí, která ho vyřadila z pedagogické činnosti. Vypracoval však ještě nový způsob výpočtu přírubových spojů, který se stal základem připravované normy. Dále zdokonalil výpočty podle tvarové pevnosti a výpočty předpjatých spojů. Věnoval se poradenství a uveřejňoval v časopise Strojírenství odborné studie o tvarové pevnosti. Patřil k průkopníkům moderní teorie pružnosti a pevnosti, specializoval se na únavu materiálu, teorii výpočtu kluzných ložisek, dynamiku naftových motorů. Nedokončené, resp. nepublikované zůstaly B. práce z teorie harmonické analýzy a aplikace gyroskopů. 1956 ho postihl druhý záchvat mrtvice, po němž odešel do invalidního důchodu. Státní komise pro vědecké hodnosti mu udělila hodnost doktora technických věd, kterou však již nestihl převzít.
D: Součásti strojů pístových, 1947; Součásti strojů pístových. I. Konstrukční část, 1949; Nauka o pružnosti a pevnosti, 1954.
L: nekrolog, in: Strojírenství 6, 1956, č. 8, s. 556n.; Z. Kuliš – J. Masnerová, Remembering ancestors – Prof. Ing. F. B., in: Bulletin of Applied Mechanics 1, 2005, č. 3, s. 147n.
P: Archiv ČVUT, Praha, fond Osobní spisy profesorů a docentů ČVUT, 1946–1957; fond Rektorát, osobní karty zaměstnanců, k. č. 1.
Jiřina Masnerová