Biografický slovník
BULIS Jiří 3.10.1946-12.5.1993: Porovnání verzí
(BULIS_Jiří_3.10.1946-13.5.1993) |
|||
| (Není zobrazeno 6 mezilehlých verzí od stejného uživatele.) | |||
| Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{Infobox - osoba | {{Infobox - osoba | ||
| jméno = Jiří BULIS | | jméno = Jiří BULIS | ||
| − | | obrázek = | + | | obrázek = Bulis Jiri portret.jpg |
| datum narození = 3.10.1946 | | datum narození = 3.10.1946 | ||
| místo narození = Chomutov | | místo narození = Chomutov | ||
| − | | datum úmrtí = | + | | datum úmrtí = 12.5.1993 |
| − | | místo úmrtí = Velká Bystřice | + | | místo úmrtí = Velká Bystřice u Olomouce |
| povolání = 77- Hudební skladatel | | povolání = 77- Hudební skladatel | ||
| jiná jména = | | jiná jména = | ||
| − | }} | + | | citace = Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 313-314 |
| + | }} | ||
| + | |||
| + | '''BULIS, Jiří,''' ''* 3. 10. 1946 Chomutov, † 12. 5. 1993 Velká Bystřice u Olomouce, hudební skladatel'' | ||
| + | |||
| + | Po maturitě na gymnáziu studoval v Brně 1964–68 obor hudební | ||
| + | výchova na Pedagogické fakultě Univerzity Jana Evangelisty | ||
| + | Purkyně (dnes MU) a téměř současně skladbu u Miloše | ||
| + | Ištvána na JAMU (1966–71). V té době se zabýval tzv. | ||
| + | novou hudbou, poznával moderní výrazové techniky, hudbu | ||
| + | témbrovou, koláže a hudební mozaiku a v rámci Studia soudobé | ||
| + | hudby organizoval koncerty. Koncem šedesátých let | ||
| + | absolvoval kursy soudobé hudby v německém Darmstadtu. | ||
| + | Pak vyučoval klavírní improvizaci na konzervatoři v Kroměříži | ||
| + | (1973–79), avšak od konce sedmdesátých let se věnoval | ||
| + | jen kompozici. | ||
| + | |||
| + | Literárně hudební sklony B. projevoval již v mládí. V Chomutově | ||
| + | spoluzaložil Divadlo v podloubí. S ním se uvedl | ||
| + | na Wolkerově Prostějově, na Stálé ochotnické scéně v Bratislavě | ||
| + | i v pražské poetické vinárně Viola. Jeho působení | ||
| + | na malých scénách pokračovalo v Domě osvěty v Mostě | ||
| + | a v litvínovském Docela malém divadle a po 1973 vyústilo | ||
| + | v dlouholetou spolupráci s brněnským Divadlem na provázku | ||
| + | (dnes Divadlo Husa na provázku) a především s jeho | ||
| + | protagonistou Boleslavem Polívkou. Za krátkou dobu přibyla | ||
| + | součinnost s dalšími scénami: např. s tehdy prostějovským | ||
| + | HaDivadlem, pro jehož inscenace skládal hudbu, | ||
| + | šansony a vystupoval též jako herec či klavírista, s tehdejším | ||
| + | Divadlem pracujících v Gottwaldově (dnes Městské divadlo | ||
| + | Zlín), s Divadlem Petra Bezruče v Ostravě a s pražským Činoherním | ||
| + | klubem. | ||
| + | |||
| + | B. se vypracoval ve zkušeného a vyhledávaného autora scénické | ||
| + | hudby, která se stala nedílnou součástí více než třiceti | ||
| + | inscenací, dále komponoval hudbu k televizním hrám a k filmům, | ||
| + | napsal okolo tří stovek písní, často na vlastní texty. Jeho | ||
| + | písně zpívali mj. Mirka Křivánková, Hana Hegerová, Marta | ||
| + | Kubišová a Slávek Janoušek. Ve své tvorbě spojoval literární | ||
| + | inspiraci se smyslem pro hudební vtip. Věnoval pozornost | ||
| + | i komorní a orchestrální tvorbě: jeho skladba pro sólový trombon | ||
| + | ''Soukromé poselstvo'' byla vybrána jako povinná skladba pro | ||
| + | účastníky prestižní mezinárodní soutěže Pražské jaro 1978. | ||
| + | |||
| + | B. scénická hudba byla oceněna také v Maďarsku, Finsku, | ||
| + | Polsku, Německu a ve Francii (ke klauniádě Boleslava Polívky | ||
| + | ''Pezza versus Čorba''), 1988 získal cenu Za nejlepší filmovou | ||
| + | hudbu (''Šašek a královna'', režie Věra Chytilová). Posmrtně | ||
| + | byl dekorován dvakrát: 1997 cenou Nadace Alfreda | ||
| + | Radoka (za hudbu k představení HaDivadla ''Proklatec,'' ''pásmo'' | ||
| + | ''Bulisových písní'', režie Arnošt Goldflam) a 1999 (spolu | ||
| + | s Pavlem Sýkorou za hudbu k představení ''Maryša, popravdě'' | ||
| + | ''však Mařka'' uvedeném v Klicperově divadle v Hradci Králové, | ||
| + | režie Vladimír Morávek). Zahynul při dopravní nehodě | ||
| + | na dálnici u Olomouce. | ||
| + | |||
| + | '''D:''' klavírní: Lázeň pro klavír (1967), „A“ pro klavír (1967), Intermezzo | ||
| + | (1969), Sny (1971), České tance pro klavír (1980); komorní: Čtyři skladby pro dechové nástroje a klavír (1971–76), Sváteční dny pro housle a klavír | ||
| + | (1971); orchestrální: Clamor nocturnus (1970), Ilustrace k méně známému | ||
| + | románu Utrpení knížete Sternenhocha (1973, podle Ladislava Klímy), Nevhodné | ||
| + | vzpomínky (1980); scénická hudba pro představení Boleslava Polívky | ||
| + | (výběr): Am a Ea (1973), Pépe (1974), Pezza versus Čorba (1975), Trosečník | ||
| + | (1977), Poslední leč (1981), Šašek a královna (1983), Seance (1987); scénická | ||
| + | hudba pro představení HaDivadla: B. Okudžava, Život ze sametu barvy | ||
| + | lila (1979), M. J. Saltykov-Ščedrin, Panoptikum (1980); scénická hudba pro | ||
| + | činohru brněnského Mahenova divadla: G. Maupassant, Miláček (1980); | ||
| + | scénická hudba pro ostravské Divadlo Petra Bezruče: A. V. Suchovo-Kobylin, | ||
| + | Tarelkinova smrt (1978); scénická hudba pro pražský Činoherní klub: | ||
| + | A. N. Ostrovskij, Bouře (1980), B. Hrabal, Něžný barbar (1981), I. Örkény, | ||
| + | Rodina Tóthů (1982); scénická hudba pro zlínské Divadlo pracujících: | ||
| + | I. Madách, Tragédie člověka (1986); filmová hudba: Poslední leč (1981, režie | ||
| + | Věra Chytilová), Šašek a královna (1987, režie Věra Chytilová), Štek (1988, | ||
| + | režie Miloslav Luther), Sedím na konári a je mi dobre (1989, režie Juraj | ||
| + | Jakubisko), Chodník cez Dunaj (1989, režie Miloslav Luther), Zvláštní bytosti | ||
| + | (1990, režie Fero Fenič), Svědek umírajícího času (1990, režie Miloslav | ||
| + | Luther), Lepší je být bohatý a zdravý než chudý a nemocný (1992, režie Juraj | ||
| + | Jakubisko), Dědictví aneb Kurvahošigutentag (1992, režie Věra Chytilová); | ||
| + | stati – Kouzlo melodie, in: Opus musicum 7, 1975, č. 2, s. 50n. | ||
| + | |||
| + | '''L:''' Čeští skladatelé současnosti, 1985, s. 39; EJ, s. 70; J. Černý, Jak přeběhl | ||
| + | život J. B., in: Divadelní noviny 15, 2006, č. 18; J. Beránek, J. B. (sleevenote | ||
| + | k CD J. B., Wolf Records 2006). | ||
| + | |||
| + | '''Ref:''' [https://biblio.hiu.cas.cz/authorities/323718 Bibliografie dějin Českých zemí] | ||
| + | |||
| + | Svatava Přibáňová | ||
| − | |||
| − | |||
[[Kategorie:D]] | [[Kategorie:D]] | ||
[[Kategorie:77- Hudební skladatel]] | [[Kategorie:77- Hudební skladatel]] | ||
| − | |||
[[Kategorie:1946]] | [[Kategorie:1946]] | ||
[[Kategorie:Chomutov]] | [[Kategorie:Chomutov]] | ||
[[Kategorie:1993]] | [[Kategorie:1993]] | ||
[[Kategorie:Velká_Bystřice]] | [[Kategorie:Velká_Bystřice]] | ||
Aktuální verze z 9. 10. 2019, 20:12
| Jiří BULIS | |
 | |
| Narození | 3.10.1946 |
|---|---|
| Místo narození | Chomutov |
| Úmrtí | 12.5.1993 |
| Místo úmrtí | Velká Bystřice u Olomouce |
| Povolání | 77- Hudební skladatel |
| Citace | Biografický slovník českých zemí 8, Praha 2007, s. 313-314 |
| Trvalý odkaz | http://biography.hiu.cas.cz/Personal/index.php?curid=43270 |
BULIS, Jiří, * 3. 10. 1946 Chomutov, † 12. 5. 1993 Velká Bystřice u Olomouce, hudební skladatel
Po maturitě na gymnáziu studoval v Brně 1964–68 obor hudební výchova na Pedagogické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně (dnes MU) a téměř současně skladbu u Miloše Ištvána na JAMU (1966–71). V té době se zabýval tzv. novou hudbou, poznával moderní výrazové techniky, hudbu témbrovou, koláže a hudební mozaiku a v rámci Studia soudobé hudby organizoval koncerty. Koncem šedesátých let absolvoval kursy soudobé hudby v německém Darmstadtu. Pak vyučoval klavírní improvizaci na konzervatoři v Kroměříži (1973–79), avšak od konce sedmdesátých let se věnoval jen kompozici.
Literárně hudební sklony B. projevoval již v mládí. V Chomutově spoluzaložil Divadlo v podloubí. S ním se uvedl na Wolkerově Prostějově, na Stálé ochotnické scéně v Bratislavě i v pražské poetické vinárně Viola. Jeho působení na malých scénách pokračovalo v Domě osvěty v Mostě a v litvínovském Docela malém divadle a po 1973 vyústilo v dlouholetou spolupráci s brněnským Divadlem na provázku (dnes Divadlo Husa na provázku) a především s jeho protagonistou Boleslavem Polívkou. Za krátkou dobu přibyla součinnost s dalšími scénami: např. s tehdy prostějovským HaDivadlem, pro jehož inscenace skládal hudbu, šansony a vystupoval též jako herec či klavírista, s tehdejším Divadlem pracujících v Gottwaldově (dnes Městské divadlo Zlín), s Divadlem Petra Bezruče v Ostravě a s pražským Činoherním klubem.
B. se vypracoval ve zkušeného a vyhledávaného autora scénické hudby, která se stala nedílnou součástí více než třiceti inscenací, dále komponoval hudbu k televizním hrám a k filmům, napsal okolo tří stovek písní, často na vlastní texty. Jeho písně zpívali mj. Mirka Křivánková, Hana Hegerová, Marta Kubišová a Slávek Janoušek. Ve své tvorbě spojoval literární inspiraci se smyslem pro hudební vtip. Věnoval pozornost i komorní a orchestrální tvorbě: jeho skladba pro sólový trombon Soukromé poselstvo byla vybrána jako povinná skladba pro účastníky prestižní mezinárodní soutěže Pražské jaro 1978.
B. scénická hudba byla oceněna také v Maďarsku, Finsku, Polsku, Německu a ve Francii (ke klauniádě Boleslava Polívky Pezza versus Čorba), 1988 získal cenu Za nejlepší filmovou hudbu (Šašek a královna, režie Věra Chytilová). Posmrtně byl dekorován dvakrát: 1997 cenou Nadace Alfreda Radoka (za hudbu k představení HaDivadla Proklatec, pásmo Bulisových písní, režie Arnošt Goldflam) a 1999 (spolu s Pavlem Sýkorou za hudbu k představení Maryša, popravdě však Mařka uvedeném v Klicperově divadle v Hradci Králové, režie Vladimír Morávek). Zahynul při dopravní nehodě na dálnici u Olomouce.
D: klavírní: Lázeň pro klavír (1967), „A“ pro klavír (1967), Intermezzo (1969), Sny (1971), České tance pro klavír (1980); komorní: Čtyři skladby pro dechové nástroje a klavír (1971–76), Sváteční dny pro housle a klavír (1971); orchestrální: Clamor nocturnus (1970), Ilustrace k méně známému románu Utrpení knížete Sternenhocha (1973, podle Ladislava Klímy), Nevhodné vzpomínky (1980); scénická hudba pro představení Boleslava Polívky (výběr): Am a Ea (1973), Pépe (1974), Pezza versus Čorba (1975), Trosečník (1977), Poslední leč (1981), Šašek a královna (1983), Seance (1987); scénická hudba pro představení HaDivadla: B. Okudžava, Život ze sametu barvy lila (1979), M. J. Saltykov-Ščedrin, Panoptikum (1980); scénická hudba pro činohru brněnského Mahenova divadla: G. Maupassant, Miláček (1980); scénická hudba pro ostravské Divadlo Petra Bezruče: A. V. Suchovo-Kobylin, Tarelkinova smrt (1978); scénická hudba pro pražský Činoherní klub: A. N. Ostrovskij, Bouře (1980), B. Hrabal, Něžný barbar (1981), I. Örkény, Rodina Tóthů (1982); scénická hudba pro zlínské Divadlo pracujících: I. Madách, Tragédie člověka (1986); filmová hudba: Poslední leč (1981, režie Věra Chytilová), Šašek a královna (1987, režie Věra Chytilová), Štek (1988, režie Miloslav Luther), Sedím na konári a je mi dobre (1989, režie Juraj Jakubisko), Chodník cez Dunaj (1989, režie Miloslav Luther), Zvláštní bytosti (1990, režie Fero Fenič), Svědek umírajícího času (1990, režie Miloslav Luther), Lepší je být bohatý a zdravý než chudý a nemocný (1992, režie Juraj Jakubisko), Dědictví aneb Kurvahošigutentag (1992, režie Věra Chytilová); stati – Kouzlo melodie, in: Opus musicum 7, 1975, č. 2, s. 50n.
L: Čeští skladatelé současnosti, 1985, s. 39; EJ, s. 70; J. Černý, Jak přeběhl život J. B., in: Divadelní noviny 15, 2006, č. 18; J. Beránek, J. B. (sleevenote k CD J. B., Wolf Records 2006).
Ref: Bibliografie dějin Českých zemí
Svatava Přibáňová
