BUKOVÝ William 18.1.1932-31.7.1968: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 306-307
 
}}
 
}}
  

Aktuální verze z 9. 10. 2019, 19:04

William BUKOVÝ
Narození 18.1.1932
Místo narození Lučenec (Slovensko)
Úmrtí 31.7.1968
Místo úmrtí Praha
Povolání 77- Hudební skladatel
Citace Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 306-307

BUKOVÝ, William (vl. jm. Viliam), * 18. 1. 1932 Lučenec (Slovensko), † 31. 7. 1968 Praha, hudební skladatel, klavírista

Po maturitě v Lučenci 1951 studoval 1952–56 hudební pedagogiku a kompozici na Filozofické fakultě UK v Praze, kde po studiích zůstal. 1965–66 působil úspěšně v Hollywoodu a v Paříži. Komponoval od konce 50. let, upravoval písně a psal hudbu k reklamám, postupně se prosadil jako autor šansonů a písní (na texty V. Síse, J. Bobotky a R. Skukálka): Bambus a řeka, Buffallo Bill, Dejte mi vodu, Jak vypadá čas, Ptám se, ptám, Souvenir z Montmartru, Zeď vzpomínek, vytvořil i cyklus písní na verše L. Aškenazyho Modré paraple, Píseň o mlze, Smutný host, Všední ulice. Jeho písně interpretovali R. Cortés, H. Hegerová, R. Pellar i herci J. Bek, K. Effa, V. Chramostová, J. Petrovická. Zkomponoval balety Muž 713 (1964) a Hirošima (uváděný také jako Rozkaz a Svědomí, 1969), scénickou hudbu k inscenacím a divadelním hrám (A. Gatti, Hlas veřejnosti pro Théâtre National Populaire v Paříži, a Černá ryba pro pařížskou scénu Grénier a k televizní inscenaci Vyhnanství podle L. Feuchtwangera). Proslavil se hudbou k více než 70 dokumentárním, reportážním, celovečerním hraným filmům a k filmům pro děti: Pozor, móda!, Muž, ktorý sa nevrátil (oba 1959), U nás v Mechově (1959/60), Hledá se táta, Kolik slov stačí lásce, Smrt na Cukrovém ostrově (všechny 1961), Boxer a smrt (1962, oceněný 1963 Cenou Daria Milhauda na Mezinárodním filmovém festivalu v San Franciscu), Máte doma lva?, Postava k podpírání, Tvář v okně (vše 1963), Nikdo se smát nebude (1965), Automat na přání, Hra bez pravidel, Kristovy roky, Soukromá vichřice (vše 1967), k loutkovým a trikovým filmům režiséra Břetislava Pojara Pojďte, pane, budeme si hrát, Lev a písnička (oceněný na mezinárodním filmovém festivalu animovaných filmů v Annecy 1959), ke kresleným seriálům o Krtečkovi, Štěňátku, Cvrčkovi aj. Složil také hudbu ke dvěma francouzským filmům Lakdar a Le temps d’une image a k španělskému filmu Gaudí. Prosazoval názor, že hudba není jen kulisou k filmu, ale má být jeho rovnocennou složkou, která dotváří charaktery postav. V oblasti vážné hudby ho inspirovali B. Bartók, A. Honegger, L. Janáček, S. Prokofjev a I. Stravinskij. Zkomponoval i koncertní skladby pro sólový nástroj a orchestr. 1959 připravil a pro klavír upravil výběr skladeb Hanuše Jelínka Zpěvy sladké Francie. Používal novátorské postupy, jeho rukopis nese stopy tzv. konkrétní hudby. Na sklonku 60. let experimentoval s elektronickou hudbou (elektronický balet Faust na vlastní libreto, premiéra 1966 v New Yorku).

L: O. Adamec, Filmová hudba V. B., in: Film a divadlo 5, 1961, č. 12, s. 16; Encyklopédia dramatických umení Slovenska 1, Bratislava 1989, s. 142; EJ 1, s. 70; ČBS, s. 75; Slovenský hraný film 1946–1969, Bratislava 1992, s. 102n.; O. Schulzová, Slovenské osobnosti a Praha, in: Praha a osobnosti národnostních menšin, 2000, s. 159; BLS 1, s. 613n.; Český hraný film 3, 1945–1960, 2001, s. 75, 219, 324; tamtéž 4, 1961–1970, 2004, passim; Český taneční slovník, 2001, s. 34; A. Matzner – J. Pilka, Česká filmová hudba, 2002, s. 180, 242, 244, 246, 265, 334, 405.

Anna Šourková