BUKSA Pavel 28.12.1932-30.6.1984: Porovnání verzí

Z Personal
 
Řádka 9: Řádka 9:
  
 
| jiná jména =  
 
| jiná jména =  
 +
| citace = Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 307-308
 
}}
 
}}
  

Aktuální verze z 9. 10. 2019, 19:06

Pavel BUKSA
Narození 28.12.1932
Místo narození Praha
Úmrtí 30.6.1984
Místo úmrtí Basilej (Švýcarsko)
Povolání 63- Spisovatel
Citace Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 307-308
Trvalý odkaz http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43248

BUKSA, Pavel (MICHAL, Karel), * 28. 12. 1932 Praha, † 30. 6. 1984 Basilej (Švýcarsko), prozaik, filmový dramatik

Narodil se v rodině pražského lékaře Františka B. Gymnázium vystudoval v Praze na Žižkově, maturoval 1. 6. 1951. Zapsal se na Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, kde studoval do 1953 (datum udávané prameny 1954 je chybné). Poté vykonával prezenční vojenskou službu a ke studiu se již nevrátil. Pracoval zprvu jako dělník, pak jako úkolář, následně vystřídal povolání geometra, správce jízdárny, dlaždiče a další. 1956–57 byl redaktorem Literárních novin. 1960 debutoval prózou v prestižním literárním časopise Plamen, publikoval i v Lidových novinách, Hostu do domu a jinde. 1961 vydal v rychlém sledu dvě knižní práce: detektivní novelu Krok stranou v nakladatelství Naše vojsko a sbírku satirických povídek Bubáci pro všední den v nakladatelství Československý spisovatel. Ta se stala jedním z příslibů obrody české prózy. Autor v ní čerpal z bohatých zážitků svého profesně proměnlivého života, do nichž překvapivě zasazoval bláznivé příhody plné fantaskních zázraků a nadpřirozenosti a vytvářel dojmy absurdnosti. Sedm brilantních nekonvenčních humoresek s aškenazyovskou poetičností, čapkovskou civilností i haškovskou satiričností poukazovalo ve své konfrontaci skutečného s neskutečným na nesmyslnosti mechanického myšlení. B. netradiční próza přinášela i netradiční proměny historických námětů. Nazýval je historickými apokryfy (např. povídka o deportaci K. Havlíčka Borovského do Brixenu). Jako jeden z nejnadějnějších prozaiků nové generace české prózy šedesátých let se pokoušel uplatnit jako samostatný spisovatel, nakladatelský lektor, spolupracoval s měsíčníkem Plamen. Nejdéle a nejúspěšněji působil jako dramaturg Československého filmu (Filmové studio Barrandov). Byl autorem námětu a spoluautorem scénáře k filmům Bílá paní (1965, režie Zdeněk Podskalský), Čest a sláva (1969, režie Hynek Bočan) a autorem loutkového televizního filmu Plivník dlaždiče Housky (1962). Podle svých povídek napsal rozhlasové hry Čest a sláva (1966, otištěno ve Studiích a úvahách, 1966) a Bílá paní (1968). Již dříve vydané krátké prózy sebral 1967 do výboru Gypsová hlava. Byl členem Svazu československých spisovatelů a Svazu československých filmových a televizních umělců. Po srpnu 1968 odešel do exilu a žil ve Švýcarsku. Byl dvakrát ženatý, poprvé s herečkou a zpěvačkou Jarmilou Karenovou (* 1926), podruhé s Violou Fischerovou (* 1935). V exilu vydal 1977 v Kolíně nad Rýnem sbírku povídek Rodný kraj, která byla vlastně shrnutím apokryfů, které B. psal na konci šedesátých let. Spáchal sebevraždu (datum úmrtí udávané jako 1. 7. 1983 je chybné). Užíval pseudonymu Karel Michal.

L: O. Sus, Metamorfózy smíchu a vzteku, 1963; Lidové noviny 7, 1994, č. 5, s. 3, příl. Národní 9, 3. 2. 1994; Slovník českých spisovatelů. Pokus o rekonstrukci dějin české literatury 1848–1978, Toronto, 1982 (v Praze jako Slovník zakázaných autorů, 1991); Tomeš 1, s. 156.

P: Biografický archiv ÚČL Praha.

Marcella Husová