BUDISCHOWSKY rodina podnikatelů v koželužském, kožedělném a obuvnickém průmyslu

Z Personal
BUDISCHOWSKY rodina podnikatelů v koželužském, kožedělném a obuvnickém průmyslu
Narození 20.11.1808
Místo narození Třebíč
Úmrtí 29.4.1885
Místo úmrtí Třebíč
Povolání 34- Odborník kožeděl. nebo gumárenského průmyslu
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43154

BUDISCHOWSKY, rodina podnikatelů v koželužském, kožedělném a obuvnickém průmyslu

Bratři Franz (I. či starší) Karl Josef B. (* 20. 11. 1808 Třebíč, † 29. 4. 1885 Třebíč) a Karl Ferdinand Leopold B. (* 24. 10. 1810 Třebíč, † 26. 4. 1884 Třebíč) pocházeli z privilegované a zámožné německé katolické rodiny Johanna Antona B. (1757–1833), koželužského mistra, představeného cechu, měšťana, magistrátního rady a purkmistra v Třebíči, z obce s pradávnou tradicí jirchářského a koželužského řemesla. Franz s Karlem převzali 1827 či 1832 otcovu malou koželužnu umístěnou ve dvou domech na Stařečce, v nichž poskytovali obživu desítce dělníků. Oba se rozhodli vybudovat postupně kožedělnou továrnu, avšak již 1835 začali podnikat samostatně. Společně však ještě dali postavit vlastní zděný větrný mlýn na Staříku na mletí dubové a smrkové kůry (třísla) pro potřebu místních koželužen (1836) a zakoupili přádelnu a Padrtův mlýn v dnešní Třebíči-Borovině (1842). Tamní provoz na vydělávání a zpracování kůží na jednoduchých strojích s vodním pohonem řídil Karl Ferdinand Leopold B., zakladatel druhé větve rodiny.

Na Stařečce se rozvíjela firma Franze B., který tam zakoupil několik domů a další ve Vídni, kde zřídil pobočku továrny. V Kožichovicích u Třebíče dal vystavět statek. Byl třikrát ženatý a vychoval jedenáct dětí. Od 1862 se jednalo o firmu Franz B. & Söhne, poněvadž její vlastník přizval za společníky a spolumajitele své syny. S Franzem (II. či mladším) Karlem Johannem B. (* 24. 6. 1838 Třebíč, † 1. 4. 1881 Třebíč) řídili společně třebíčskou firmu se 150 zaměstnanci a obtížně překonávali důsledky hospodářské krize sedmdesátých let a burzovního krachu 1873. Další úspěšnou cestu nalezli až jejich nástupci v letech osmdesátých. Bratr Franze ml., Wilhelm Josef Karl B. (* 27. 5. 1851 Třebíč, † 23. 6. 1914 ? Chotěboř), se rovněž učil v rodinné firmě. 1878 si propachtoval malou koželužnu v Chotěboři, jež zprvu zpracovávala sotva dvě stě kilogramů kůží týdně. Po deseti letech se mu podařilo provoz vybavit stroji a zvýšit produkci přibližně pětinásobně. 1888 ho dal přestěhovat do Dřevěných Mlýnů. Ze zrušené továrny na zápalky vybudoval koželužnu a kožedělnou továrnu.

Další z bratrů Josef B. (* 2. 11. 1852 Třebíč, † 7. 4. 1908 Třebíč) nejprve spolupracoval s otcem a s bratry při řízení rodinné firmy, jejímž hlavním společníkem a ředitelem byl od 1885. Převedl ji přes těžké období krize sedmdesátých let a reorganizoval ji. 1894 byly postaveny nové tovární objekty a v nich uvedeny do provozu moderní stroje anglického, německého a amerického původu a byl instalován parní stroj o výkonu přibližně sedmdesát kilowatů. Výroba se specializovala na jemné kůže dodávané odběratelům v přírodní nebo barvené podobě. Teletiny byly zpracovávány postaru tříslem či chromovými solemi na obuvnické svršky a jejich počet byl uváděn na 150 000 ročně. Závod zaměstnával přibližně 180 dělníků a měl vlastní elektrickou centrálu. Výrobky byly oceněny velkou cenou na průmyslové výstavě v Paříži (1900). B. se oženil v Třebíči 8. 3. 1886.

Syn Franze ml. (II.), Franz Xaver Alois Karl B. (* 30. 5. 1864 Třebíč, † ?), se po smrti strýce Josefa ujal 1908 řízení rodinného podniku. 1918 fúzoval s firmou prastrýce s názvem Carl B. & Söhne. Franz se stal vedoucím její filiální továrny ve Veľkých Bošanech na Slovensku.

Úspěšnějším podnikatelem než Franz (I.) Karl Josef byl jeho bratr Karl Ferdinand Leopold B. V Třebíči-Borovině vybudoval postupně jeden z největších závodů v habsburské monarchii. Specializoval se na výrobu ovčích kůží a teletin, které měly dobrý odbyt hlavně v Brně a byly oceněny mj. stříbrnou medailí na průmyslové výstavě ve Vídni (1845). Využil třebíčské podmínky a podnikatelskou invenci a rozhodl se sortiment rozšířit – 1847 přibyla nepřetržitá výroba hnědých brašnových kůží a obuvi pro vojáky. 1853 vyplatil svého bratra Franze. Nový impuls pro rozvoj a modernizaci provozu přinesla zakázka na koženou výstroj (řemeny, sedla, rukavice, boty) pro tureckou armádu za krymské války (1854). B. přikoupil postupně nové stroje a postaral se o instalaci prvního parního stroje o výkonu 12 či 16 kW (1862). Tehdy firma vyhlásila konkurs kvůli vysokému zadlužení, avšak s věřiteli se vyrovnala a oddlužila se. Již 1863 uzavřela kontrakt na dodávky obuvi a veškeré kožené výstroje pro armádu rakouskou a 1864 pro mexickou expedici. Zaměstnávala již přibližně sto dělníků v koželužně a na čtyři stovky pracovníků v obuvnických dílnách. Další nebývalý rozmach jí přinesla rakousko-pruská válka: po ní v reorganizovaných provozech přibyly mj. MacKayův prošívací stroj na podešve, vůbec první v mocnářství (1869), a stroje na válcování a štípání kůží. B. byl nadporučíkem národní gardy (1848), mecenášem střelecké společnosti v Třebíči i vlivným cechovním činovníkem. 1872–73 vedl útok na tamní české zastupitelstvo. 1874 zřídil německou mateřskou školu pro děti svých zaměstnanců. Za vojenské dodávky byl dekorován zlatým záslužným křížem. Byl dvakrát ženatý.

Do prosperující firmy 1871 přistoupili nejprve jeho nejstarší synové – Johann Konrad Josef B. (* 19. 2. 1845 Jihlava, † 10. 8. 1915 Třebíč) a August Josef Emanuel B. (* 17. 8. 1846 Třebíč, † 27. 6. 1915 Hinterbrühl v Dolních Rakousích). Byla přejmenována na Carl B. & Söhne (C. B. S.). 1882 z ní otec Karl vystoupil a v třebíčské obci dožil jako soukromník. V témže roce do firmy přistoupili jeho mladší synové Emil Anton Karl B. (* 16. 1. 1852 Třebíč, † 31. 5. 1909 Třebíč) a Ernst Franz Karl B. (* 18. 9. 1856 Třebíč, † 18. 9. 1914 Veľké Bošany). Dosavadní velké kontrakty rozhojnily další, mj. pro Čínu a severní Ameriku (od 1884), takže vlastníci dali postavit novou tovární halu na výrobu exportní obuvi a později novou barvírnu kůže (1891), kde byly vyráběny mj. řemeny a kožená galanterie. 1892 kapitálově pronikli do dalších podniků (Lederindustrie-Gesellschaft Bergmann & Consorten a Lederindustrie-Gesellschaft Budischowsky, Flesch & Consorten) a již 1871 založili vídeňskou obchodní filiálku a pobočné závody v Hinterbrühlu u Mödlingu v Dolních Rakousích a ve Veľkých Bošanech (Nagybossány) na dnešním Slovensku. Továrnu hinterbrühlskou vedl August Josef Emanuel B. (oženil se 18. 11. 1882) a velkobošanskou Ernst Franz Karl B. (oženil se 10. 6. 1890), oba až do své smrti. Pak byli převezeni do Třebíče a pohřbeni.

Na počátku dvacátého století konsolidovaná firma vyráběla nadále hlavně zpracované kůže všeho druhu. Surovinu nakupovala mj. v Rakousku-Uhersku, Německu, Rusku, Itálii, Argentině a ve Východní Indii. Dále dodávala pohonové řemeny, galanterní kůži, kožené čalouny, koženou výstroj pro vojsko a kožená lodní lana a své zboží vyvážela zejména do Německa, Itálie, na Balkán a do Egypta. Součástí jejího provozu byly dva parní stroje o výkonu bezmála 140 kW, čistička vody (od 1883), elektrická centrála (od 1885 a tedy dříve než v třebíčské obci), strojírenské dílny a kruhová cihelna. Od 1877 firmě patřila i vlastní nemocenská pokladna, služební byty pro úředníky a dělnická kolonie pro stálé dělníky v počtu osmi set až tisíc (v koželužně, konfekci a v botárně kromě domáckých ševců).

Johann Konrad Josef se oženil v Třebíči 22. 10. 1884. Obdržel rytířský řád Františka Josefa I. (1908) a titul císařský rada. Jeho synem byl Robert Karl Anton B. (* 20. 9. 1885 Třebíč, † 25. 9. 1918 Třebíč), jeden z posledních představitelů rodinného továrního podnikání v Třebíči.

Před koncem první světové války se objevil další podnikatelský subjekt v oboru obuvnického průmyslu: Busi, továrna na obuv, akciová společnost v Brně. Založily ji 1917 firmy Carl B. a synové, spol. s r. o., a J. Sigle a spol. s kapitálem milion korun. Přestože již 1920 nová firma zvýšila akciový kapitál na deset milionů korun, zápasila v následujících letech s nemalými finančními obtížemi. Nepomohly ani velkorysé reorganizace výroby v továrních provozech v Třebíči a odbytu, ani založení nových prodejen v tehdejší ČSR, ani sázka na značný vývoz do ciziny. Všechny firemní akcie získala Moravská banka (předtím Moravská agrární a průmyslová banka). Továrny Carl B. a synové, akciová společnost, s koželužnou a Busi, jež vyrobily až šest tisíc párů bot denně a při plném provozu zaměstnávaly v obou továrnách až 2 500 dělníků a úředníků (1927), koupila od banky firma Baťa, akciová společnost (1931). Jejich provoz přizpůsobila hlavnímu závodu ve Zlíně, čili v Třebíči výrazně utlumila výrobu a koželužnu zrušila 1932. 1927 zahájila provoz firma Josef B. a spol. na Stařečce, jediná větší koželužna v Třebíči, která se tam ve třicátých letech udržela.

L: Heller 4, s. 19; GIÖ 2, s. 352n.; tamtéž 3, s. 367n.; OSND 1/2, s. 817; BL 1, s. 162 (kde neúplný soupis literatury); Myška, s. 66n. (kde neúplný soupis literatury); F. Dvorský, Vlastivěda moravská 2, Místopis, Třebický okres, 1906, s. 160n.; J. Krinninger, Eine altmährische Gerberfamilie, in: Deutschmährische Heimat 17, 1931, s. 106n.; F. Valach (ed.), Západní Morava, 1936, s. 22n.; J. Mejzlík, Dějiny závodů Gustava Klimenta Třebíč-Borovina, 1972, s. 5 a passim; V. Sameš, Stručné dějiny města Třebíče, 1972–79 (příloha Zpravodaje města Třebíče), s. 445n.; J. Janák, Sociálně ekonomická struktura západní Moravy a velká hospodářská krize, 1970, s. 15n.; týž, Třebíč. Dějiny města 2, 1981, s. 50n.; týž, Hospodářský rozmach Moravy v letech 1740–1918, 1999, s. 204n.; J. Bečková, Historie a současnost podnikání na Třebíčsku, 2003, s. 77n.; J. Šplíchal, Karl B. & Söhne. Vznik továrny a její zakladatel (bakalářská diplomová práce, Historický ústav Filozofické fakulty MU Brno), 2006 (kde neúplný soupis literatury).

P: MZA, fond E 67 Sbírka matrik, č. 10 957, matrika narozených římskokatolického farního úřadu u svatého Martina (Třebíč-město), oddíl pro Stařečku, sv. VIII, fol. 6 (Franz st. Karl Josef ), tamtéž, fol. 14 (Karl Ferdinand Leopold); tamtéž, č. 10 958, tamtéž, sv. IX, fol. 68 (Franz ml. Karl Johann), tamtéž, fol. 107 (Johann Konrad Josef ), tamtéž, fol. 116 (August Josef Emanuel), tamtéž, fol. 157 (Wilhelm Josef Karl), tamtéž, fol. 167 (Emil Anton Karl), tamtéž, fol. 211 (Ernst Franz Karl); tamtéž, č. 10 959, matrika narozených římskokatolického farního úřadu u svatého Martina, oddíl pro Stařečku, sv. X, fol. 57 (Franz Xaver Alois Karl); tamtéž, č. 10 960, tamtéž, sv. XI, fol. 138 (Robert Karl Anton); tamtéž, č. 10 977, tamtéž, sv. VI, fol. 87 (Franz Karl Josef ), tamtéž, fol. 80 (Karl Ferdinand Leopold), tamtéž, fol. 64 (Franz ml. Karl Johann); Městský úřad v Třebíči, matrika narozených římskokatolického farního úřadu u svatého Martina (Třebíč-město), sv. XII, oddíl pro Stařečku, fol. 37, pořadové č. 8 (Franz Xaver Josef Friedrich Karl Alois); tamtéž, matrika zemřelých římskokatolického farního úřadu u svatého Martina, sv. VII, oddíl pro Stařečku, fol. 39, pořadové č. 12 (Josef ), tamtéž, fol. 43, pořadové č. 15 (Emil Anton Karl), tamtéž, fol. 63, pořadové č. 25 (Johann Konrad Josef ), tamtéž, fol. 79, pořadové č. 29 (Robert Karl Anton); tamtéž, oddíl pro Třebíč-město, fol. 27 (Ernst Franz Karl), tamtéž, fol. 29 (August Josef Emanuel); J. Šplíchal, c. d., s. 37 (kde neúplný soupis archivních pramenů).

Ref: Bibliografie dějin Českých zemí

Gustav Novotný