Stránka
Diskuse
Zobrazit zdroj
Historie

Zobrazení zdroje stránky BUJNÁK Pavel 24.4.1882-13.11.1933

{{Infobox - osoba
| jméno = Pavel BUJNÁK
| obrázek = Bujnak Pavel portret.jpg
| datum narození = 24.4.1882
| místo narození = Dolný Kubín (Slovensko)
| datum úmrtí = 13.11.1933
| místo úmrtí = Praha
| povolání = 55- Jazykovědec<br />65- Literární historik, kritik nebo teoretik<br />64- Překladatel<br />61- Pedagog<br />

| jiná jména = 
| citace = Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 299-300
}}

'''BUJNÁK, Pavel,''' ''* 24. 4. 1882 Dolný Kubín (Slovensko), † 13. 11. 1933 Praha, literární historik, kritik, hungarolog, evangelický farář, pedagog, filolog, spisovatel, publicista''

Syn zaměstnance městského úřadu. Maturitu složil 1900
na maďarském klasickém gymnáziu v Banské Štiavnici.
1900–04 studoval evangelickou teologii v Bratislavě, 1904
až 1905 filozofii, estetiku a orientální filologii v Lipsku,
v zimním semestru 1905 maďarskou filologii a slavistiku
v Budapešti (1919 PhDr. na základě souboru prací o Hviezdoslavovi).
1906–09 působil jako kaplan slovenské evangelické fary v Budapešti a stal se předním činitelem místního
Slovenského spolku. Pokračoval ve studiu hungarologie jako
externí posluchač prof. O. Asbótha. 1909–19 byl farářem
v Krupině a vystupoval jako příslušník demokratické skupiny
slovenských realistů a pokrokářů, sdružených kolem revue
''Prúdy'' a spolupracujících s českou inteligencí. 1919–22 redigoval
masarykovský časopis ''Hontiantsky Slovák'', 1922–25
pracoval jako hlavní bibliotekář Univerzitní (dnes Národní)
knihovny v Praze. Na podnět J. Vlčka se 1925 habilitoval
v Praze na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy z oboru ugrofinistiky na základě práce ''Ján Arany v literatúre slovenskej''
(1924) a založil stolici maďarské řeči a literatury. 1926 pobýval
na ročním studijním pobytu ve Finsku, 1929 byl jmenován
mimořádným profesorem. Jeho nejvýznamnějším žákem
se stal budoucí prof. V. Skalička. Od 1931 působil B. jako
řádný profesor hungarologie a ugrofinistiky na Filozofické
fakultě Komenského univerzity v Bratislavě. Jako literární
historik se zabýval zejména počátky slovenského romantismu
(''Romantizmus v literatúre slovenskej'', ''Samo Chalúpka'', ''Karol''
''Kuzmány''), syntetickým výkladem Hviezdoslavova mnohostranného
díla, výkladem tzv. československé literatury před
vystoupením štúrovců, také A. Bernolákem, B. Tablicem
a J. Vlčkem, k němuž se hlásil jako ke svému učiteli a předchůdci,
a dále vlivem L. N. Tolstého na slovenskou kulturu.
V literární kritice upínal pozornost k novým dílům Hviezdoslava,
k poezii J. Jesenského a především však k tvorbě L. Nádašiho-
Jégé a J. Gregora-Tajovského. V duchu pozitivistické
a Masarykovy koncepce literárního procesu nejvýše cenil
kritický realismus. K slovenskému literárnímu vývoji nezaujímal
obdivné stanovisko, čímž působil vesměs pozitivně, byť
někdy jednostranně čechofilsky. Jako první Slovák se zajímal
o otázky literární estetiky (''Dve kapitoly z literárnej estetiky'',
''Slovenská poetika''). V popřevratovém období po 1918 napsal
několik prací, jimiž položil základy české a slovenské hungarologie
(''Povesť o krivoprísežníkovi u Slovanov a Maďarov'',
''Neruda a Petőfi'', ''Literatúra maďarská na území ČSR'', ''Česká reč''
''v uhorskej evangelickej církvi'') a ugrofinistiky (''Praefixa verbalia''
''v jazykoch ugrofínskych''). Byl iniciátorem a hlavním redaktorem
''Slovenského naučného slovníku'', slovníku Hviezdoslavova
jazyka. ''Místopisný slovník Slovenska'' nedokončil. Užíval řadu
šifer a pseudonymy Smrek, Sokol. Pochován byl v rodišti.

Jeho zetěm byl hudební skladatel Ľudovít Izák, B. starším
bratrem byl diplomat Karol B.

'''L:''' A. Göllnerová (ed.), Pamätník – P. B. ctitelia, priatelia, žiaci, Bratislava
1933; J. B. Čapek, Československá literatura toleranční 1781–1861, 2,
1933, s. 266; P. B., Zo slovenskej estetiky (ed. M. Bartko), Bratislava 1957;
D. Chrobák – O. Čeppan, Rukoväť dejín slovenskej literatúry, 3. vyd., Bratislava
1949, s. 42; Timrava v kritike a spomienkách (ed. I. Kusý – Z. Jesenská
– A. Matuška), Bratislava 1958, s. 835; V. Peťko, Výzvy a postoje, Bratislava
1977, s. 60n.; L. Turczel, Elnöki megnyitó, in: Zborník Filozofickej fakulty
Univerzity Komenského – Philologica, Bratislava 1973; S. Csanda, A Komenský
Egyetem Magyar Nyelvi és Irodalmi Tanszékének 50. éve, in: tamtéž,
1980; ES 1, s. 277; Dejiny slovenskej literatúry (kol. autorů, ed. M. Pišút),
1962, s. 574; Š. Votrubová – A. Šimkovič (ed.), Korešpondencia Františka
Votrubu, Bratislava 1961, s. 176, 374; K. Rosenbaum, Encyklopédia slovenských
spisovateľov 1, Bratislava 1984, s. 76n.; SBS 1, s. 344n.; MČE 1,
s. 605; OSND 1/2, s. 784; KSN 2, s. 183; ČBS, s. 74; J. Vopravil, Slovník
pseudonymů v české a slovenské literatuře, 1973, s. 438n.; A cseh/szlovákiai
magyar irodalom lexikona 1918–1995, Bratislava 1997, s. 42n.; Tomeš 1,
s. 156; Slovník slovenských spisovateľov 20. storočia, Bratislava – Martin
2001, s. 55n.

'''P:''' Archív literatúry a umenia Matice slovenskej, Martin; Biografický archiv
ÚČL Praha.

Martin Kučera
   
[[Kategorie:C]]
[[Kategorie:55- Jazykovědec]]
[[Kategorie:65- Literární historik, kritik nebo teoretik]]
[[Kategorie:64- Překladatel]]
[[Kategorie:61- Pedagog]]
[[Kategorie:1882]]
[[Kategorie:Dolný Kubín]]
[[Kategorie:1933]]
[[Kategorie:Praha]]