BUDINSKÝ Ferdinand 18.3.1905-16.6.1956: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 285-286
 
}}
 
}}
  

Aktuální verze z 9. 10. 2019, 17:26

Ferdinand BUDINSKÝ
Narození 18.3.1905
Místo narození Bratislava (Slovensko)
Úmrtí 16.6.1956
Místo úmrtí Praha
Povolání 28- Strojař nebo elektrotechnik
Citace Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 285-286
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43148

BUDINSKÝ, Ferdinand, * 18. 3. 1905 Bratislava (Slovensko), † 16. 6. 1956 Praha, technik, pedagog

Syn armádního plukovníka Antonína B. 1923 maturoval na reálce v Praze na Královských Vinohradech, 1930 dokončil studium na Vysoké škole strojního a elektrotechnického inženýrství při Českém vysokém učení technickém. 1928 až 1936 pracoval jako asistent u profesora Karla Spály v Ústavu pružnosti a pevnosti na ČVUT, vypracoval např. nové metody výpočtu pružných řetězovek. Koncem 1936 nastoupil do firmy ČKD, kde působil deset let a soustředil se na odborné technické problémy. Popsal nový způsob výpočtu tvarové pevnosti, novou grafickou metodu harmonické analýzy a věnoval se výpočtu kmitání strojních součástí. Výsledky publikoval v interních podnikových zprávách. Po druhé světové válce se vrátil na pražskou techniku, kde byl 1946 jmenován řádným profesorem pro obor nauky pevnosti a teorie a stavby součástí strojů pístových. Později se stal vedoucím katedry mechaniky a současně Ústavu pružnosti a pevnosti. V krátké době vydal první díl skript Nauka o pružnosti a pevnosti a začal připravovat druhý díl. Intenzivně spolupracoval s elektrárnou Štěchovice a s ČKD. Stal se spoluzakladatelem a poradcem Výzkumného ústavu textilních strojů, pro který navrhl např. nový typ pulsátoru. Přednášel pro SIA, o řešení torzních kmitů na kongresu technické mechaniky v Paříži, byl pozván na kongres mechaniky v Londýně. 1951 byl postižen mozkovou mrtvicí, která ho vyřadila z pedagogické činnosti. Vypracoval však ještě nový způsob výpočtu přírubových spojů, který se stal základem připravované normy. Dále zdokonalil výpočty podle tvarové pevnosti a výpočty předpjatých spojů. Věnoval se poradenství a uveřejňoval v časopise Strojírenství odborné studie o tvarové pevnosti. Patřil k průkopníkům moderní teorie pružnosti a pevnosti, specializoval se na únavu materiálu, teorii výpočtu kluzných ložisek, dynamiku naftových motorů. Nedokončené, resp. nepublikované zůstaly B. práce z teorie harmonické analýzy a aplikace gyroskopů. 1956 ho postihl druhý záchvat mrtvice, po němž odešel do invalidního důchodu. Státní komise pro vědecké hodnosti mu udělila hodnost doktora technických věd, kterou však již nestihl převzít.

D: Součásti strojů pístových, 1947; Součásti strojů pístových. I. Konstrukční část, 1949; Nauka o pružnosti a pevnosti, 1954.

L: nekrolog, in: Strojírenství 6, 1956, č. 8, s. 556n.; Z. Kuliš – J. Masnerová, Remembering ancestors – Prof. Ing. F. B., in: Bulletin of Applied Mechanics 1, 2005, č. 3, s. 147n.

P: Archiv ČVUT, Praha, fond Osobní spisy profesorů a docentů ČVUT, 1946–1957; fond Rektorát, osobní karty zaměstnanců, k. č. 1.

Jiřina Masnerová