Biografický slovník
BULÍŘ Alois 11.3.1838-8.10.1899
| Alois BULÍŘ | |
 | |
| Narození | 11.3.1838 |
|---|---|
| Místo narození | Světlá pod Ještědem |
| Úmrtí | 8.10.1899 |
| Místo úmrtí | Praha |
| Povolání | 74- Architekt |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 312-313 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43265 |
BULÍŘ, Alois, * 11. 3. 1838 Světlá pod Ještědem, † 8. 10. 1899 Praha, architekt, stavitel
Absolvoval českou reálku v Praze, 1856–60 studoval na pražské polytechnice. 1860–61 krátce pracoval pro pražského stavitele Isidora Šímu. 1862–67 spolupracoval ve Vídni s Josefem Hlávkou, z jehož popudu byl 1865 pověřen stavbou impozantní rezidence pravoslavného arcibiskupa v Černovicích v Bukovině. 1867 mu zemský výbor Království českého svěřil výstavbu ústavu pro choromyslné v Kosmonosích v areálu někdejší piaristické koleje. 1869 přesídlil do Prahy a 1869–70 krátce řídil výstavbu Národního divadla. 1870 získal v Bukovině místo inspektora staveb při ředitelství pravoslavných (diecézních) statků. 1869 a 1871 opakovaně neuspěl v konkursu na místo řádného profesora pro obor pozemního stavitelství na české polytechnice v Praze. 1874 se zařadil mezi členy Spolku architektů a inženýrů. Patrně i nadále trvale působil v bukovinských Černovicích. Tam se mu 19. 12. 1877 narodil syn Jaromír, který se později stal profesorem potravinářské technologie na pražském ČVUT. 1884 byl jmenován ředitelem Stavebního úřadu královského hl. m. Prahy; z tohoto titulu se podílel na provádění pražské asanace. Tuto funkci zastával až do konce svého života. 1896 mu byl udělen titul vrchního stavebního rady.
V Praze B. uskutečnil celou řadu převážně veřejných staveb, jeho nejčastějším působištěm se stalo Nové Město. Podle projektu Jindřicha Fialky z 1885 vedl přestavbu sálu a lázeňské budovy na Žofíně. Společně s Josefem Srdínkem realizoval 1888–90 stavbu školy na nároží ulic U Půjčovny a Jindřišské (čp. 966/II). 1892 z pověření městského stavebního úřadu vybudoval školu mezi Táborskou (dnes Legerovou) a Sokolskou ulicí (čp. 1878/II). 1893–94 B. vystavěl v Biskupské ulici dům čp. 1137/II. Fasáda tohoto projektu vycházela z návrhu Antonína Wiehla. S B. jménem byl též spojen 1894 realizovaný projekt nástavby 3. patra na zadní farní budově (čp. 214/II) u Sv. Vojtěcha na nároží Vojtěšské a Pštrossovy ulice na Novém Městě pražském. Neuskutečněný zůstal jeho návrh na zvýšení budovy školy čp. 626/III na Malé Straně v Josefské ulici o 3. patro, dnešní stav pochází z dostavby z let 1911–12, kterou navrhl Josef Rosipal.
L: OSN 4, s. 914; 28, s. 149; Architekti, s. 91n.; V. B., in: Technický obzor 4, 1896, s. 285, 7, 1899, s. 258; A. V. Velflík, Dějiny technického učení v Praze 1, 1906, s. 612n., 2, 1910, s. 50n.; Zprávy Spolku architektů a inženýrů v Čechách 9, 1874, s. 31.; P. Vlček (ed.), Umělecké památky Prahy. Nové Město, 1998, s. 255, 514, 582, 684; týž, Umělecké památky Prahy. Malá Strana, 1999, s. 620; K. Bečková, Asanace – ztracený i obdivovaný projekt obce Pražské, in: Pražská asanace, 1993, s. 38.
Pavel Vlček, Roman Vondra
