Biografický slovník
BUKOVSKÝ Jan Josef 9.2.1920-25.1.2000: Porovnání verzí
(BUKOVSKÝ_Jan_9.2.1920-25.1.2000) |
|||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| − | | jméno = Jan BUKOVSKÝ | + | | jméno = Jan Josef BUKOVSKÝ |
| obrázek = No male portrait.png | | obrázek = No male portrait.png | ||
| datum narození = 9.2.1920 | | datum narození = 9.2.1920 | ||
| Řádka 11: | Řádka 11: | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | }} |
| + | |||
| + | '''BUKOVSKÝ, Jan Josef,''' ''* 9. 2. 1920 Jičín, † 25. 1. 2000 Plzeň, strojírenský odborník, pedagog'' | ||
| + | |||
| + | Dětství prožil v Praze, kde také studoval a 1938 maturoval | ||
| + | na I. státní reálce v Ječné ulici. 1938 vstoupil na strojní fakultu | ||
| + | ČVUT. 1939−45 během uzavření českých vysokých škol | ||
| + | pracoval v závodě Mikrofona v Praze, nejprve jako pomocný | ||
| + | dělník, později zkušební technik. Studia na ČVUT ukončil | ||
| + | 1946. Odešel do Velké Británie a 1946−49 tam absolvoval | ||
| + | studium leteckého inženýrství a letecké a námořní navigace | ||
| + | na British Institute of Engineering Technology v Londýně | ||
| + | a na Royal Aeronautical Society v Cranfieldu. Disertační | ||
| + | práci, v níž zkoumal metody měření proudových leteckých | ||
| + | motorů, obhájil na College Aeronautics v Cranfieldu. Po návratu | ||
| + | do Prahy pracoval 1949−52 v několika průmyslových | ||
| + | podnicích: v Československých závodech těžkého strojírenství | ||
| + | (v oboru výzkumu plynových turbin), v Československých | ||
| + | závodech automobilových a leteckých (v oboru | ||
| + | výzkumu leteckých proudových motorů) a posléze na ministerstvu | ||
| + | všeobecného strojírenství, jako vedoucí zkušeben | ||
| + | proudových motorů při závodu Motorlet v Praze-Jinonicích. | ||
| + | 1952 byl vyslán na leteckou fakultu při Vojenské technické | ||
| + | akademii v Brně, kde působil jako zastupující docent pro | ||
| + | obor teorie a stavba proudových leteckých motorů. Po roce | ||
| + | se vrátil do Prahy, aby se 1953−59 podílel na vybudování | ||
| + | nového pracoviště pro výzkum vysokorychlostního proudění | ||
| + | v lopatkových strojích. Tehdy publikoval řadu originálních | ||
| + | výzkumných prací, v nichž např. zkoumal metody zviditelnění | ||
| + | aerodynamických proudových polí nebo nové metody pro | ||
| + | rozložení tlaku na povrch lopatkových profilů. Nejvýznamnější | ||
| + | z nich byla monografie ''Výzkum lopatkových turbostrojů'' | ||
| + | ''při vysokých rychlostech'' (1958). V roce 1959 nastoupil na Vysokou | ||
| + | školu strojní a elektrotechnickou v Plzni. Po založení | ||
| + | její strojní fakulty se na ní stal 1960−66 prvním děkanem. | ||
| + | 1965−71 vedl katedru hydrodynamiky a termomechaniky | ||
| + | a 1971–85 do odchodu do důchodu pracoval jako vedoucí oddělení tekutin a termomechaniky, kde pak působil ještě | ||
| + | do 1994 jako externí učitel. B. se zasloužil o vybudování | ||
| + | laboratoří katedry, pro něž navrhl mnohá unikátní zařízení | ||
| + | a vypracoval originální měřící metody. Byl členem vědecké | ||
| + | rady Vysoké školy strojní a elektrotechnické v Plzni a vědecké | ||
| + | rady strojní fakulty, dlouholetým předsedou komise pro státní | ||
| + | zkoušky a předsedou komisí pro obhajoby kandidátských | ||
| + | disertací. Stal se zakládajícím členem Československé astronomické | ||
| + | společnosti. Vystupoval na mezinárodních konferencích | ||
| + | a symposiích a pracoval jako expert UNESCO (např. | ||
| + | v Káhiře). Věnoval soustavnou péči odbornému růstu svých | ||
| + | spolupracovníků, z nichž někteří se stali předními odborníky | ||
| + | a vysokoškolskými učiteli. Popularizoval kosmonautiku, letectví | ||
| + | a astronomii, mj. jako lektor plzeňského planetária. | ||
| + | |||
| + | '''P:''' Osobní spis v Archivu Západočeské univerzity v Plzni. | ||
| + | |||
| + | Daniel Mayer | ||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:C]] | [[Kategorie:C]] | ||
[[Kategorie:2- Fyzik]] | [[Kategorie:2- Fyzik]] | ||
[[Kategorie:40- Hospodářství - ostatní]] | [[Kategorie:40- Hospodářství - ostatní]] | ||
[[Kategorie:61- Pedagog]] | [[Kategorie:61- Pedagog]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1920]] | [[Kategorie:1920]] | ||
[[Kategorie:Jičín]] | [[Kategorie:Jičín]] | ||
[[Kategorie:2000]] | [[Kategorie:2000]] | ||
[[Kategorie:Plzeň]] | [[Kategorie:Plzeň]] | ||
Verze z 31. 1. 2017, 17:46
| Jan Josef BUKOVSKÝ | |
 | |
| Narození | 9.2.1920 |
|---|---|
| Místo narození | Jičín |
| Úmrtí | 25.1.2000 |
| Místo úmrtí | Plzeň |
| Povolání |
2- Fyzik 40- Hospodářství - ostatní 61- Pedagog |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=70438 |
BUKOVSKÝ, Jan Josef, * 9. 2. 1920 Jičín, † 25. 1. 2000 Plzeň, strojírenský odborník, pedagog
Dětství prožil v Praze, kde také studoval a 1938 maturoval na I. státní reálce v Ječné ulici. 1938 vstoupil na strojní fakultu ČVUT. 1939−45 během uzavření českých vysokých škol pracoval v závodě Mikrofona v Praze, nejprve jako pomocný dělník, později zkušební technik. Studia na ČVUT ukončil 1946. Odešel do Velké Británie a 1946−49 tam absolvoval studium leteckého inženýrství a letecké a námořní navigace na British Institute of Engineering Technology v Londýně a na Royal Aeronautical Society v Cranfieldu. Disertační práci, v níž zkoumal metody měření proudových leteckých motorů, obhájil na College Aeronautics v Cranfieldu. Po návratu do Prahy pracoval 1949−52 v několika průmyslových podnicích: v Československých závodech těžkého strojírenství (v oboru výzkumu plynových turbin), v Československých závodech automobilových a leteckých (v oboru výzkumu leteckých proudových motorů) a posléze na ministerstvu všeobecného strojírenství, jako vedoucí zkušeben proudových motorů při závodu Motorlet v Praze-Jinonicích. 1952 byl vyslán na leteckou fakultu při Vojenské technické akademii v Brně, kde působil jako zastupující docent pro obor teorie a stavba proudových leteckých motorů. Po roce se vrátil do Prahy, aby se 1953−59 podílel na vybudování nového pracoviště pro výzkum vysokorychlostního proudění v lopatkových strojích. Tehdy publikoval řadu originálních výzkumných prací, v nichž např. zkoumal metody zviditelnění aerodynamických proudových polí nebo nové metody pro rozložení tlaku na povrch lopatkových profilů. Nejvýznamnější z nich byla monografie Výzkum lopatkových turbostrojů při vysokých rychlostech (1958). V roce 1959 nastoupil na Vysokou školu strojní a elektrotechnickou v Plzni. Po založení její strojní fakulty se na ní stal 1960−66 prvním děkanem. 1965−71 vedl katedru hydrodynamiky a termomechaniky a 1971–85 do odchodu do důchodu pracoval jako vedoucí oddělení tekutin a termomechaniky, kde pak působil ještě do 1994 jako externí učitel. B. se zasloužil o vybudování laboratoří katedry, pro něž navrhl mnohá unikátní zařízení a vypracoval originální měřící metody. Byl členem vědecké rady Vysoké školy strojní a elektrotechnické v Plzni a vědecké rady strojní fakulty, dlouholetým předsedou komise pro státní zkoušky a předsedou komisí pro obhajoby kandidátských disertací. Stal se zakládajícím členem Československé astronomické společnosti. Vystupoval na mezinárodních konferencích a symposiích a pracoval jako expert UNESCO (např. v Káhiře). Věnoval soustavnou péči odbornému růstu svých spolupracovníků, z nichž někteří se stali předními odborníky a vysokoškolskými učiteli. Popularizoval kosmonautiku, letectví a astronomii, mj. jako lektor plzeňského planetária.
P: Osobní spis v Archivu Západočeské univerzity v Plzni.
Daniel Mayer
