Biografický slovník
BUJATTI rodina podnikatelů v textilním průmyslu
| BUJATTI rodina podnikatelů v textilním průmyslu | |
 | |
| Narození | 1.7.1770(8) |
|---|---|
| Místo narození | Görz (Gorice, Itálie/Slovinsko) |
| Úmrtí | 2.3.1842 |
| Místo úmrtí | Vídeň (Rakousko) |
| Povolání |
33- Odborník textilního nebo oděvního průmyslu |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 299 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=137690 |
BUJATTI, rodina podnikatelů v textilním průmyslu
Georg B., * 1. 7. 1770(8) Görz (Gorice, Itálie/Slovinsko), † 2. 3. 1842 Vídeň (Rakousko), byl synem Giovanniho Baptisty B. (* 1740), který se narodil v obci Cormòns (Itálie) v tehdejším rakouském Přímoří. Tam provozoval manufakturní výrobu hedvábí, kterou koncem 60. let 18. století přenesl do blízkosti města Gorice, kde se patrně usadil a dále úspěšně rozvíjel podnikatelskou činnost. B. převzal vedení otcova podniku údajně velmi mlád a dařilo se mu jej zvětšovat. Pravděpodobně 1811 přestěhoval firmu do Rakouska, kde u Vídně v Schottenfeldu založil hedvábnickou manufakturu, v níž musel zpočátku, pro nedostatek místních kvalifikovaných sil, zaměstnávat vyučené tkalce z okolí Gorice. Zachytil nastupující trend industriálního rozvoje měst a byl považován za zakladatele vídeňského hedvábnického průmyslu. 1826 získal pro své podnikání zemské tovární oprávnění. Měl tři syny, nejstarší Joseph se stal obchodníkem v Mariahilfu (dnes Vídeň), Ferdinand provozoval barvířské řemeslo v rakouském Gumpendorfu. Rodinný podnik převzal nejmladší Franz B., * 7. 8. 1813 Vídeň (Rakousko), † 6. 10. 1897 Vídeň (Rakousko), který po studiu na reálné škole navštěvoval ještě komerční oddělení na polytechnickém institutu a kreslířskou školu ve Vídni. Praktické zkušenosti získával od 11 let, kdy jej otec vzal do firmy jako učně. Výuční list dostal 1830 a stal se spolumajitelem podniku, 1835 vykonal mistrovské zkoušky. V témže roce se dobře zavedená továrna zúčastnila první vídeňské průmyslové výstavy. Po smrti otce (1842) zůstal Franz B. jediným majitelem. Výroba se specializovala hlavně na zhotovování potahových látek. Jejich vynikající kvalita byla oceněna mj. na světových průmyslových výstavách 1851 v Londýně a 1855 v Paříži. Továrna v polovině 50. let zaměstnávala 100 tkalců a ročně vyráběla zboží v hodnotě 130 000 zlatých konvenční měny. 1858 byly některé provozy pro ekonomicky výhodnější podmínky přesunuty do Šumperka na severní Moravu. V továrních halách se pracovalo na 600 stavech a na 40 v domácnostech dělníků. 1866 byly zřízeny další pobočné závody v Bludově, Novém Malíně (Frankstadt) a Horní Libině (Deutsch Liebau) a 1874 v Haškově (dnes část Mnichova Hradiště), kde vedle tkalcovny byla zřízena i barvírna, oddělení potiskovací a apretovna. B. vlastnil ještě továrnu v Szentgotthárdu (Uhry) a ve Vídni provozoval centrální sklad. Výroba hedvábných látek v B. firmě měla nejen vysokou řemeslnou, ale i výtečnou uměleckou úroveň, o čemž svědčily zakázky pro potřeby vídeňského dvora a Dvorní operu ve Vídni. Za rozvoj hedvábnického průmyslu v monarchii B. obdržel Řád Františka Josefa a u příležitosti jeho šedesátých narozenin mu císař udělil titul Hof-Seidenzeug-Fabrikant. V průběhu druhé poloviny 70. let převedl B. podnikání na své tři syny Hermanna, Theodora a Franze Georga, kteří všechny provozy zmodernizovali a vytvořili velkopodnik, kde zaměstnávali koncem století 1 200 dělníků. Firma vyráběla široký sortiment hedvábnického zboží a skoro polovinu produkce exportovala do ciziny, mj. do významných obchodních center, jako byla Paříž, Londýn, New York, Káhira ad.
L: GIÖ 4, 1898, s. 37 n.; BL 1, s. 166; Myška, s. 69; M. Myška, Rozbřesk podnikatelů, 2000, s. 93n.; S. Löwy, Altwiener Familien, Wien 1925; R. Granichstaedten-Cerva – J. Mentschl – G. Otruba, Altösterreichische Unternehmer, Wien 1968, s. 22.
Jana Brabencová
Továrna v Šumperku, před rokem 1900
Franz Bujatti (1813-1897)
